Wikipedie začíná suše (jak taky jinak, že): "'Achtung Baby' je sedmé studiové album irské kapely U2. Produkovali jej Daniel Lanois a Brian Eno. Vyšlo 19. listopadu 1991 na Island Records." Později však text nabere až nečekaný spád. Čtenář se dozvídá, že deska se řadí mezi nejúspěšnější alba U2, posbírala nadšené kritiky a debutovala na prvním místě Billboard 200 Top Albums. Pět singlů, osmnáct milionů prodaných kopií alba a přední místa ve všech hudebně publicistických žebříčcích nejlepších desek vůbec. Seznamte se, "Achtung Baby".

---

Dan Hájek - Berlín + Trabant + Berlín
Vztah ke kapele: Právě díky "Achtung Baby" jsem je začal brát zcela vážně, nejsou však pro mě mantrou.

Sedm, šťastné to číslo, nejen pro U2. Tehdy mě ohromili, odzbrojili všechny mé protiargumenty a vtípky o tom, kdo udělal nejlepší verzi "Where The Streets Have No Name", dostaly vážných trhlin. "Achtung Baby" je svým způsobem revoluční, mnohobarevná deska, která za ta léta neztratila nic ze svého kouzla, svobodomyslného rozletu a elektronické alchymie. S Depeche Mode, kteří udělali opačný úkrok ke kytarám na "Songs Of Faith And Devotion", mají jedno společné - natočili tehdy svá nejsilnější alba. Vše, co se děje mezi "Zoo Station" a "Love Is Blidness", má svou logiku, konzistenci "The Edge" zvuku a osvědčené spolupráce dvojice Lanois-Eno. V Berlíně vzniklo hned několik zásadních desek, osobně mi ale přijde, že právě "Achtung Baby" (sedmá v diskografii U2) je ten vrchol, skvěle podchycující atmosféru toho, co se v době vzniku právě v tomto městě neomezených možností dělo. Geniálně zhudebněné cosi jako dokument trabantové éry, skvělý Bono a husina na zádech ze skladeb "So Cruel" a "Love Is Blidness". A v neposlední řadě spojení U2 s taneční muzikou: Perfecto Allstarz (včetně Paula Oakenfolda) remixy singlů "Even Better Than The Real Thing" a "Mysterious Ways" právem patří do zlatého fondu.

Jakub Jenč - MacPhista, toho budu žrát i za dvacet let
Vztah ke kapele: "The Joshua Tree", zahrabané v tátově poličce, bylo moje první cédéčko. "Achtung Baby" první koupená deska z vlastní kapsy. Několik měsíců na střední pro mě existovali jen U2, pak jsem zjistil, že existují desítky desetkrát lepších kapel.

Ale "ZooTV" zůstává pořád jedním z mých nejmrazivějších setkání s hudbou vůbec. A až do konce života pravděpodobně nejednou zalituju, že jsem se nenarodil tak, aby mi 19 bylo v roce 1992. Ano, chybí mi, že už nejde být součástí toho kouzla. Pokud umělec může vystoupat na vrchol jen jednou a nakrátko, při té příležitosti se na chvíli stát bohem a třeba i něco důležitého sdělit, tak se to Bonovi povedlo právě na začátku 90. let. A mně by vlastně stačilo sledovat "ZooTV" v reálném čase (nebo to byl záznam? Já nevím) na ČT2, protože už to něco znamenalo a už to bylo vzrušující. A k hudební stránce "Achtung Baby"? Masakr a kult, to už bylo tisíckrát rozebráno. Snad jen, že "Who's Gonna Ride Your Wild Horses" je jejich nejnedoceněnější kus, podobnost (inspirace) albového coveru s "Exile On Main St." je pecka a v "Mysterious Ways" je zvuk ICQ o deset let dřív. Nedávno tu bylo retromakro na "Nevermind", kterážto deska mě jako mlaďase zpětně vůbec nechytla. "Achtung Baby" se to i po necelých dvaceti letech povedlo, a proto si jí vážím mnohem víc.

Marek Odehnal - Deska, která odpálila novou dekádu
Vztah ke kapele: Hity U2 jsou samozřejmě výkladní skříní světového poprocku, přesto si ale nemyslím, že by jejich dlouhohrající desky měly až takovou uměleckou kvalitu jako u jejich "kolegů ze stadionů" Depeche Mode nebo R.E.M. Obrovsky vlivná, ale hudebně přece jen přeceňovaná kapela.

Přesto mají U2 na svém kontě desky, které jsou prostě výborné jako celek bez ohledu na počet hitů, které z nich vzešly. Letošní oslavenec "Achtung Baby" je určitě jedna z jejich nejlepších desek, ne-li ta úplně nejlepší. Nejde jen o legendární singly. Jde i o progresivní zvuk nahrávky dávající důrazné sbohem 80. letům, což platí i o umělecko-politickém nádechu desky čerpajícího z tehdy aktuálních událostí pádu komunismu v Evropě, Berlínské zdi a inspirativní atmosféry města Berlína jako takového. Jde i o výtvarnou stránku věci a fotografie Antoina Corbijna, jehož styl pak v dalších letech slavil obrovský triumf, a to nejen u jeho dvorních klientů Depeche Mode, ale třeba i u dříve vlasaté buranské Metalliky během jejich myšlenkově otevřeného období kolem alba "Load". V případě "Achtung Baby" tak nejde jen o samotné skladby, ale o celkový dojem, který deska i po těch letech vzbuzuje. Přesto, albovou jedničkou irských hitmakerů pro mě navždy zůstane upřímné a rozervané, přesto megahity nabité dílo "The Joshua Tree".

Jan Trávníček - "Achtung Baby", light my fire!
Vztah ke kapele: Poslouchám jejich desky, sleduju záznamy z vystoupení, čtu o nich knihy a jednou vám napíšu, jaké to je vidět U2 naživo.

Pro spoustu lidí patří mezi nejdůležitější kapely například Queen, Beatles, Stouni nebo Nirvana, a ačkoli uznávám jejich přínos, pro mne byli největší kapelou světa vždy právě U2. Když jsem zhlédl záznam jejich vystoupení v Dublinu, poprvé jsem si naplno uvědomil, jakou má hudba sílu. A moc nezáleží na tom, které jejich album posloucháte. Jistě, toto není "The Joshua Tree". "Achtung Baby" byla vždy až druhou nejzásadnější nahrávkou irské čtveřice. Přesto se jedná o jednu z nejdůležitějších desek historie hudby vůbec. Album, o kterém jste už minimálně museli někdy slyšet, pokud se váš hudební vývoj nezastavil někde u Sagvana Tofiho. "AB" ovlivnilo mnoho umělců po celém světě, kteří se jeho nezaměnitelnému zvuku z berlínského studia Hansa snaží dodnes alespoň přiblížit. Do tmy zářící "One", taneční "Mysterious Ways" nebo téměř skrytý klenot "Who's Gonna Ride Your Wild Horses". Fantazie. I dnes vám naléhavý Bonův vokál a experimentální kytarové vyhrávky The Edge dokážou bez problémů nahnat husí kůži. Tahle baby totiž za 20 let nezestárla. Zraje.

Václav Trávníček - Kult²
Vztah ke kapele: Svého času jsem utratil docela velké peníze za Bonovy "muší" brýle.

Pět důvodů, proč je "Achtung Baby" nejlepší deska U2:
1. Obsahuje jejich nejlepší písničky. "Zoo Station", "The Fly", "Mysterious Ways", "Ultraviolet"… To je skoro půlka playlistu a všechno zásadní songy nejen téhle kapely.
2. Nový zvuk. Zásluhou Briana Ena a Daniela Lanoise tu znějí U2 úplně jinak, než jak se proslavili na desce "The Joshua Tree". Album působí temně až brutálně. Praskající struny Edgeovy kytary v závěrečné "Love Is Blindness" tenhle dojem jenom zvýrazňují. Díky novému zvuku se kapela odpíchla k dalším dvěma albům podobného ražení - "Zooropa" a "Pop".
3. Faktor Berlín. Kdo byl někdy v hlavním městě Německa, ví své. Genius loci tu zapůsobil už na Lou Reeda nebo Davida Bowieho a U2 nebyli výjimkou. Znovu-sjednocené město se pod výslednou podobu desky bez diskuze podepsalo.
4. "One". Diamant uprostřed plné šperkovnice. Píseň o ztrátě, kterou si mnozí vyložili jako song o naději, případně ji spojili s Bonovými aktivitami v Africe. Proč ne.
5. Bono na vrcholu. Irské ztělesnění charismatu na vrcholu invence, sil i piškuntálství. Jen si pusťte záznam ze "ZOO TV Tour".

---

Album: U2 - Achtung Baby
Celkový čas: 55:17
Skladby: Zoo Station, Even Better Than The Real Thing, One, Until The End Of The World, Who's Gonna Ride Your Wild Horses, So Cruel, The Fly, Mysterious Ways, Tryin' To Throw Your Arms Around The World, Ultra Violet (Light My Way), Acrobat, Love Is Blindness