Helena Vondráčková prožila minulý rok s albem "Vodopád" snad největší comeback, jaký Česko v posledních letech zažilo. Tři rádiové hity, spousta prodaných desek, to vše si vyžádalo velmi rychle další pokračování, čímž aktuální deska "Helena 2002" přesně je. Což je na jednu stranu klad, na stranu druhou velký mínus.

Jakkoli mi byla její image na minulé desce (zvláště ony odhalené fotky a vůbec způsob oblékaní, za který by se leckdy styděla i leckterá osmnáctka) občas k smíchu, musím uznat, že narozdíl od svých vrstevnic a vrstevníků se jako jediná odhodlala vstoupit na půdu moderní populární hudby, což se jí vyplatilo a "Vodopád" se tak stal nejen překvapením komerčním, ale také překvapením hudebním. Zatímco její mnohem mladší kolegyně radši přezpívávaly staré hity, ona se vrhla do hudební současnosti a vyhrála na celé čáře. Snad jen s novou deskou se mohlo poněkud počkat, i když to paní Vondráčková asi moc ovlivnit nemohla. Komerční čich její firmy určitě zjistil, že je třeba kout železo, dokud je žhavé, což se projevilo jako pravdivé, vždyť nové album bylo zlaté už po dvou týdnech prodeje (reportáž z křestu se spoustou fotek najdete tady).

O nové desce se dá napsat spousta věcí, ale nejjednodušší bude její označení za "Vodopád II.". Tým skladatelů zůstal téměř stejný (pozitivní je jeho široký záběr), produkoval opět Stano Šimor. Prvotní překvapení z čerstvého soundu je tím pádem pryč, ale stále zůstávají velmi dobré písničky, které v konkurenci na českých rádiích zní velmi svěže a příjemně. Pilotní singl "Někde jinde, někdy jindy" je hit jak vyšitý (ovšem zvukem mi připomíná trochu Britney a spol.), ovšem singlová dvojka "Neuč slunce hřát", v níž hraje ústřední houslový motiv Karel Holas z Čechomoru, je tak skvělá hitovka, jakou už česká rádia dlouho nezažila, můžu jen uznale pokyvovat hlavou. Zaujme i latinskoamerický "Karneval", uvolněná "Stačí jen málo", i ostatní rychlejší písničky nijak zvlášť nepodlézají nasazenou laťku, snad kromě poslední "Já bez Tebe nejsem já", která zní vyloženě tuctově. Balady se ovšem nepovedly, "Nejsem zlá" je totální nuda a "Potopu" nezachraňuje ani účast Josefa Vojtka z Kabátu. Poměrně zbytečný mi přijde také bonus "Sladké mámení 2001", jejíž původní verzi si asi všichni pamatujeme z komedie "S tebou mě baví svět". Písnička je to spojená s mým mládím, ovšem tenhle remix nic nového nepřenáší a nebýt u něj dodatku "2001", ani by mě nenapadlo, že je na něm něco jiného. Další bonus v podobě videoklipu k titulní písni z minulého alba "Vodopád" potěší, ale co jinak s ním...

"Helena 2002" je opět poměrně vydařeným popovým albem, které ale vítězí hlaně v kontextu současné české hudební scény. Příště by asi neuškodilo počkat s vydáním desky o něco déle a více na ní zapracovat. I tak je ale Helena Vondráčková stále o několik délek před svými mladšími kolegyněmi.