Drážďany jsou až překvapivě klidné město. V jejich středu se však nachází ulice, která slovo klid nikdy nepoznala. V extrémně úzkém prostoru se na sebe lepí čajovny, hospody, strip bary a v neposlední řadě hudební kluby. Scheune si zde musí pochvalovat každý punkáč - ať už kvůli umělecky počmárané maringotce v předzahrádce nebo díky stovkám barevných žároviček visících na drátech nad vchodem. Uff, ta třpytivá disco koule se naštěstí houpe nad vedlejšími dveřmi. A právě sem, do lokálních, ale přesto nepřehlédnutelných prostor přijela zahrát ta... no taková ta s tím drdolem... ta "white girl who rhymes like a Jamaican"!

Myslíte, že písničkáři už dávno překročili datum spotřeby? Belgické zjevení Selah Sue ale nesymbolizuje typickou holku s kytarou zpívající o ztracené lásce. Její eponymní debut v sobě kombinuje reggae, soul, hip hop a prvky dub stepu. Vím, zní to trochu překombinovaně, ale u modrooké blondýnky to nějakým záhadným způsobem funguje. Kdo na něco takového může zajít, ptáte se? Věkový průměr v sále Scheune tvořili třicátníci, pak dlouho nic a poté - nepadněte na zadek - sedmdesátníci! Staré páry svírající ruku v ruce se zamíchaly mezi bandu mladých, jako by pro ně návštěva podobných akcí byla ta nejpřirozenější věc. Jakmile se na pódiu objevila Selah, dokonce tančili. Čeští důchodci, slyšíte to?

Hlavně nenápadně - toť zřejmě heslo organizačního týmu. Výzdoba pódia začínala i končila černými závěsy a dvěma krepovanými květinami na špejli. Miniaturní pódium sotva pojmulo bicí, klávesy a kytary. Sanne Putseys, jak zní občanské jménoSelah Sue, se ve vytahané košili a tmavých šatech nepozorovaně přikradla za mikrofon a svůj set započala velice intimními skladbami "Daydreamer" a "Mommy". Hmm, "Daydreamer", taky jste ji už někdy slyšeli? Ano, hned první odehraná píseň původně patří Adele. Zvláštní začínat coverem, vždyť zpěvaččin repertoár má vlastních silných kousků dost. Zaplněný klub však nedal najevo žádné pohoršení, beztak šlo o jediný přešlap.

Následovala totiž velkolepá přehlídka talentu. Sue je bravurní improvizátorkou, zná detailně každou notičku a ačkoliv mohli mít příchozí její album zmapované do poslední linky, ani jeden song nezněl stejně jako na desce. Uprostřed "Peace Of Mind" si například na celou minutu odskočila do rapu, během "Fyah Fyah" si zase jen tak mimochodem vybrnkávala sóla. Selah hudbu extrémně prožívala, což se projevovalo v každé grimase obličeje. Také na ní bylo vidět, že své muzice bezmezně věří, což se v dnešní době dělám-muziku-hlavně-kvůli-popularitě počítá dvojnásob. Při houpavých raggae skladbách se po pódiu vlnila z jednoho konce na druhý, případně důvtipně komunikovala s publikem, jež ji krmilo ohlušujícím potleskem. Vidět v těchto chvílích skromný, šťastný úsměv holky, která dokázala, aby se lidem líbily její autorské písničky, opravdu stálo za to.

Belgičanka disponuje sytým černošským hlasem, takže prozření, že se v bílé drobounké slečně skrývá takový chraplák, bylo pro místní barmany nečekané překvapení. Scheune navíc ovládla rodinná atmosféra - jak je vidět, zdi klubů Sue opravdu vyhovují. Těžko tedy dopředu odhadnout, jak bude její vystoupení působit na velkém pódiu Rock For People. Nic ale nezmění fakt, že Selah naživo válí.

P.S.: Ty, co tvrdí, že Selah Sue nikdy neslyšeli, vyvede z omylu nejmenovaná televizní reklama, v níž si jde upír ukousnout kus čokolády. Ten hudební smyslný podkres má na svědomí právě ona. "Jó, to je ona?" Jo, je.