Album "Breathe Out, Breathe In" je šestou studiovkou The Zombies, kteří jsou (dle mého) zodpovědní za několik parádních a zásadních rockových kousků šedesátek. Tato nahrávka je přesně tou deskou, která by mohla bojovat o jednu z těch nejprestižnějších příček v žebříčku toho nejzbytečnějšího, co nám vloni někteří ze zástupců hudebního byznysu naservírovali. Těžko říct, proč se Rod Argent a Colin Blunstone vůbec rozhodli The Zombies (počtvrté) složit a kdo to inicioval. A hlavně proč.

Ta nahrávka je nijaká. Nenabídne nic a zní hrozně, takže dvojitá hrozba. Poslech byl pro mě neuvěřitelným utrpením. I když jsem schopný uvěřit, že pánové si ve studiu pěkně zahráli a album některé příznivce klasického rocku nadchne. Ať si. Snažím se na to album dívat z mnoha úhlů pohledu, vžít se do něj, vstřebat ho tak, jak by tomu mělo být, dojít k tomu správnému názoru, pokaždé ale dojdu ke stejnému závěru. Je to sterilní nijaká změť a to rádoby piáno je prostě tupé a plytké. Ta forma je špatná (ale možná to je jenom moje omezená domněnka).

Poslech se vleče. Je příjemný, asi jako když máte kocovinu, pálí vás žáha a neumíte přestat škytat. A k tomu ta deska nabídne hudebně pramálo. Něco jako variace všech těch milionkrát otřepaných "hudebních postupů". Pokud vás ale kytárky, tři akordy a ostatní podobné a kdysi nápadité finty baví...

Možná jsem jediný zklamaný, anebo jsem já ten nahluchlý, domnívám se však, že si The Zombies mohli tento počin odpustit. Je to tak mizerná deska, že se nad ní nevyplatí ani pozastavovat. Někdy se holt sebereflexe vyplatí; měli buď odejít s grácií, anebo zaplatit někoho, kdo do toho fachu fakt vidí, ví, jak se věci dělají dneska a nebál by se zaexperimentovat. Protože potenciál v těchto lidech je a takto ho pohřbít, je je ještě větší nactiutrhání než tato recenze a CD pokreslené líháčem i na bookletu. Fakt díky, Mystic Production!