Složení Omnivium Tour slibovalo silný zážitek především po hudební stránce. Hned první parta, holandští Exivious, jasně vzkázala, že tento večer bude poslechovou záležitostí, nikoliv příležitostí k divokým mosh pitům. V kapele hrají pánové známí ze svého působení v Cynic či Pestilence, takže i přes krátké působení na scéně se jedná o zkušené harcovníky. Tvorba Exivious bude vždy rozdělovat do dvou nesmiřitelných táborů: V prvním se shromáždí především aktivní hudebníci a vyznavači krkolomných instrumentálních onanií, jazzem a improvizací nasáklých postupů. V druhém pak posluchači, které takto pojatá produkce neskutečně nudí a považují ji za samoúčelný a zbytečný exhibicionismus. Vyberte si. Bez ohledu na to, Exivious předvedli po řemeslné stránce naprosto precizní vystoupení se zabijácky křišťálovým zvukem. Zbytek je věc názoru. Přes pár skutečně zajímavých momentů,bylo vystoupení zážitkem spíše pro množství muzikantů v publiku.

Následující Gorod z Francie výrazně přitvrdili. Moderní tech-death rubanice dostala publikum do varu. Mírně přebuzený zvuk kompenzovala skvělá atmosféra a kapela vyznívala naživo lépe než z desky, kde se více ukazuje menší invence a přílišné citování klasiků žánru. Jedni z nich jsou nezpochybně i švédští Spawn Of Possession. Jejich comeback vzbudil velká očekávání, podpořená i vynikající aktuální nahrávkou "Incurso". Mnozí tušili vrchol večera, ale ten se bohužel nedostavil.

Zbrusu nová sestava ještě nemá pódiovou prezentaci dokonale zažitou a především začátek setu byl rozpačitý. Dojem nevylepšil nečekaný nástup kapely, která spustila bez světel a jakéhokoliv uvedení. První vál tak mnoho posluchačů považovalo za pouhou zvukovou zkoušku a do sálu se trousili pomalu. Minimálně první dva songy navíc působily nepřesvědčivě. Novic Danny Tucker, byť se skvěle zhostil sólových výstupů bývalého kytaristy Karlssona, měl na poměry švédské party snad až příliš brutální zvuk. Dennis Röndum, bývalý bubeník, nyní frontman a vokalista formace jako by zůstal za bicí soupravou a proti svému živelnému předchůdci působil maximálně staticky a monotónně. Kapela navíc sáhla po starém repertoáru a z novinky překvapivě zazněla jediná věc. V průběhu setu však zkušení instrumentalisté získávali na jistotě a výsledný dojem byl nakonec hodně slušný. Posluchači, kteří pamatují, jakým stylem zválcovali Švédi Black pes v roce 2006, se přesto nemohli ubránit lehkému zklamání. Noví Spawn Of Possession spolu hrají krátce a jejich vystoupení si jednoduše musí více sednout.

Za neskutečný vzestup Obscura vděčíme Muhammedu Suicmezovi, mozku legendárních Necrophagist, jehož vrtošivá povaha nedocenila přínos pánů Müenznera a Grossmanna, které za podivných okolností ze své kapely vyhodil. Po dvojici virtuózů s nadšením šáhnul frontman Obscura Steffen Kummerer a s jejich pomocí nastartoval novou éru formace. Začátky nebývají jednoduché. Ačkoliv "Cosmogenesis", první studiový zářez v této sestavě, výrazně převyšoval dosavadní tvorbu německé kapely a naznačoval obrovský potenciál, živá vystoupení zanechávala rozpaky: Jednou se pánové hledali zvukově, jindy nástroje působily mírně nesehraně. Obscura se nenechala odradit a loňská deska "Omnivium" znamenala zlom. Mistrně provedený technický death metal, okořeněný skladatelskou zručností a originalitou, podpořený skvělou produkcí. Výrazný kvalitativní skok se projevil i naživo, o čemž se mohl přesvědčit i slušně zaplněný pražský Black pes.

Už příprava stage naznačila, komu bude tento večer patřit. Plachty s motivy aktuálního alba, bicí souprava připravená výhradně pro Hannese Grossmanna. Krátké, ale velmi účelné akustické intro a Obscura zahájila skladbou "Septuagint" svůj útok. Skvěle čitelný, ale drtící zvuk, ve kterém mají jednotlivé nástroje přesně své místo a nikterak si navzájem nepřekáží, snad jen sóla mohla být vytaženější. Přece jen kytaristu, jakým je Christian Müenzner, nevidí publikum v akci každý den.

Precizní instrumentace nebránila hudebníkům v živelném projevu. Pánové čile komunikovali s publikem, songy plynuly přes obrovské změny nálad a temp naprosto přirozeně, vyznívaly rychlé nasypané pasáže i jemnější čisté party. Možná poněkud překvapivě se hrálo více z předposlední desky, v té souvislosti je jen škoda, že si Obscura naživo netroufla na některé skladby z novinky, ve kterých se objevují čisté vokály - ty nezazněly ani jednou a Steffan se celý večer držel metalových poloh. Samostatnou kapitolou byl výkon Hannese Grossmanna. Bubeník s klasickým hudebním vzděláním, který začínal na jazzu, funku a rocku, s lehkostí přecházel mezi technickou hrou a neskutečně tvrdými blasty, kterými strčí do kapsy nejednoho ortodoxního řezníka. Sólo na bicí pak nepůsobilo nikterak násilně a do setu přirozeně zapadlo.

Závěrečný přídavek "Flesh And The Power It Holds", cover od legendárních Death, jako by demonstroval pomyslné král je mrtev, ať žije král. Obscura to dokázala, v současnosti vládne technickému death metalu. Vše do sebe vše zapadlo na výbornou a nezbývá, než se těšit na další živé setkání se sympatickými Němci a přát si více takto kvalitních akcí.