První pražský koncert The Prostitutes po dlouhé době, spojený se křtem nového alba "Zum Passer" a jednoho z nejvýraznějších tuzemských debutů od Apollinaire, byl hudební událostí stejně jako společenskou. Do smíchovské továrny se tak pochopitelně přišlo taky hodně popíjet a klábosit, což se neobešlo bez narušování křehké produkce předskakujícího hosta, který představil i několik nových skladeb z chystaného alba. Lukáš Landa si s tím ale nemusí lámat hlavu.

Spojení světa atmosférických elektro podkladů a akustické kytary chtě nechtě svádí k jisté uniformitě, které se neubrání ani loňský debutant, instrumentální vyzrálostí, sebejistým vokálním projevem i celkovým vystupováním ale stabilně přesvědčuje o tom, že tvoří špičku svého stylu s potenciálem překročit lokální měřítka. Vyzařuje z něho osobnost a příjemně se poslouchá. Každopádně na Landu ale příště raději do intimnějšího prostředí.

Zato Apollinaire si pro křest nemohli vybrat lepší příležitost. Vyrazit na Prostitutky po tak dlouhé době bylo pro fanoušky, kteří jsou jejich alby v podstatě odkojení, okamžikem takové malé radosti, která se ještě znásobila faktem, že šlo o křtiny, byť probíhaly naprosto civilně a bez pompy. Z téhle základní emoce první oslavenci vytěžili maximum a nijak zvlášť připravovat píseček nepotřebovali. Byly to hlavně silné stránky debutu "Nocturne", o které se Apollinaire mohli opřít - dynamické popové melodie a čarování s elektronikou decentně ponoukající když ne k tanci, tak alespoň k přešlapování.

Apollinaire jsou od pohledu soubor výrazných osobností. Kredit Martina Přikryla společně s bezprostředností Zdeňka Lichnovského, neokoukanou tváří Terezy Vytiskové a drajvem precizního Petra Matouška dohromady vytvořily sympatický all-star band. V MeetFactory ale zatím působili trošičku jako solitéři soustředění každý na svoji roli a jejich set nerozkryl veškerý potenciál. Vzhledem k tomu, že šlo o jedno z jejich vůbec prvních veřejných vystoupení, je naprosto přirozené, že pravá chemie se teprve bude rozvíjet. Podstatné je, že ty stejné pecky, kterými Apollinaire lákají na prvorozeném albu, táhnou i naživo. S takovým vybavením by se mělo startovat hladce.

A pokud jde o The Prostitutes, ty bude tenhle předvánoční dýchánek určitě hřát u srdce ještě dlouho. O moc lepší koncertní atmosféru si žádná z tuzemských klubovek snad nemůže ani představovat. Skvělá, uvolněná energie na pódiu i v sále, stoprocentní dosah odehraných písniček, které nejenom, že fanoušci kapely mají naposlouchané, ale s ryzím nadšením je dokáží odzpívat a vložit do nich kus vlastního příběhu. Byla to radost střídaná radostí.

Zda bude jejich čerstvě vydaná řadovka "Zum Passer" v budoucnu udávat kapelní sound, po křtinách nelze odhadovat a nemá to vlastně ani moc smysl. Z nahrávky, kterou její syrovost v jistém smyslu přibližuje spíše suvenýru z jedinečného hudebního soustředění, sice naživo zaznělo pouze několik tracků, nicméně i tak je zřejmé, že její lehká lo-fi patina nic nemění na tom, že novinka je především o písničkách s bytelnou konstrukcí, díky které i nezažité skladby premiérově vyzněly se sexappealem The Prostitutes vlastním.

Změny (opět) na pozici baskytaristy, které si vyžádal sluchový handicap Adama Vopičky (Calm Season), povolaného alespoň k jedné pecce, se sice neobešly bez dojemného loučení, Tuzex (Smrtislav, Sunshine, Vanessa) jako nástupník ale na druhou stranu vnesl do zajetých kolejí vedle sólovou drahou zoceleného Adriana T. Bella nový rebelský element. Energie supernovy The Prostitutes tak, doufejme, zase na dlouho zůstane optimalizována a bude zářit dál jako dosud, přinejmenším jako v úterý na Smíchově.