Je to asi na opováženou, vydávat desky v takovém tempu, jak to dělá jen Rihanna. Hromadí se kolem ní nedůvěřivci i haldy fanoušků, kteří její výrobní rychlost s nadšením kvitují. Fakta jsou ale neoddiskutovatelná - je největším hitmakerem posledních let. A nejde jen o dobré hity, Rihanna točí i dobré desky.

Udičku posluchačům nahodila dobře. Tučná žížalka v podobě "We Found Love" nebyla sice nejchutnějším soustem pro obdivovatele stvořitele songu Calvina Harrise, neb vařil už z uvařeného, ale Rihannin drive a celkový explozivní náboj písně udělal z tracku zásek, na který zpěvačka od "Umbrelly" marně čekala. Dobývala čísla jedna, ale podmanit si celý svět na delší dobu svedla znovu až nyní. "Talk That Talk" není žádný experiment, nic co by Barbadosanku posouvalo v její kariéře někam umělecky výše. Drancuje zdroje, které už jednou nakopla a ze kterých vyčerpala naprosté maximum. Možná by se jí pauza na získání nových inspirací šikla, neb na novince je hned několik momentů, které kreativitou zrovna nezavánějí, ale pořád si udržuje svůj vysoký standard, kterým si bez větší námahy podmaní svět.

V disco rytmech se nesvíjí jen u pilotního singlu. Harrisovy zručné ručičky si pohrály i s dalším potenciálním hitem "Where Have You Been", u kterého je to trochu obšlehnutí modelu "We Found Love" s vygradovaným refrénem a houseovou intermezzovou linkou. Ale chemie mezi oběma hudebníky i napodruhé vychází.

Vlnit zadkem můžete skoro celou desku, akorát budete muset umravnit své pohyby a přizpůsobit se třeba r'n'b tracku "Talk That Talk". Sympatická spolupráce s Jay-Z má svůj pouliční smrad, kouzlo, ale v té záplavě písní, na kterých Rihanna s někým spolupracovala, vyznívá tenhle liše a béčkově. Do šedého průměru nezapadne ale nejnemravnější song "Cockiness (Love It)". Tento oplzlý divnosong s reggae rytmy, bez pořádné melodie, refrénu, nenabízející pražádnou chytlavost ale budete poslouchat s nadšením už pro tu zvláštnost a těžce uchopitelnou přitažlivost.

Vyjma prvních tří songů na albu se zpěvačka upíná méně podmanivějším směrem. Nejde tak na ruku běžnému konzumentovi, jak to bylo v době "Loud". Čerpá temnotu a nezávislost "Rated R" a pro ty, co podlehli jejímu kouzlu s poslední deskou, může být zbytek nahrávky rozčarováním. Zejména pomalejší polohy ji představují v umírněnější, něžnější podobě. "We All Want Love" je nenucená, jednoduchá píseň. V "Drunk On Love" si sáhla na vrchol svých pěveckých sil. Vášnivý, mírně uječený refrén ale může i odradit. Odstup si nechávám u skladby "Roc Me Out", jež je slabším odvarem hitu "Rude Boy", ale bez toho špinavého a sexy náboje.

Nečekaně silný vliv Beyoncé slyším v "Watch 'N' Learn", jež mi svou dráždivostí i náladou připomíná vyspělost americké velikánky. Velký průšvih je úplně na konci, nepadá na bedra Rihanny, nýbrž producenta Alexe da Kida, který už vyčerpal své nápady a teď jen přežvýkavá už jednou rozemleté. "Farewell" je i na první poslech oposlouchaná.

Rihanna se s "Talk That Talk" udržela ve velmi úspěšné rovině, snoubila hitovost "Loud" a temnotu "Rated R", naplnila hitová očekávání a překvapila i nově nabytou syrovostí. Jen mi schází nějaká větší invence.