Rok 2012 znamená pro Leonarda Cohena dvanácté studiové album, desku, která potvrzuje genialitu tohoto kanadského písničkáře. Ani na "Old Ideas" nešlápl vedle a s muzikanty, které můžeme znát i z dvou pražských koncertů, a s hvězdným producentem Patrickem Leonardem připravil jedno z alb tohoto roku.
9/10
Leonard Cohen - Old Ideas
Skladby: Going Home, Amen, Show Me The Place, Darkness, Anyhow, Crazy To Love You, Come Healing, Banjo, Lullaby, Different Sides
Vydáno: 30.1.2012
Celkový čas: 41:44
Vydavatel: Sony Music
Dvanácté studiové album kanadského sedmasedmdesátiletého písničkáře
Leonarda Cohena vychází v pro něj nejpříznivější době, alespoň co se tuzemského posluchače týká. Je to první deska nových písniček, která vznikla po dvou fantastických koncertech, co v Česku v letech 2008 a 2009 odehrál. Koncertech, na nichž jsme se mohli s tímto skromným a sympatickým pánem dostatečně seznámit a nasát jeho charisma. "Old Ideas" je tak přirozeným pokračováním toho, co jsme si mohli naživo společně prožít.
Ale to je jen malá berlička k tomu podstatnému. "Old Ideas" je fantastickou deskou srovnatelnou s těmi nejlepšími Cohenovými nahrávkami a tou by byla i bez vzpomínané dlouhé koncertní šňůry. Teď si to jen můžeme a umíme o to lépe uvědomit. Pan básník a písničkář tu co nejprostšími a krystalicky čistými prostředky prožívá desítku nových písní s obdivuhodnou přirozeností a samozřejmostí. S absolutní lehkostí. A někde na pomezí zpěvu a recitace vzniká lahodná pastva pro vaše ucho, pokračuje spojení s šarmantním a elegantním pánem v obleku.
Leonard Cohen se v textech vrací k tématům, která jej často zajímala už v minulosti. Hledá stejné odpovědi, řeší stejně zásadní věci, ať už jde o víru nebo lásku, často prolnutí obojího. V tom jde právě o ty "Old Ideas". Na druhou stranu ale zůstává nadčasovým. Jeho nahrávky jsou stejně aktuální (nebo časově nezařaditelné) jako první alba z konce šedesátých let minulého století. A tam je asi největší kouzlo a síla tvorby pana Leonarda, protože už z podstaty věci nepůjde nikdy o retro. O minulost.
Největším - a milým - překvapením desky není fantastická a Cohenovsky silná "Darkness", věc s melancholií a absolutní zemitostí a jedna z jeho nejlepších skladeb vůbec, ale v podstatě nenápadná píseň "Banjo". Klasická bluesová skladba, jediná, o které tak zcela neplatí výše vyřčená teze o časové nazařaditelnosti. Tady cítíme doby dávno minulé, country se tu prolíná téměř až se starými spirituály. A pan Cohen se dostává do polohy, v níž jsme ho moc často nemohli poznat.
Posloucháte-li Cohenovo aktuální album, možná si vzpomenete na Kunderův román "Nesmrtelnost". V něm se Hemingway na onom světě potká s Goethem, který mu říká:
"Dělal jste všechno pro to, abyste byl nesmrtelný," což americký spisovatel připouští. Naproti tomu se jeví Cohenova nesmrtelnost jako naprosto přirozená věc. Stav, který prostě vznikl. Stav, který nemůže být zpochybněn ani po této fantastické dvanácté desce. Naopak. Ta jej jen o to více utvrzuje.