Oxyd se na "Lifeforms" ohlížejí zpátky a připomínají počáteční etapu svého fungování. Jedná se o soubor nevydaných skladeb v live provedení, které nahráli v roce 2005 a které se staly částečným základem k následným deskám včetně "Mysterious Places Of The Dead Souls". Z "Lifeforms" však běhá po zádech husina.
8/10
Oxyd - Lifeforms
Vydáno: 31.1.2012
Celkový čas: 54:54
Skladby: Liveforms, Dead Souls Part I, Propulsion, Dead Souls Part II, Voices In Me, Dead Souls Part III, Dead Souls Part IV, Emphatic Clone, Moonlight, Aura
Vydavatel: Aliens
Úzce spojené projekty
Disharmony a
Oxyd se proplétají světem industriální elektroniky s nádechem potemnělých odstínů. V prodlevě před novým albem Disharmony, na kterém Lord Sauron i Ryby nyní postupně pracují, došlo na oprášení archivu. "Lifeforms" je záznam koncertu z více než sedm let starého vystoupení (prý se natáčelo v Brně). Necelá hodinka hudby prezentuje vesměs dříve nevydaný materiál a krátkodobé propojení v jedno těleso s Disharmony.
Oxyd se prezentují coby scénografická a ambientní skulptura, jež má pevné pouto obrazotvornosti s téměř filmovou zápletkou. "Lifeforms" mají atmosférou blízkou k mysterióznímu opusu
"Mysterious Places Of The Dead Souls", na němž spolupracovali se Sumadem. Vesměs na vás čeká ponurá revize paralel na pomezí života a smrti, přízraků ve stínohře odvrácené strany Měsíce. Na této fantaskní hranici se neděje nic pozitivního a poslech vás chapadly vtáhne do pustin chladu a spirály duchovna.
Samotná hudba má svým způsobem až éterické vlastnosti. Vysamplované vokály a gregoriánské chorály jsou v přímém kontrastu s industriálním, strojovým tepem v syrovostí protkané "Propulsion". Čtyřdílný komplet "Dead Souls" naopak promlouvá atmosférami dark ambientu a sem tam se zde probudí i náznaky prvků idm. "Voices In Me" a "Emphatic Clone" jsou přepracovanými instrumentálkami z původní dílny Disharmony, jež byly přetaveny tak, aby lépe zapadly do této ruchové mašinérie. Titulní "Lifeforms" a závěrečná "Aura" svým způsobem ukončují bludný kruh (čítající deset skladeb), v němž se místy decentně mihotají prosté, minimalistické beaty a zvukové cykly.
Tragičnost Eurípidésovy "Médey" by s "Lifeforms" našla nejednu spojnici, dost možná by album mohlo být soundtrackem k této divadelní hře o zradě, zoufalství a nenávisti. Zároveň je to střet s tím, co na svých deskách v devadesátých letech dělali
The Future Sound Of London a co Oxyd tolik inspirovalo. Vzniklá mozaika nálad je tesknou linií konce každého dne (včetně krvavého přízraku).
Nahrávka prošla důkladným masterem a finální zvuk si všímá každého detailu. V nejeden moment vám tak projede po těle jako ledová čepel nože husina. Dějová struktura má gradující spád, jako mystický, bájný příběh s tragickým koncem.
Oxyd se na "Lifeforms" prezentují ve vrcholné formě. Jen škoda že nesáhli po audiovizuální prezentaci na DVD s koncertními projekcemi, účinek by tak byl ještě dynamičtější.