Živá voda to není, ale pít se dá

20.10.2011 13:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Vilém Čok je duší pořád komediant, provokatér, pro někoho možná blázen. V této své crazy stránce pokračuje i na albu "Živá voda", je tu ale často i o poznání vážnější. S výborně šlapajícím Bypassem za zády nahrál slušnou rockovou desku. Takovou, která sice nešokuje nebo nevyráží dech, pořád ale stojí alespoň za poslech.
6/10

Vilém Čok - Živá voda

Skladby: Prolog, Dokonalá žena, Nepotrestaný, Živá voda, Mrkev nesmí zemřít, Dolů to bolí, Sentimentální, Filosofická otázka? (mluvené slovo), Řekni dítě chlebu stop!, Gladiator, Hudba je nejvíc, Zachraňte Ježíška, Živá voda (radio edit)
Vydáno: 29.6.2011
Celkový čas: 45:18
Vydavatel: Citadela
"Budete se smát, budete se bát a možná i zvracet," deklamoval před lety Vilém Čok v upoutávce na film "V žáru královské lásky". Od té doby se příliš nezměnil. Stále zůstává naším nejvíc šíleným rockerem (myšleno mediálně známým), který se ve vývoji zastavil na přelomu osmdesátých a devadesátých let - v době kapel Nová Růže a Delirium Tremens. Jenže to, co bylo před dvaceti lety výborné (uznávám, Nová Růže byla trošku jinde), může dnes působit už minimálně lehce okoukaně.

A ještě jeden příklad oné okoukanosti, stejnosti a stagnace. Pánové Kodym a P.B.Ch. v raných 90. letech minulého století vyprávěli, jak mladý Čok bavil své vrstevníky tím, že si propíchl hubu spínacím špendlíkem, na ten napíchl cigaretu, a tak hrál na koncertech. Naprosto stejné číslo předváděl Čok v jednom zábavném televizním pořadu poměrně nedávno.

"Živá voda" představuje rockera Viléma Čoka s velmi dobře hrající kapelou za zády. Rockera, který nemá problém napsat chytlavou odrhovačku, stojící někde na hranici kýče ("Zachraňte Ježíška"), nebo přímočarou rockovou vypalovačku "Gladiátor" (vzpomenete si při ní na "Giordano Bruno" od Nové Růže jako já?). Nechybí ani Čokovo crazy komediantsví, které nejlíp funguje v písni "Mrkev nesmí zemřít". Potud vše v pořádku, nevadí-li vám opakovaný pohled na zapíchnutý špendlík.

Vilém Čok nemá problém napsat dobré bigbítové skladby, co mu ale chybí, je nějaký korektor, pohled z venku, který by mu pomohl dotáhnout věci do konce a zbavit se písní, které jej zbytečně degradují - a to po textové stránce. Příkladem je třeba politický protestsong "Nepotrestaný", který se ale nezmůže na víc než obvyklé nadávání u piva. Čok nenabízí řešení, on jej možná ani nechce najít, jenže ve výsledku jen střelí slepými náboji do vzduchu (a zase se tu nabízí srovnání se starší písní "Sen politika", která fungovala, což dokazuje i to, že si na ni dnes člověk vzpomene).

Vilém Čok - "Nepotrestaný"

"Živá voda" ale zřejmě velmi dobře vystihuje Viléma Čoka takového, jaký je. Není tu v žádné muzikálové roli (něčím se živit musí), ale jde se svou kůží na trh. Že se ukotvil v posledním desetiletí minulého století a dál se neposouvá? Co na tom. "Živá voda" sice trpí různými nedostatky, ale rozhodně není ničím, za co by se musel člověk stydět. A pokud jste s Čokem naladěni na stejnou vlnu, možná i potřebujete (nebo mu alespoň odpustíte) úvodní, btw. příšerný, mluvený "Prolog". Ale pozor na něj, pro ten by se totiž mohlo naplnit ono upozornění z "Žáru královské lásky".


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY