Mário Bihári už roky fascinuje milovníky nejen tuzemské world music. Tento výborný nevidomý muzikant byl jednou z dominant skupiny KOA. Po jejím rozpadu zůstal i nadále aktivně činným a vystupuje částečně sólově, částečně s kapelou Bachtale Apsa. A stejnojmenné album je i společným debutem této výborné romské kapely.

Když jsem je předloni viděl na Respect Festivalu, byl jsem nadšen jejich živočišným vystoupením i hudebními kvalitami. A trochu jsem se bál, jak asi dopadne hypotetické album skupiny, nahrané ve studiu, kde je vždy podstatně sterilnější prostředí. Podobné obavy asi měli i sami Bachtale Apsa, a tak se rozhodli debutovat koncertní nahrávkou z pražského klubu Carpe Diem. A rozhodnutí to bylo šťastné. Ten temperament, který z živého hraní kapely sálá, se podařilo velmi dobře zaznamenat, včetně výborné atmosféry pražského klubu. A tak si i ten, co třeba slyší skupinu poprvé, dokáže představit její živočišnost, energii, drajv i procítěnost zpěvu v pomalejších skladbách.

Bachtale Apsa sázejí na jistotu, a tak se chopili těch nejkrásnějších cikánských tradicionálů, písniček dávno prověřených časem. Při poslechu si tak téměř každý vybaví některou z těch známých a existujících verzí, ať už jde třeba o klasiku "Ederlezi" v podání Gorana Bregoviće nebo "Evo bičhav mange fotka", kterou před lety zpívávala Lenka Dusilová se Sluníčkem.

Bachtale Apsa ale není jen Mário Biháry, to by bylo nepatřičné zjednodušování. Kapela se za dobu své existence skvěle sehrála. Vedle hlasu Biháriho tu je i fantastická zpěvačka Sára Kaliášová, výborně funguje i spojení kytary Petra Horváta s basou Františka Raba a perkusí Radka Siváka.

Na "Bachtale Apsa" tedy najdete výběr těch nejlepších romských písní prakticky z celé Evropy. A tak spolu s muzikanty kočujete na Balkán, do Maďarska, na Slovensko či do Rumunska. Plni emocí, plni lehce mrazivého pocitu z neznámých míst, možná z etnika, které nemá úplně nejlepší pověst. Ale jejich písně jsou nádherné a pestré jako život sám.