Kde jsi, mámo?

21.10.2011 16:49 - Petr Adámek | foto: facebook interpreta

Dlouhých osm let! Tak dlouho vydržel Lunetikům rozum. Všechno ovšem jednou končí, a tak se Vašek, Martin, Aleš a David po letech zaslouženého odpočinku vrhli zpátky na koncertní pódia. Pražská zastávka jejich comebackové tour byla vskutku nezapomenutelným zážitkem a nejdelším večerem v životě.

Live: Lunetic

support: 5 Angels, Matt Pardus a JIC Team, Pavla Dubná, Samice
místo: SaSaZu, Praha
datum: 20. října 2011

Lunetic - příprava
© facebook interpreta
"Příprava na koncert Lunetic", to vám není žádná sranda. Tak nejprve vybrat správné obutí. Stříbrné střevíčky, jak jinak. I Popelka by záviděla. Následně pořídíme vstupenky, co kdyby bylo třeba vyprodáno, hehe. Další důležitá věc - nové náušnice! A také nové spodní prádlo; bílé s krajkami, radost pohledět. Hlavně to všechno vyfotit. Teď už jen sehnat nové CD, kvůli němuž se vlastně celá ta paráda koná. Chvilka napětí... Podařilo se: "Už mám ve svých rukách a taky ve svém naruči cd uspěch na praha zličín musím přiznat husté bloudište ale naknec našla jsem to." Řeč je o nejmenovaném nákupním centru, kde bylo cédéčko (hned vedle regálu se zlevněnými těstovinami) nalezeno a pořízeno. Tím ovšem starosti zdaleka nekončí - hlavně, aby nové album nenastydlo! Ale kdepak: "Je teploučku a me lasky plnem naruči ja si ho budu hlidat jako moje miminko :-D" Tímto se omlouvám nejmenované slečně a slibuji, že její facebookový profil již dál stalkovat nebudu.

Lunetic
© Petr Adámek / musicserver.cz
Musím uznat, že Lunetic mají talent. Vybrat si jako hosty takovou squadru, která toho večera okupovala pódium SaSaZu, to se jen tak někomu nepovede. Holčičkám 5 Angels by se ještě dalo odpustit - každý máme svoje dětské hříchy; já jsem třeba trhal hmyzu křidýlka. Odkud ale vylezla individua jako Matt Pardus se šesticí lascivních tanečnic či dívčí duo Samice, které vypadaly, že by na posezení spolkly kompletní Maxim Turbulenc i s jejich strakatými montérkami, to je mi záhadou. Však vedle jejich disco-hitovky "Chuck Norris" s textem: "Ruty šuty Arizona Texas, ruty šuty Arizona má. Přišel a měl džíny, já tenkrát měla splíny, říkali mu walker texas nej," bledly závistí i největší vypalovačky Míši Davida. Po hodině a půl nefalšovaného mučení, které jistě nezažil ani Dalibor ve věži, se však ukázalo, jak prozíravý to byl od těch čtyřech nápad: všichni (a dokonce i ti, kteří dorazili z čiré recese či sem snad zabloudili omylem) si nepřáli nic jiného, než aby už ti Lunetici začali.

Zatímco od zvukaře (stojícího zhruba ve třetině klubu) dál ani noha, před pódiem už bylo pořádně horko. Někdejší dívenky sice vyrostly a zestárly a také ty plakáty nad postelemi už jim možná oškubávají jejich děti, ale ohníčky v očích jim hořely stejně jako tenkrát. Vypalovačky typu "Chtěl bych tě líbat", "Dotyky" či "Only You" zpívaly z plna hrdla, hlasivky našponované, foťáky blikající, srdíčka pulzující.

A co na to Lunetic? Přestože diváků se oproti dobám jejich největší slávy sešla přinejlepším desetina, byli dojati. Taky si Aleš při neustálém poklepávání na srdce div nezlomil žebra. Zatímco se Vašek poctivě věnoval zpěvu a akustické kytaře, David zůstal duchem někde na východě, (kolik během koncertu pronesl vět, by se dalo spočítat na prstech jedné ruky) a Martin samou radostí poskakoval po pódiu jako nastřelený perníkem (omlouvám se, to je podpásovka). Na úplné dno srazila celou akci doprovodná kapela, která nejenže nic zajímavého nepředvedla, ale ještě v jedné z pauz spustila "Smells Like Teen Spirit". Ach, Kurte, nezlob se...

Lunetic
© Petr Adámek / musicserver.cz
Ale jo, přece jenom měl celý ten ples příšer svá pozitiva. Nahoře ve víajpí měli fakt dobrý oříšky. V čem to byly obalené? Myslím, že ve wasabi nebo něčem takovém. Dobrota! Však si, pohodlně rozvalen v gauči, pochutnal i Petr Novotný (ten s tím věčně upoceným čelem, už si vzpomínáte?). Kromě oříšků potěšil i Vašek, který - kromě toho, že jako jediný působil příčetně a přirozeně - vážně skvěle zpíval, což vedle těch třech komparzistů vyniklo dvojnásob.

Kdyby to chlapci uchopili jako parodii sama sebe, navlékli se do svých někdejších sexy oblečků, zopákli si taneční choreografii a udělali z celého večera jednu velkou bizar-retro-srandu, neřekl bych na jejich adresu křivé slovo, naopak. Jenže oni to bohužel mysleli vážně! Když tak jako poslední přídavek zazněla nesmrtelná "Máma", člověk by si přál vrátit se do devadesátek. Do devadesátek na některý z jejich koncertů, ideálně s ručním granátem, aby se nic takového jako "Lunetic Tour 2011" nemohlo přihodit.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY