Koncert Spooks se zvrhl v pěkně rozjetý večírek

Lidem z Roxy se tentokrát podařil husarský kousek, neboť do Prahy přivezli skutečně horké zboží. Američtí Spooks se stali celosvětovými hip-hopovými hvězdami hned po vydání svého loňského debutového alba "S.I.O.S.O.S." a my jsme měli jedinečnou možnost vidět je hrát živě krátce poté, co je hudební svět objevil.

Koncert skupina před devátou odstartovala skladbou "Other Script", která je úvodním trackem i samotného alba, z něhož později odezněla většina skladeb - například poslední singlovky "Sweet Revenge" a "Karma Hotel", skladby "I Got You" a "Flesh Not Bone", výtečná odvazovka "Something Fresh", v níž auditorium bezchybně odrapovalo celý refrén či první singl a poznávací věc Spooks "Things I've Seen", která sklidila asi největší ovace. Obecně se dá říct, že větší úspěch u publika slavily právě ty skladby, v nichž zpívá fantastická vokalista Ming-Xia. Její hlas a projev je sice pozoruhodný už na desce, pořádně docenit však obojí můžete až naživo. Kromě vlastního repertoáru však došlo, jak už to u hip-hopu chodívá, i na citace skladeb jiných autorů, kupříkladu skladby "Every Little Thing She Does Is Magic" od The Police.

Poměrně překvapivá a nutno říct, že velmi příjemně, byla sestava doprovodné kapely, složené z živých muzikantů - tedy basy, bicích, kláves, kytary a jednoho dýdžeje, místy vše prokládajícího dokonalými scratchemi a krátkými úryvky s z vinylů. Díky této sestavě měla hudba Spooks mnohem větší šťávu a po instrumentální stránce oscilovala spíše mezi hypnotickým reggae a crossoverem než klasickým hip-hopem. Stejně jako na desce i zde však bylo zřejmé poznávací znamení skupiny, kterým je rytmický akcent na každý osmý takt, což se u Spooks objevuje snad v každé druhé skladbě. Živá skupina měla skvělý drive a čtyři MCs pouštěli do publika tak nevěřitelné množství chytlavých rapů, až se zdálo nelogické, že si tak obrovské množství textu můžou vůbec pamatovat.

K poměrně bizarní situaci během koncertu došlo, když každý ze čtyř MCs na pódium vytáhl jednu dívku z publika, aby si s ní zatančil. Mládenci však evidentně nevěděli co činí, neboť několik dalších dlouhých minut nevěděli, co si s rozjetými děvami počít. Nehledě na to, že jedné z nich mohlo být tak maximálně dvanáct let a jedna z tanečnic, z dálky vyhlížející trochu jako míšenka, okamžitě pochopila svoji životní šanci, jíž nehodlala jen tak pustit, a vrtěla svým pozadím kolem jednoho z nebohých MCs tak usilovně, že jsem se téměř strachoval, že se do Roxy každým okamžikem vřítí šťára z mravnostního. MCs nakonec po písničce před děvčaty z pódia utekli a nechali na ochrance, aby je "uklidila" stranou. Ovšem té nejrozjetější se z pódia vůbec nechtělo a tančila a vrtěla se dál, bez ohledu na to, že ji k tomu nehrála žádná hudba.

Abych však nevypadal jako moc velký suchar, tuhle historku popisuji také proto, že svým způsobem demonstruje, jaká v Roxy toho večera byla atmosféra. Spooks prostě publikum nažhavili na maximální míru a projevovalo se to lecjak, kromě tohoto excesu třeba tak, že na mnoha místech lidi po rapperech opakovali poměrné složité a dlouhé anglické fráze, ačkoliv většinu návštěvníků Roxy toho večera prokazatelně tvořili Češi.

Možná, že americký hip-hop není právě vaším šálkem čaje a hip-hopová alba vám přijdou trochu moc ramenatá, užvaněná a nesrozumitelná. To však rozhodně neplatí pro živou produkci Spooks, která musela srazit na zadek každého, kdo má aspoň špetku smyslu pro rytmus nebo hudebního sluchu.

Spooks, Roxy, Praha, 29.8.2001

(Autor je redaktorem týdeníku Show!)