Šéfovo probuzení z amerického snu

05.03.2012 14:15 - Radek Londin | foto: facebook interpreta

Rockové svědomí i duše Ameriky vydává po třech letech novou desku, potvrzující, že nejvíce inspirace nachází vždy v dobách společenské krize. "Wrecking Ball" je v dobrém slova smyslu jeho emocionálně i hudebně nejpestřejší nahrávkou za posledních deset let... a také nejvíce ambiciózní.
8/10

Bruce Springsteen - Wrecking Ball

Skladby: We Take Care Of Our Own, Easy Money, Shackled And Drawn, Jack Of All Trades, Death To My Hometown, This Depression, Wrecking Ball, You've Got It, Rocky Ground, Land Of Hope And Dreams, We Are Alive
Vydáno: 5.3.2012
Celkový čas: 51:40
Vydavatel: Sony Music
Přes bombastičnost svého E Street Bandu, plné stadiony i miliony v kasičce se Bruce Springsteen vždy snažil udržet v mysli, že vzešel z chudinské čtvrti Freehold v New Jersey. Minulá deska, kterou slavil inauguraci svého oblíbence Baracka Obamy, postrádala kvůli převážně pozitivnímu náboji hlubší smysl a napětí. Novinkou se vrací zpátky na zem, kde stále trvá globální ekonomický útlum. Boss může opět rozehrát své mistrné vypravěčství a věnovat se bolestem a starostem těch, kteří si mají utáhnout opasky, polknout vlastní vztek a nanovo budovat světlé zítřky.

Těžko si představit lepší začátek než hymnu "We Take Care Of Our Own". Víceznačný text, v němž se mísí patriotismus s cynismem, je podpořen tradičními springsteenovskými postupy a velkolepým zvukem, který ani v závěru nezní přefoukle. Do stejné rodiny patří i mistrně vystavěná titulní pecka, jež už se ostatně stala favoritem fanoušků na turné k minulé desce. Tyhle písně větší než život neumí nikdo z pohasínající generace stadiónových rockerů lépe a přesvědčivěji než Boss - a ony vždy jako páteř drží jeho nahrávky.

Deska "Wrecking Ball" vznikala stejně jako "Nebraska" pouze s kytarou, ale přizvaný spoluproducent Ron Aniello do ní nakonec vložil snad všechny americké populární žánry. Několik skladeb začíná takřka hiphopovými smyčkami, občas se ozvou gospelové sbory, ale podstatné slovo má americká písničkářská tradice, na níž Boss povolal muzikanty z jeho oceňovaného rootsy alba "The Seeger Sessions".

"Easy Money" s houslemi a sborovým "nanana" refrénem připomíná rozjetou pařbu někde v irské putyce a náladou skvěle sedí k ironickému šťouchání do Wall Street a textu "jdem do města hledat snadný prachy". Podobná energie proudí i z následující "Shackled And Drawn", jen nás hudebně zavede až někam na cajunské Mardi Gras - text o strhaném dělníkovi je opět v opozici vůči takřka sváteční náladě. Ve skladbě "Death To My Hometown" zase vypráví o městě, které umírá, ačkoli na něj nepadají bomby, oheň ani morové rány. Zde slyšíme Bosse naštvaného jako už dlouho ne, supícího nezvykle přímočaré slogany o nenasytných raubířích, jež zůstali nepotrestáni.

Snad se z toho nestane pravidlo, ale tak jako se na minulé desce musel E Street Band vypořádat se ztrátou Dannyho Federiciho, tentokrát odešel do saxofonového nebe Clarence "The Big Man" Clemons. Přesto stihl nahrát ještě dvě skladby - kousek "Land Of Hope And Dreams" jeho typická sóla pozvedla o dva stupně výše. Na zbytku desky jeho absenci vyvažuje zvýrazněná dechová sekce a mezi početný mix E Street a Session Bandu se vměstnal třeba ještě známý jazzový trombonista Art Baron nebo ve dvou skladbách kytarový rebel Tom Morello, někdejší drtič strun v Rage Against The Machine.

Mezi introspektivními kusy vyniká balada "Jack Of All Trades". Hrdina v ní slibuje, že vezme jakoukoli práci, aby uživil rodinu, jenže jeho "všechno bude fajn!" zní spíše odevzdaně. Působivou atmosféru dokreslují pomalu se proplétající dechy a závěrečné lkaní kytary. Valivé bicí a syntezátorové plochy pohánějí kus s všeříkajícím názvem "This Depression", "Rocky Ground" má zase kostelní nádech, jen škoda zbytečné a samoúčelné rapové vsuvky. Nejsvětlejším momentem celé nahrávky je zamilovaná "You've Got It", jež jakoby pocházela z nedávno vydané archivní desky "The Promise", a potom "We Are Alive" o posmrtném životě, která celou desku symbolicky uzavírá.

"Wrecking Ball" není dokonalé album - občas je příliš devadesátkově naleštěné a před koncem trochu ztrácí grády. Posluchač s ironickým přístupem nového tisíciletí taky může namítat, že to s oním pravdařstvím Springsteen malinko přehání, a radši si pustí podobně tématicky zaměřenou kolekci "The Suburbs" od příbuzných Arcade Fire, kteří nahlížejí věci s intelektuálnějším odstupem. Jenže právě zarputilost a upřímnost jsou klíčovými kvalitami Springsteenovy hudby, díky nimž dává i po čtyřiceti letech hraní stále smysl. A právě těchto kvalit má aktuální album přehršel.

P.S.: Sluší se připomenout, že Bruce Springsteen se svým E Street Bandem navštíví po dlouhých letech Česko. Vystoupí 11. července v pražské Synot Tip Areně.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY