© facebook interpreta
Lukáš Boček - Nejušlechtilejší z ušlechtilých (10/10)
Vztah ke zpěvačce: Dlouholetý obdiv a stále se stupňující obliba její hudby. Češi potřebovali svou "Krajinu rovinu". A lepší! Ucelenou desku, která se nebojí vycházet z popu a přesahovat ho do všech světových stran. Podařilo se to Lence Dusilové, a to tím nejlepším možným způsobem. "Baromantika" exceluje v každé z disciplín - je pestrá, jednotná (neplést s jednotvárná!), má co říct. A co se mi na ní líbí nejvíce - je velice poslouchatelná. Desky, které se těší velké přízni recenzentů, bývají nedobytné, chladné, frigidní. To Lenka není ani v jedné ze skladeb. Z písniček "Baromantická" nebo "Valerie" je cítit obrovská dávka citu i emocí, v druhé zmiňované se navíc nenásilně daří přinést našim posluchačům i prvky dubstepu, který je tak trochu módní záležitostí, v temné a proměnlivé skladbě však nepůsobí samoúčelně. Nejnovější Lenčin počin je cítit dospělostí a zní světově. Kdybych měl vybrat nejlepší českou desku posledních mnoha let, nebudu váhat ani sekundu. Tato poetická deska jednoduše žije a vy s ní budete chtít tvořit pár. Kristina Bílá - Decentně čarovný bar (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Do této doby lehce nadprůměrná fanynka. Od nynějška posedlá obdivovatelka! Lenka Dusilová si díky "Baromantice" vysloužila přezdívku Dan Bárta v sukních. Pche, Lenka přece není kopírka - což její poslední studiovka rozhodně dokazuje. Zavádí totiž posluchače do krajů, do nichž se kvůli zatuhlé české scéně jen tak nepodívají. Navíc počítá s posluchači, kteří jsou ochotní soustředit se. Tady se totiž hned tak nepřistihnete při broukání primitivního refrénu. Tradiční strukturu písní nechala Dusilka venku před barem, s oblibou se u ní evidentně nesetkává. "Baromantika" vyžaduje soustředění, ale těm nejstatečnějším se dostane zasloužené odměny v podobě nevšedního hudebního zážitku. Dusilová bravurně zkombinovala akustickou a elektronickou složku, skvěle si pohrává s gradací melodií a v neposlední řadě vdechla svým hlasem desce nezaměnitelné kouzlo. Nevykašlala se ani na image a zvolila decentní, avšak přesto působivé vzezření. I celý přebal zpěvačka vyladila do detailu a obdařila jej povedenými fotografiemi - zkrátka radost pohledět! Jediným nedostatkem bookletu se tak stala nepochopitelná absence několika textů. Tím ale negativa končí. A teď nerušit! Jdu si to pustit znova. Jaroslav Hrách - Mezi barokem a romantikou (9/10)
Vztah ke zpěvačce: Pro mě nejoriginálnější česká zpěvačka.
© Martin Janecký
Vztah ke zpěvačce: Mám rád ji, její Pusu i její hlas. Existují alba, která každým poslechem rostou, ale i ta, u kterých se jizvou času prvotní euforie přetaví v pocit vyprázdnění. Existují alba, která všichni chválí, a vy dost dobře nechápete, proč by tomu mělo být jinak, až vám Karel Veselý otevře oči, vyčistí uši. A osvětlí vaší duši, že vše je jinak. Dusilenka natočila své rozhodně nejméně srozumitelné album, u kterého si po jeho prvních posleších budete připadat jako omámeni. Stejně se ale dříve či později přistihnete, že začínáte v té její dokonalosti hledat chyby, protože i Lenka je jenom člověk a chyby k lidem patří. Stále platí, že Dusilence porozumíte teprve ve chvíli, kdy vy povyrostete (anebo ona poklesne). Deskou "Baromantika" ovšem vyrostla tak vysoko nad mraky, že už snad není ani kam dále růst. A taky není možnosti albu porozumět. Řemeslně výborně odvedená práce, ať již po hudební, či textové stránce. Ale ve výsledku tak úplně nevím, co tím vším chce Lenka sdělit. Ještě pořád není Danem Bártou v sukních, ale rozsypáním tetrisu ve "Valerii" jí začal rašit knírek... Radek Londin - Dělat pop umělecky (7/10)
Vztah ke zpěvačce: Zaujat její hudební emancipací. "Baromantika" je po "Eternal Seekers" zklamáním, není totiž tak organická. Její předchůdce se dal možná příliš snadno zaškatulkovat jen jako moderní jazzový crossover, ale právě v akustičtějším a folklórem načichlém univerzu mi přišla Dusilka svobodnější a přesvědčivější. Přiznaná barokní zdobnost novinky s dospělým a indie popem poučeným soundem je bezpochyby zdařile uchopená... a kritici mohou ke své spokojenosti použít v recenzích momentálně tak světácké a devalvované slovo DUBSTEP!!!, ačkoli ho je na desce tak pět deka. Nahrávka nabízí kopu producentských hrátek a nápadů, jenže Dusilová s nimi chvílemi svádí souboj - za zdobného doprovodu působí její básnivé texty občas explicitně, až prvoplánově. Jakoby inscenovaně. Dělat pop opulentně znamená balancovat na laně ve větru okázalosti a vyžaduje artistu s teatrální duší. Naturel Lenky Dusilové mi k němu moc nesedí. Baromantika se jeví jako elegantní přešlap v kariéře muzikantky, která se nebojí hledat. Každopádně takovou desku český pop jistě potřeboval, dá-li se to tak říct.
Album: Lenka Dusilová - Baromantika
Průměrné hodnocení: 8,6/10
Celkový čas: 44:59
Skladby: Baromantická, Mrazy, Království zvyku, Luna, Moje milá má všechny přednosti vody, Wspomnienie, Brother, Smiluje, Ptáci, Valerie, Kontrapunk
