Spojení Charlotte Gainsbourg a Becka byla vynikající idea, jež se plnohodnotně přetransformovala v opus "IRM". "Stage Whisper" na něj hned v úvodu navazuje osmičkou skladeb, jež z jeho natáčení zůstaly uloženy někde bokem a jen se dotvořily do finální podoby. Vezou se totiž ve stejné náladě. Beck holt přesně ví, jak využít potenciálu a charismatu Charlotty. Myslím, že její otec Serge se nemusí za nic stydět, neb navazuje na jeho tradici, i když od společného hraní si z hračkami na "Charlotte For Ever" uteklo už hodně let.

"Terrible Angels" nebo "Paradisco" nezapřou nic ze svého rodného listu, písničkářství koketující s elektronikou Beckovi vždy šlo a spojení s hlasem Charlotty funguje skvěle. Popovka "All The Rain" je asi nejchytlavějším popěvkem, jež může oslovit i širší spektrum posluchačů. Naopak melodramatická "Memoir" nebo duet "Got To Let Go" s Charliem Finkem (Noah And The Whale) ctí více Beckův odkaz. I když to je evidentně šuplíkový materiál, není třeba jej zatracovat, písničky samy o sobě fungují.

Druhá část kolekce je jakési best of z cest ke zmíněné studiovce "IRM". Charlottu Gainsbourg za zády pevně drží doprovodná skupina, v jejím sevření dokonce dokáže i povystrčit drábky své skryté živelnosti. Sice se "Heaven Can Wait" muselo obejít bez vokálu Becka, patří jí zde ale zasloužené místo, když si ji můžete prozpěvovat spolu s ní. Nezkrotný šrumec nastává u "The Songs That We Sing", "Trick Pony" nebo "Jamais", které patří k výrazným momentům její hudební kariéry, která má hned několik podob. A k herectví je hudba vhodným doplňkem.

"Stage Whisper" je zajímavý pohled na koncertní turné k desce "IRM". Nevydané kompozice mají typickou Charlottinu tvář a našel by se mezi nimi nejeden potenciální hit (zde by si hned několik hlasů zasloužila zmíněná "All The Rain"). Jednoznačně se nejedná o pouhou výplň před dalším řadovým dalším albem, ale o povedený nosič, který bez problémů obstojí i samostatně.