Macy Gray před dvěma lety ohromila celý svět svým debutovým albem "Oh How Life Is" a hlavně singlem "I Try", který se stal hitem snad úplně všude. Její vkusný pop orámovaný nevšedním "skřípajícím" hlasem si domů pořídilo několik milionů lidí, a tak před Macy stál velký úkol - nahrát další dobrou desku. A víte co? Podařilo se jí to. Sice se mezitím nekonalo slíbené živé album, ale zato se Macy ponořila do studia Sigmunda Freuda a výsledkem je aktuální počin "The Id", který je sexem a všem okolo něj nabitý až k prasknutí, jako by už nestačil její "sexy" hlas. Ovšem nečekejte žádné vzdychání, nebo popis sexuálních praktik, přece sami víte, že mnohdy je více vzrušující dívka spoře oblečená než dívka úplně nahá...

Nedá se říci, že by Macy Gray na novince nějak výrazněji změnila styl. Jenže u někoho s tak výrazným hlasem, který okamžitě přebije vše ostatní, je to spíše otázka k polemizování, snad by podobně vyznívala i heavymetalová pecka, kdyby na ní zpívala ona. Její hlas ovšem nabízí i jedno nebezpečí, totiž že i ze špatné písničky svým zpěvem udělá poměrně zajímavou věc. To naštěstí není případem "The Id", protože pěvecké kvality a hudební materiál jsou na stejné úrovni, jejíž kvalitativní laťka je poměrně vysoko.

Ačkoli se Macy příliš nepodílela na hudební složce alba (hudbu složila jen u jedné skladby), nechala si plně v rukou textovou složku písniček, takže o nějaké producentské vypiplalce nemůže být ani řeči. To se ale u tak charismatické osobnosti nedá ani čekat, pokud jste viděli letošní předávání cen MTV (kde přišla oblečená do šatů s velkým nápisem "Mé nové album vychází 18.9., kupte si ho!"), víte, o čem mluvím. Proto byla také spoluproducentkou celé nahrávky, aby si ohlídala její kvalitu. A udělala to dobře. Hudba šlape skvěle, zvuk je prvotřídní, jeden hudební nápad střídá další a k tomu její úžasný chrčák a není co řešit.

Jako první singl byla zvolena písnička "Sweet Baby", která sice až nápadně svou stavbou připomíná "I Try" (pomalý začátek a gradující refrén), ale i tak se jedná o výbornou písničku, kterou by mohla sakra hrát i česká rádia. Jinak celá první půlka alba obsahuje jen samé potenciální hity - "Relating To A Psychopath", "Boo" i "Sexual Revolution" jsou mimořádně silné písničky. V "Hey Young World Part 2" překvapí sbor křičících dětí (víte, jak se malé děti snaží zpívat...), ale působí to vesele a zajímavě. Z ostatních skladeb bych rád vypíchl i hammondkami podpořenou "My Nutmeg Phantasy" či muzikantsky snad nejpřekvapivější "Oblivion". Ve světle těchto písniček se pak přítomnost pomalé skladby "Gimme All Your Lovin' Or I Will Kill You", která bohužel není žádnou perlou, ale zato má nejlepší název, jeví jako malichernost.

Novinka Macy Gray naštěstí nezabředla do vlny současného nudného americké r'n'b a v kombinaci se skvělými skladbami a hlasem zpěvačky se celému týmu podařilo vytvořit jedno z nejlepších popových alb tohoto roku. Jen aby to poznali i posluchači a rozhlasoví dramaturgové.