Minulý rok se v Česku a na Slovensku zrodily dva nové festivaly s podobným dramaturgickým plánem a zaměřením na identickou cílovou skupinu návštěvníků. Jako datum svého konání si český Open Air Festival v Panenském Týnci i slovenský Grape Festival v Piešťanech bystře vybraly víkend druhého srpnového týdne, během kterého se v Budapešti koná věhlasný Sziget, díky němuž mohou snadněji přivézt některé z vystupujících velkých jmen. Zatímco piešťanský Grape loni sáhl po Röyksopp, o něco větší Open Air Festival si kromě norského elektronického dua mohl dovolit přitáhnout i v Maďarsku vystupující Faithless a Kasabian.

Letos oba festivaly lákaly na Interpol, na jejichž první vystoupení v obou zemích čekali jejich dvorní fanoušci dlouhá léta. Kromě nich si v Piešťanech ze Szigetu přetáhli Hurts a v Panenském Týnci například The Chemical Brothers. Že oba festivaly usilují o to dostat ke svým návštěvníkům kapely, které do jejich země dosud nezavítaly, je dramaturgický tah jistě záslužný, nicméně druhá věc je nutné zlo v podobně domácích "rádiových" skupin, kterými zaplácají zbytek programu.

Jak už bylo řečeno, slovenský Grape je co do počtu návštěvníků komornější než český Open Air. Pro srovnání - loni festival v Panenském Týnci navštívilo osmnáct tisíc lidí a letos o dalších šest tisíc více; piešťanský Grape ve svém prvním ročníku přilákal "pouhých" šest tisícovek návštěvníků a ani letos nebyl desetitisícový festival vyprodán. I přes svou "skromnost" (a možná právě díky ní) se ale Grape Festivalu daří navodit uvolněnější atmosféru než našemu Open Airu, jehož povaha okázalé reklamy O2 může nejednoho až iritovat.

Festivalový areál v prostorách piešťanského letiště nezabíral nijak rozsáhlou plochu, tudíž projít se dal za pouhých pár minut. I přesto však zde člověka klaustrofobie nepostihla. Ve stanovém městečku, které se nacházelo doslova jen pár kroků od hlavní stage (našly se sice kritické ohlasy, že hudba z pódií nepříjemně rušila spáče ve stanu, ale nikdo přece nepočítá s tím, že se na jakémkoliv festivalu vyspí dorůžova), bylo ještě dost volného prostoru a na řady před chemickými toaletami si též nikdo stěžovat nemohl. Jako pozitivum se rovněž dalo vnímat jejich příhodné umístění za plenty s grafickými motivy festivalu.

Pohodu venkova skýtaly do kvádrů seskupené balíky slámy pod obřími slunečníky (z velké většiny navíc nadstandardně vybavené matracemi) rozmístěné převážně v zadní části prostoru před hlavní stageí. Z bohatého (a na kapacitu areálu možná až trochu nadbytečného) počtu stánků s nijak předraženým jídlem a nápoji si rovněž mohl vybrat každý, od vegetariána až po zapřísáhlého masožravce. Pár drobných výtek by se však přece jen našlo - pořadatelé například mohli v praktických informacích na webu uvést, že parkoviště u areálu bude placené. Jistě, s parkovným se u takových akcí dá počítat a dvě eura nikoho nezruinují, ale bylo by fér být o tom dopředu informován.

Počasí, které loni Grape Festivalu nepřálo (kvůli bouřce se přesunovaly koncerty a některé se musely zrušit úplně), si letos spravilo reputaci, když na piešťanské letiště nepřetržitě sesílalo hřejivé paprsky sluníčka. Příjemných pětadvacet stupňů a jasná až polojasná obloha, která nad areálem panovala, jsou pro hudební festival naprosto ideální. Člověk si přece jen více užije koncerty, když nemusí nervózně šmátrat po pláštěnce v tašce a přemýšlet nad tím, zda pořádně ukotvil stan, či nedejbože spílat nad tím, proč si nevzal gumáky.

Den první

Program prvního festivalového dne se rozjížděl pozvolna. Ti, co se rozhodli přijet až navečer, prakticky o nic nepřišli, neboť páteční odpoledne a podvečer patřily slovenským populárním kapelám Vetroplach, HEX a PPE, které náročnějšího posluchače za srdce rozhodně nechytí. Ne nadarmo ale bývá Grape označován jako "festival posluchačů Rádia_FM", neboť o bavící se lidi pod pódiem u hlavní stage nouze nebyla.

O poznání zajímavější program nabídla druhá stage ve stanu, která se návštěvníkům otevřela před sedmou hodinou večerní přítomnou omladinou vřele přijatým vystoupením domácích hiphopperů Vec & Zverina vs Haf & Beyuz. S pozitivními ohlasy se zde setkaly i české elektronické projekty Kazety a MIDI LIDI. Při poslechu prvně jmenovaných se ovšem na mysl drala otázka, zda krása opravdu spočívá v jednoduchosti (v případě Kazet možná až v primitivnosti). Minimálně živé vystoupení Johany Švarcové a Davida Doubka se totiž po pár koncertech rychle omrzí. Nejvyšší čas, aby přišli s něčím novým. To na vystoupení kapely Petra Marka byl mnohem větší nátřesk. Po poklidných koncertech Hurts a Interpol přišel energický tanec k chuti, a tak obětovat polovinu jejich koncertu kvůli ani ne tak zvědavosti jako spíš povinnosti jít si poslechnout švédské The Sounds bylo poněkud žalostné. Ale to už předbíhám.

Zmiňovaní Hurts a Interpol byli hlavními headlinery dne, a tak během jejich koncertů logicky utichly všechny ostatní stage. V případě synthpopového dua z Manchesteru však nemělo cenu drát se někam do davu. K poslechu fádních chorálů Thea Hutchcrafta prostě nebylo zapotřebí víc než sedět v liduprázdem Grape baru a znuděně srkat kofolu. Ve srovnání s následujícími Interpol totiž Hurts působili jako žhaví adepti na nejsuchopárnější kapelu roku.

Elegantní pánové z New Yorku přesně v jedenáct večer odstartovali osmdesátiminutový best-of set, který se výrazně nelišil od ostatních vystoupení v rámci jejich současného, dlouhého turné (například ani od jejich listopadového koncertu ve Vídni). Interpol opět s novým baskytaristou (Davea Paja, který kapelu po krátké spolupráci opustil koncem února, nahradil Brad Truax) svůj koncert předvídatelně otevřeli úvodní skladbou "Success" ze své jejich nejnovější, eponymní desky. Při druhé písni, hitovce "Say Hallo To The Angels" z debutového alba "Turn On The Bright Lights", už všichni přítomní tušili, že během následujících desítek minut uslyší to nejlepší z Interpol.

V jejich případě se návštěvníkům bezpochyby dostalo nejprofesionálněji odehraného koncertu. Zádumčivý Paul Banks nemá zapotřebí kontinuálně bavit publikum interaktivní komunikací, aby se z nudy nerozprchlo. Jeho skalní fanynky a fanoušci si vystačí s upřímným obdivováním jeho nezaměnitelného hlasového projevu a třeba i aktuálního sestřihu vlasů (a vousů). Naopak poslední vystupující toho dne na hlavní stagei The Sounds dokázali, jak laciní mohou někteří frontmani ve svém projevu být.

Zpěvačka Maja Ivarsson se navzdory své barbie-vizáži snažila chovat jako největší drsňačka, ale prvoplánovou vulgaritou, kdy publikum familiérně oslovovala cool výrazem "bitches", pozérsky si zapalovala jednu cigaretu za druhou a lascivně si vyhrnovala minišaty, se jí podařilo docilít spíše znechuceného pohrdání ze strany přítomných. Nafoukané póze kapely odpovídala i kvalita hudebního vystoupení. Zvýšené ohlasy v publiku u skladeb ze starších alb (kupříkladu u hitovky "Painted By Numbers" ) dokazovaly, že potenciál The Sounds se dávno vyčerpal a alba následující po desce "Dying To Say This To You" už opravdu nemají čím zaujmout.

Den druhý

Odpoledne druhého festivalového dne bylo na hlavní stagei opět převážně ve znamení česko-slovenského popu. Před čtvrtou hodinou na pódiu vystoupili na Slovensku oblíbení Billy Barman, při jejichž poslechu se dalo tak akorát dumat nad tím, co že má tato kapela prezentující se velkým obdivem k dEUS kromě pojmenování podle jejich frontmana vlastně společného s belgickými rockery. A zároveň plakat nad tím, jak mizerný zpěv a textařské neumětelství českým i slovenským kapelám stačí k uspokojení řadových posluchačů.

Zpěv byl hlavním kamenem úrazu i v případě u našich sousedů populárních Para, jejichž vystoupení se bohužel neobešlo bez technických problémů, když jim v rychlém sledu za sebou šestkrát vypadl zvuk. Nenáročnému a za každé situace vděčnému publiku na Grape Festivalu jako by to však vůbec nevadilo. Tisícovky dvacátníků a třicátníků se spokojeně bavily a skákaly snad u všeho.

Že by piešťanský festival mohl jít cestou objevování alespoň mladých a talentovaných, když ne úplně progresivních kapel, ukázal například jeden z prvních sobotní koncertů na kryté Seat Ibiza Stagei. Mladíky z pražského uskupení I Like You Hysteric (kteří podle svých slov na Grape Festivalu odehráli nejen svůj první koncert na Slovensku, ale první potvrzený koncert vůbec), bych se kvůli jejich evidentní obeznámenosti s poctivými britskými kytarovkami vůbec nebála srovnávat s takovými Two Door Cinema Club. Z jejich skromného a seriózního vystupování bylo navíc cítit, že se v budoucnu rozhodně neztratí. V podobném rozpoložení se pravděpodobně mohl odehrávat i koncert indie-rockových The Roads, kdyby se ovšem kvůli jejich nepřítomnosti nemusel zrušit.

Podvečerní program rovněž příjemně zaplnil na Slovensku se svojí kapelou poprvé vystupující NiceLand, jenž by si ovšem zasloužil větší stage než miniaturní stan s kapacitou pár desítek lidí. Na nevelké Kozel Stagei odehrála koncert i Ema Brabcová se svým nejnovějším projektem Luno, kvůli zatím (logicky) omezenému repertoáru však poměrně zkrácený (s baskytaristou Šmitym a dalšími dvěma spoluhráči okupovali pódium jen necelou třičtvrtěhodinu).

Jednou z hlavních hvězd večera byla trojice liverpoolských pop rockerů z The Wombats, kteří dík absolutnímu nasazení a skutečnosti, že naživo znějí mnohem lépe než z desky, dokázali zaujmout i ty, kteří jejich muzice příliš neholdují. Při hitovkách "Our Perfect Disease" a především "Tokyo (Vampires And Wolves)" z jejich letošního alba "This Modern Glitch" skotačily do rytmu celé Piešťany. Matthew Murphy navíc rozhodně není z řad průměrných zpěváků, se svými kolegy je výtečně sehraný a ostatním frontmanům by mohl dávat lekce komunikace s publikem.

Mezi vystoupením druhé hvězdičky, popové zpěvačky Mariny Lambrini Diamandis aka Mariny & The Diamonds se pak návštěvníci mohli dopovat alternativou v podobě bizarního a poněkud infantilního českého projektu Dva a slovenských elektronických písníčkářů Longital, aby se nakonec definitivně vybouřili u nepochopitelně přeceňované skupiny N.O.H.A. Ta je totiž živoucím důkazem toho, že ne vždy lze propojovat zdánlivě nespojitelné a že multižánrovost je coby synonymum vrcholného amatérismu skutečná zhouba hudby.

V závěru lze jen konstatovat, že k tomu, aby byl Grape Festival Great Festival (jak v Piešťanech svým fanouškům podsouvala řada vystupujících), má tahle akce ještě daleko, nicméně nakročeno k tomu má slušně. Nemá cenu zakrývat, že ti náročnější sem letos jeli vlastně jen kvůli Interpol, ale i tak mohli mít i přes všechny výtky vůči dramaturgii nakonec dost důvodů k tomu, aby ze slovenského lázeňského městečka odjížděli s pocitem spokojenosti. Spokojenosti z toho, že se jim dostalo přesně toho, co očekávali. A to je vždycky dobře.

Autorkou reportáže je Jana Bébarová.