Od posledního alba "Když bozi zestárnou" uplynulo jedenáct let. Osm let pak trvala umělecká pauza. Na koncertní pódia se skupina vrátila už na podzim roku 2010. Kapela sama předpokládala, že by se bez plánovaného nového materiálu dohromady nedávala. Nechtěla zůstat jen u comebacku s největšími hity, a tak tu máme novu, velmi povedenou desku.

Zpěvák, textař a skladatel Robert Nebřenský nás přesvědčuje, že je i po letech v dobré formě. Nová Vltava je ale jiná. Napomohla tomu i obměněná sestava, skupinu obohatil baskytarista Tomáš Uhlík a skvělý kytarista a skladatel Peter Binder, který s Vltavou spolupracoval již dříve. Petera si mohou čtenáři pamatovat i z pořadu Michala Pavlíčka "Na Kloboučku".

Nebřenský již není výhradním autorem hudby, ale na autorství se podílí právě s novým kytaristou. Vltava se vrací i do zcela jiného hudebního světa. V době, kdy odcházeli, byli na vrcholu a byli jedním z tahounů vydavatelství. Jejich nové album však vyšlo na nezávislé značce 100PROmotion. Komedianti se tak skutečně vracejí, ale hudební průmysl se za ta léta výrazně změnil, a jejich domov je tak k nepoznání.

Kapela na tom byla vždy hudebně velmi dobře, nový kytarista dal však skupině trochu jiný rozměr. Na albu tak nenajdeme surrealistické texty typu "Kapitán Pejsek" či "Prasátko". Soubor je v trochu jiné poloze, napovídá tomu i to, že kromě dvou výjimek je celé album o lásce. I když vše je samozřejmě podáno se svérázným Nebřenského humorem.

O tom, že má Vltava stále co nabídnout, nás přesvědčí hned úvodní skladba "Láska je možná". Nebřenský má zkrátka nenapodobitelný hlas. Skvělé je zde i jeho kytarové sólo. Na albu není ani jedna špatná píseň. Hravostí a humorem potěší "Já už dělat nebudu" či "Ztracená šála". Typicky vltavským rozverným songem je pak "Prodává se kytara".

Odlišná od dřívější tvorby je sdělnost písní. Patrné je to u songu "Trosečník". Melancholická, ale vlastně vážná píseň o lásce ve středním věku je prostě výborná. Znovu zde vyniká Binder se svou kytarou. Na stejné vlně je i slovensky zpívaná "Kristuša" s hezkým pianem a chytlavou gradovanou mezihrou, ve které to rozjíždí náš starý známý kytarista.

Melancholie, vážnost, humor v textech. Hráčská invence. To vše dělá z jednotlivých skladeb desky "Komedianti se vracejí domů" něco, co vyčnívá jako stožár nad současnou českou produkcí. Angažovat Bindera byl od Nebřenského zkrátka geniální tah. Takže hodnocení? Na české poměry devět z deseti.