Tak copak asi čekáte od takto nazvané desky? Kromě modrých už jsou poučeni i ti, co si přečetli elaborát stylistického eskamotéra (dobrého) nanoru v předposledním čísle Rock&Popu. Za sebe mohu říci - tahle deska je docela zvláštní. (Originální to vůbec není, ale nanoru je jen jeden.)

Na svědomí má tuhle eklektickou nahrávku Kanaďan James Di Salvio, který si ovšem pozval pěknejch pár hostů. A ne jen tak ledajakých - Curtis Mayfield (no posmrtně, dneska je možné všechno), Youssou N'dour (ano, pro masy, ten se "7 Seconds"), Dimitri From Paris, Big Daddy Kane a ještě další. Kromě těch známých se na nahrávce podílelo okolo dvaceti dalších lidí.

Zpočátku dává deska ještě jakž takž "jeden" smysl, no jistě, disco tam je, k tomu trocha latiny, soulových vokálů (a ne jen anglických), malinko reggae nebo rasta (i po přečtení článku o Bobu Marleym tomu nerozumím), francouzských (otázku, jakým jazykem se mluví kromě angličtiny v Kanadě, si necháme pro nejmenovanou soutěž, kde se dá vyhrát trocha peněz) postdisco zvuků a samplů, hiphop, rap, aby to nebylo přeslazené. Docela veselý začátek. Postupně však ubývá disca, přibývá kytar, prostě to začne uhýbat trochu jinam. Minimálně od "Loaded", která jako kdyby vypadla od anarchopopíkařů Chumbawamba, "Speed" či následující kusy "Love Cliché" nebo "Rock Star" jsou jak z katalogu 4AD, kytarovky indie scény (i když...). Jen "Senegal", znovu s Youssou N'dourem je připomenutím první části desky, "Dare I Say" je někde mezi oběma (tedy spíše mnoha) světy a "Stepchild" je líznuto reggae, kdyby tam ale ještě nebyly ty skoro metalové kytary (fakt nekecám).

Z předchozího si musíte říkat - no to je pěkný maglajs. Je, jenže pěkný. Di Salvio si míchání všeho možného vyzkoušel už na debutu "Glee" v roce 97, který se stal hlavně v Kanadě dost úspěšným, možná jste zaregistrovali hit "Drinking in L.A." (já ne). I díky němu získal takové hosty. Někomu mohou vlivy připadat jako bez ladu a skladu naházené, takovýhle set od jednoho DJ jen tak neuslyšíte. Jenže Di Salvio s kumpány umí s vidlema nakládat dost dobře. Ostatně to, že deska vychází na labelu Beastie Boys není úplně náhoda. A co nutno doporučit, jsou stránky Bran Van 3000, graficky velice střídmé, ale přitom obsahující vše potřebné, dokonce si zde můžete stáhnout všechny mixy prvního singlu "Astounded" (i když, že by byly tak úžasný...).

Nemám to odzkoušeno, ale mohla by to být dobrá deska na party trochu hudebně znalejších lidí. A ti ostatní by to nejspíš zkousli taky. Já si prostě ten zadek rád zvednu (a teď už asi nevědí ani modří, zdravím nanoru).