Mezinárodně uznávaná umělecká skupina Cirque Du Soleil vznikla v roce 1984 a z původně dvaceti pouličních artistů se rozrostla do obřích rozměrů. V současnosti se jedná o jednu z nejvýznamnějších společností moderní zábavy s více jak pěti tisíci zaměstnanci a její repertoár čítá na jednatřicet různých vystoupení. "Alegría" je jedním z nich. Poprvé byla uvedena v roce 1994 jako již osmá show stále se rozrůstajícího cirkusového podniku a od té doby ji vidělo přes deset miliónů lidí. Letos poprvé zavítala i do České republiky, konkrétně do vysočanské O2 areny.

Večer otevřel příchod principála. V červeném fraku s umělým břichem a hrbem našlapoval lehce v řadách mezi diváky a svým vystupováním připomínal něco mezi Quasimodem a Johnnym Deppem alias Willy Wonkou. Po nevýrazném úvodu se ale vše změnilo a show začala vytahovat jedno eso za druhým. Pětapadesát špičkových artistů ze sedmnácti zemí světa předvádělo neuvěřitelné atletické a akrobatické výkony v sólových i skupinových vystoupeních.

Alegría znamená ve španělštině štěstí, radost a jásot a svému názvu bez výjimky dostála. Dech beroucí čísla předváděli Synchro Trapeze, kteří ve výšce dvanácti metrů nad zemí prováděli na houpacích hrazdách otočky a přemety, o jakých se vám nezdálo. Výtečné bylo také vystoupení zvané Power Trap, což byla choreograficky náročná synchronizace skoků na trampolínách ve tvaru písmene X, kterou předvádělo současně na dvacet artistů. Spousta salt, vrutů a krásných kostýmů, že jste nevěděli, kam dřív s očima, aby vám něco neuniklo. Aleš Valenta by záviděl.

Jednotlivá čísla byla prokládána scénkami dvou klaunů, kteří byli tak špičkoví, že kdyby celé dvě hodiny účinkovali jen oni, neměl bych námitek. Ne, že by ostatní vystoupení za nic nestála, ale jejich krásný, laskavý humor bavil bez rozdílu věku všechny v sále a od jejich prvního nástupu na pódium byl jistě kdekdo zvědavý, co provedou tito nešikové a rádoby atleti příště. A čím to? Hráli si spolu, ale taky si prováděli naschvály jako sourozenci, což je zábava, které rozumí ve všech státech světa. Nepotřebovali slova, stačila jim výmluvná gesta. Smysl pro humor čerpající tu z Pata a Mata, tu z filmů od Pixaru učaroval snad každému. Zvláště scénka s obří vlaštovkou vyvolala vděčné a zdaleka ne poslední salvy smíchu.

Jednou z největších předností celé show byla kromě naprosté profesionality také podmanivá, orientální hudba, díky které jste se mohli přenést do kouzelného světa, který svými barvami a nádhernými kostýmy připomínal Alenčinu Říši divů, pohádkovou zemi, kde zapomenete na všední starosti a necháte své smysly vnímat tu nádheru.

Naopak pro zasazení do kontextu reálného světa dodám možná neférové přirovnání, ale domnívám se, že ku prospěchu čtenáře. Jestliže vyrazíte do některého z českých tradičních cirkusů, mnohdy to vypadá tak, že se sice docela dobře bavíte, ale představení probíhá stylem: "Dvě minuty se kochám číslem a pak pět minut čekám na přestavbu pódia." Tím se vytrácí soudržnost a dynamika vystoupení. U slunečních lidí je tomu jinak. Tady jedno vystoupení přechází plynule v druhé, a to stejně ladně, jako hadí žena roztahuje dolní končetiny a dává si je za hlavu, balancujíc přitom na jedné ruce. Mnohdy se přistihnete, že zapomínáte i dýchat.

A tak než se vzpamatujete y plamenné show Fire-Knife Dancing, už zíráte s otevřenými ústy na Russian Bars, kde umělci metají salta vzduchem a přistávají na tenkých tyčích, které jim na ramenech přidržuje dvojice kolegů. Je libo velké finále v podobě Aerial High Bar, kdy šestice artistů skáče se salty z vysoké konstrukce a při letu se zachytává za ruce dvou svalovců, kteří se houpou na hrazdě vzhůru nohama? Nebo dáte radši přednost dojemné noční scenérii na zasněženém nádraží? Vyberte si, cirkus nabízí pro každého něco. Pokud bych měl vybrat to nejlepší, zvolím Cyr Wheel, tedy muže, který tančí v kruhu. Přiznám se, že nic podobného jsem dosud neviděl. Avšak podobná slova se v hlavách diváků jistě promítala v průběhu večera hned několikrát.

Pokud jde o chyby, výtky vůči relativně vysokému vstupné jdou stranou, neboť věřím, že se po skončení představení nenašel snad nikdo, kdo by vynaložených financí litoval. A tak snad jen - mohlo to být i delší, dvě hodiny prosvištěly kolem tak rychle, jako ten létající muž na lanech nad pódiem. A tak jste si ani nevšimli, že zvířata, coby tradiční cirkusová rekvizita, tady vlastně vůbec neschází.

Sluneční cirkus skutečně nezklamal. Právě v kvetoucím máji bylo pozvání do světa, kde tanec, hudba, krása, radost a fantazie neznají hranic, královsky příjemné. Představení probíhají až do neděle 27. května, přičemž lístky jsou stále k dispozici. Neváhejte. Je to dech beroucí podívaná pro všechny generace a hlavně pro všechny, kteří se nebojí zastavit a jen tak chvíli snít. Nezbývá, než doufat, že Live Nation na podzim přiveze do Prahy i aktuální show "Immortal" s hity Michaela Jacksona. Určitě bude lepší, než konkurenční španělská "Forever: King Of Pop" a dostojí jménu značky Cirque Du Soleil stejně dobře, jako právě "Alegría".