Když jsem se dostal k desce "Za oponou", přistupoval jsem k ní s lehkým despektem. Úroveň české hiphopové scény není zrovna vysoká. Stačí si uvědomit fakt, že velká část umělců úplně rezignovala na kvalitu a začala dělat rap pro děti. Tím myslím vhodně zvolená témata, která se této skupince posluchačů líbí. Texty některých rapperů jsou skutečně žalostné a o to smutnější je, kolik dostávají prostoru a hlavně kolika lidem se líbí. První poslech pro mne byl však milým překvapením. Žádný song o marihuaně, alkoholu a jiných drogách, žádné party tracky. Naopak životní příběhy, zklamání, sny a cíle.

David Rak, který si říká Dave, má na svědomí všechny texty a rapuje. Jakub Samec jako Sony se kompletně postaral o hudbu. Charakteristický je pro něj klavír, uslyšíte ho v každém tracku. Na album si pozvali celkem dost hostů, a to především na refrény. Uslyšíte například Lukáše Randáka nebo Lucii Šimánkovou. Jistě zaujme spolupráce s dětským pěveckým sborem Carmína v písničce "Někde uvnitř nás". Jen škoda že zpívaný refrén do skladby příliš nezapadá.

"Jsme dole s váma, dva obyčejní kluci, který dělaj' hudbu o tom, co v tu chvíli cejtí v srdci." Tímto způsobem Dave uvede kapelu v úvodním songu "Víš" a skvěle vystihuje celou nahrávku. Jak jsem zmínil již v úvodu, deska si na nic nehraje, lyrika je upřímná, ze života a dává posluchači pocit, že jí může věřit. Je plná melancholické nálady, kterou občas vyváží pár motivačních skladeb. Musím vyzdvihnout naprosto úžasný příběh v tracku "Nejsem bůh", který neoplývá příliš pozitivní náladou a který považuji za vrchol alba. Depresivně vyzní také "Čtyři pohledy" ("Neví, kudy dál, a dochází mu síly, je jen krůček od toho, než si fakt začne hledat žíly"). Naopak agresivní "Pa pá" skrývá plno skrytých narážek na současnou hiphopovou scénu. Občas však texty skřípou, témata se často opakují, a tím pádem začnou nudit.

Temná a pomalá hudba dotváří melancholickou atmosféru. I když je jednoduchá, svůj účel plní. Čistě instrumentální skladby jsou na rapových deskách většinou zbytečně, "Intermezzo" by nemuselo být ani tady, na druhou stranu ale ničím neurazí.

Dave a Sony odvedli vkusnou práci - jejich "Za oponou" není špatná deska. Fanoušky si jistě najde, především u starších posluchačů, kteří neočekávají prvoplánové rýmy a klišé témata. Nevadilo by však, kdyby byla hudebně i lyricky trochu pestřejší a optimističtější. To nechť dvojice bere jako výzvu pro jejího nástupce.