Monotónní Alicia Keys

31.10.2001 04:00 - Luboš Rosí | foto: facebook interpreta

Z padesáti vteřin je album "Songs In A Minor" Alicie Keys výborným tklivým recitálem, při kterém se zatajuje dech. Něco takového jsem nečekal, kde je ten soul, ptám se. Překvapení ale odezní a očekávaný soulový projekt startuje. Nemohu si však pomoci, dost citelně mně ze strany skladatelky a zpěvačky, černošské princezny Alicie, chybí invence. Na tom albu není téměř nic, čím by zaujalo!
4/10

Alicia Keys - Songs In A Minor

Skladby: Piano And I, Girlfriend, How Come You Don't Call Me, Fallin', Troubles, Rock Wit U, A Women´s Worth, Jane Doe, Goodbye, The Life, Mr. Man, Never Felt This Way, Butterlyz, Why Do I Feel So Sad, Caged Bird
Celkový čas: 63:14
Vydavatel: BMG
Amíci Alicii srovnávají s Whitney Houston. Hmm. A jsou z ní strašně odvázaní, což se projevilo na obrovském prodejním úspěchu. Hmm. Neřekl bych, že je to tak žhavé, u této zpěvačky mi chybí cosi specifického, čím by se mně zapsala výrazně do podvědomí. Whitney Houston ve svých nejlepších časech byla hodně charismatická, její tanečnější věci dokázaly pořádně rozžhavit posluchačstvo, balady zase stály na vlastních nohách díky jejímu nezaměnitelnému a procítěnému hlasu. To mi u Alicie Keys chybí, trošku mám dojem, že jediné v čem svoji předchůdkyni může předstihnout, je krása těla, nikoliv tvorby.

Tím, že se dopracovala až k tomuto albu, urazila Alicia jen část cesty. V jejím pokračování by to chtělo víc postavit písničky na něčem pevném, od čeho se může nálada alba vytvořit. Je sice pravda, že v singlu "Fallin'" se zpěvačka snaží o dramatický projev a zastřeným, trochu vyčítavým hlasem, předkládá neveselý příběh, ale pořád to není přesně to "ono". Je to sice frázovitý obrat, ale přesto - přijde mi to všechno trošku nemastné neslané, jsou to písně, které působí často nedotaženě a ve větším množství (a to slovíčko tady ještě párkrát zopakuji) monotónně. Hudebně je akcent darován spíš rytmům elektronického bubeníka, než Alicii, což ji možná trochu ochuzuje. Jasně, je to v normách a konvencích hudebního směru, v němž Alicia plave, ale neškodilo by, kdyby sveřepě monotónní (slovo použito podruhé :-) rytmy občas upozadila. Za zmínku stojí určitě klavír, ten má pro Alicii dost klíčové postavení. Písničky bezesporu složila právě s prsty na klávesách tohoto nástroje, ovšem na albu to není až zas tak patrné - kromě úvodního intra a pasáže posledních písní se klavír spíš ztrácí. Právě poslední písně přinášejí to, na co se při postupném poslechu písní na albu čeká - něco jiného, oživení. Paradoxně tím oživením jsou pomalé skladby, kontrastující s předchozími (teď to přijde) monotónními kousky. Jenže i tady, při skladbách s tentokrát absentujícím tuc tucovým podkladem, se najde notná dávka nudy. První či druhá věc mezi těmito pomalejšími songy vás sice neznudí, naopak, líbí se, jenomže pak přijdou další, totožné s předchozími a nuda je na světě. Chtělo by to možná lepší řazení na albu.

Ale co. Amíci ji milují, třeba se taky zamilujeme. Alicia pěkně zpívá, na kompaktu má i bonus, takový klasický happysong, tak co. Možná moje množství rozpaků, rozhodně větší než malé, není na místě.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY