I když je nová deska zpívaná španělsky, ohromnou výhodou je v tomto případě booklet. V něm posluchači najdou všechny texty přebásněné do češtiny. Kdo tak španělštinou nevládne, má možnost nahlédnout do neuvěřitelně pestré textařské kuchyně souboru. Kolumbijec Iván Gutiérrez žije v Praze od ruku 1994. Většina posluchačů si ho spojuje s jeho společným projektem se Zuzanou Navarovou z roku 1995 "Tres". Podílel se ale i na albech zesnulé zpěvačky "Zelené album" a "Skleněná vrba".

Skupinu Madera tvoří vyjma kapelníka Češi. Málokdo by to ale poznal. Gutiérrezovy latinskoamerické kořeny dávají skupině neuvěřitelný šmrnc. Nedá se jednoduše popsat, jaký styl na desce převažuje. Najdeme zde vlivy popu, folku, rocku i jazzu. Na české hudební scéně se Madera nedá k ničemu přirovnat. Nic podobného tu zkrátka nemáme.

Kromě výborné muziky jsou skutečným a znovu připomínaným plusem texty: "'Byli tři, když jsem se vytrhl ze sna. Ucítil jsem prázdnotu tvé nepřítomnosti... Když popadl jsem dech, uviděl jsem, že na břehu řeky nechala jsi mé boty." Úryvek ze skladby "Boty" skvěle ilustruje výjimečnost tohoto projektu.

To, co všichni členové kapely dokonale ovládají, je rytmika. Ta čiší z každého tónu a posluchače drží ve střehu. Bohužel jsem neměl možnost slyšet skupinu naživo. Ale z ohlasů je jasné, že právě na koncertech dokáže v obecenstvu vyloudit ten správný drive. Plusem je, že i album samotné zní velmi kompaktně, je kvalitně nahrané, přitom se ale velmi blíží živému záznamu, což mu výrazně prospívá.

I výběr nástrojů je nevšední. Celé nahrávce dominuje akordeon. Deska je výjimečná tím, že uspokojí náročnějšího posluchače, který chce uniknout střednímu proudu a všudypřítomné, otravné reprodukované hudbě. Udělat si čaj nebo drink, sednout si na rozpálenou terasu a nechat se unášet latinskoamerickými rytmy. Kéž by se v našich vodách objevovalo více takových alb.