Chtěl trendy elektroniku a nemá nic. První Pop Idol ever Will Young vydal své páté album "Echoes", na které mu skladatelsky přispěla zářivá alternativně-elektronická jména jako Kish Mauve, The Sound Of Arrows nebo Fred Falke a producentsky Richard X. Slibovalo to hodně, nabídlo málo. Hodně nudná deska.
4/10
Will Young - Echoes
Skladby: Jealousy, Come On, Lie Next To Me, I Just Want A Lover, Runaway, Outsider, Silent Valentine, Losing Myself, Personal Thunder, Hearts On Fire, Happy Now, Good Things, Safe From Harm
Vydáno: 22.8.2011
Celkový čas: 50:45
Vydavatel: Sony Music
Strašně špatně se to chápe, ale deska "Echoes" se prostě nepovedla. Jestliže kolega Boček hovoří v
recenzi na "4" Beyoncé o povadlých čtyřkách, nahrává tím na smeč k otázce, co muselo povadnout
Willu Youngovi, že natočil takovou beztvarou hmotu.
Všecko se sype už od startu. "Jealousy" je sice relativně chytlavý song, ve kterém ale producent
Stuart Price naráží na své vlastní mantine-... aha, totiž producent
Richard X... A jsme u toho. Neoriginální a neinvenční produkce. Album jako celek zní tak jako asi 274 popových desek posledních jedenácti let, jednotlivé skladby se nerozvíjejí, jen nějak začnou a po čase nikdy ne delším než pět minut skončí.
Ničemu nepomůže ani hlas samotného Willa Younga. Ten si to jede v tom svém falzetu, kterému tentokrát víc než kdy jindy chybí jakýkoliv výraz nebo náboj a který tentokrát více než kdy jindy zní jako míň ufňukaný
Thom Yorke.
Připočtou-li se k tomu nenápadité melodie kategorie second-second hand (to jste se teda, Kish Mauve,
The Sound Of Arrows, Frede Falke, Andy Cato z
Groove Armady a další moc nevytáhli), je dílo zkázy dokonáno. "Jealousy", "Personal Thunder", "Happy Now". Kdo z hlavy zazpívá jakoukoliv další píseň z alba, získává zlatého bludišťáka!
"Jealousy" je nejrychlejší písní na desce, takže je jasné, že její zařazení na začátek má za následek okamžité zvolnění, které už se nezmění. Tedy ne že by na "Echoes" byly jen samé balady, přestože ho Wiki klasifikuje jako trip-popovou nahrávku, ale celá prostřední pasáž od "Outsider" až někam k "Hearts On Fire" se ztrácí ve svých vlastních potocích slz, mlhovinách a obláčcích, na kterých se tak dobře spí...
Jenomže! V Británii jsou z toho na větvi! Stačí kouknout na tu Wikipedii a zjistíte, že tahle recka bude zas asi skoro jediná negativní na celém světě, protože autor tomu vůbec nerozumí a měl by - si jít poslouchat ty svoje
Telefon Tel Aviv - jít skládat zboží do Tesca - přestat plivat na
Helenu Vondráčkovou Willa Younga, protože on je fakt dobrej a tohle je deska od srdíčka, kterou mám moc ráda a jsem ráda, Wille, že jsi, jaký jsi, a zůstaň takový!!!!