Live: Masters Of Rock 2011
místo: Areál likérky Rudolfa Jelínka, Vizovice
vystoupili: Bonfire, Virgin Steele, Moonspell, Hammerfall, Dark Gamballe, Rhapsody Of Fire, Twisted Sister, Airbourne, Visions Of Atlantis, Powerwolf, Seven, U.D.O., Guano Apes, Brainstorm, Steelwing, Arkona, Delain, Oomph!, Helloween a další.
datum: 14.-17. července 2011
Fotogalerie
Jaké bylo překvapení všech fandů poctivé metalové muziky, když se koncem loňského roku objevily problémy s konáním festivalu Masters Of Rock. Naštěstí vše dobře dopadlo a i letošní rockování se mohlo odehrát v prostorách Jelínkovy likérky. A že to stálo za to! Vizovičtí podnikatelé si namastili kapsu na třiadvaceti tisících návštěvníků a fanoušci si jen na hlavní scéně poslechli přes čtyřicet kapel.
Den první - čtvrtek 14. července
© Petra Hubáčková Velká očekávaní fanoušků se vyplnila už v podvečer s
Bonfire, kteří platili ve čtvrtečním line-upu za
archivní kousky. Do starého železa ale rozhodně nepatří a do kapsy strčí i své o něco
mladší hardrockové kolegy z Virgin Steele. Moderátorka Markéta z rádia Rock Max je do nebes vychvalovala trochu zbytečně - před publikum nastoupivší David DeFeis je zabraný sám víc do sebe než do komunikace s diváky. Poslouchat ho snad vydrží jen ti neojtrlejší a fajnšmekři si raději počkají na opravdovou show Bonfire, kde není nikdy nouzi o kultovní "You Make Me Feel". Jejich set můžeme hrdě nazvat pravou rockovou show a lídra Clause Lessmanna vyzvednout k těm nejlepším řečníkům.
© Petra Hubáčková Laťku nasazenou vysoko pokořili i
Amorphis a Pagan Alliance, kterou tvoří členové folk metalových kapel
Eluveitie a
Finntroll.
"Ale moc skákat se na ně taky nedá," stěžuje si řetězy ověšená slečna a její kamarádka ji opravuje:
"To si musíš užít ty melodie. Tahle show není jen tak pro každého! Každý čeká skočnou muziku, ale oni tady hrají méně známé songy, pomalejší!" A mně nezbývá než souhlasit. Nedivím se všem máničkám v keltských sukních, když s úsměvem na rtech vítají švédské
Hammerfall a i přes déšť paří jako o život. Třeba taková "Blood Bound" zaručeně dostane ty nejzarputilejší anti speed metalisty. Ostatně všichni se nechávají strhnout mixem starších i novějších songů z posledního alba "Infected". Bezpochyby největší úspěch ale sklízí "Crimson Thunder" a eponymní song z debutu formace.
Kapely 'na dobrou noc'
© Petra Hubáčková Bývá dobrým zvykem festivalového harmonogramu, že každý den zakončuje
kapela na dobrou noc. Taková formace zpravidla vybočuje žánrem co do kontextu programu každého dne. Hned první den se takto s publikem rozloučili portugalští
Moonspell. Jejich mystická show se skutečně nedá přirovnat k žádnému vystoupení, jaké na letošním Masters Of Rock proběhlo. Společně s
Brainstorm mají na svědomí ty nejlepší noční koncerty. Němečtí powermetalisté ale vsadili na údernost a upřímnost. Žádný z vystupujících frontmanů letošního ročníku totiž nebyl tak překvapený a dojatý přízní publika jako právě Andy B. Franck. S pohledem na jeho užaslý obličej musel každý slovům
"you are trully amazing" bezpodmínečně věřit.
Den druhý - pátek 15. července
© Petra Hubáčková Vedle plejády zahraničních umělců se Ronnie James Dio Stage otřásala i pod nájezdy českých kapel. A pořádně propečená klobáska s křenem a hořčicí by metalistovi Pepovi nechutnala víc než právě u
Dark Gamballe.
"Viděl jsem je před pěti rokama, to bylo poprvé. A od tý doby jdou pořád dál," zaníceně vypráví kamarádovi u pípy, kde točí pivo
s láskou. Na jeho slova jsem myslela i při povedené show
Rhapsody Of Fire. Snad neexistuje koncert, kde by dvojice Lione &Turilli nedokázala strhnout dav a sebepečlivější posluchač by napočítal jedinou chybičku v jejich projevu.
© Petra Hubáčková Cesta k jejich úspěchu ale byla dlouhá a poctivě vydřená. Kolik hodin denně asi musel kytarista
Luca Turilli mordovat prsty, aby na kytaře vybrousil "Unholy Warcry"? Nebo jak dlouho musel Fabio Lione protahovat hlasivky, aby "Triumph Or Agony" vzala fanouškům dech? Na druhou stranu jsou kapely, které pro svůj úspěch potřebují tři riffy, čtyři slova a tunu make upu. Řeč je právě o
Twisted Sister, hlavních headlinerech celého festu. Zpěvák Dee Snider a další muzikanti na tiskovce sami přiznali, že základem jejich úspěchu je
"vidět se s ostatními co možná nejméně" a
"nepřetěžovat hlasivky". Přes to všechno předvedli mistrovské vystoupení. Živou show plnou hitovek jako "Stay Hungry" nebo "I Wanna Rock" si užili nejen fanoušci, ale také oni sami. I když barevné kostýmy a rtěnky nechali doma a místo zapalovačů se nad hlavami diváků rozsvítily mobilní telefony. Důležité je podotknout, že tato kapela vystupuje jen párkrát do roka a dostat ji na Masters Of Rock stálo pořadatele velké úsilí. Za to jim bezesporu patří dík.
Den třetí - sobota 16. července
© Petra Hubáčková Předposlední festivalový den by mohl mít v programu kolonku s dodatkem těch nejpřekvapivějších vystoupení.
Brainstorm jsme zmínili už výše a teď můžeme vyzdvihnout německé Powerwolf. Formace v čele se statným rumunským zpěvákem budí respekt. Nejen make-upem a vystupováním, ale také zpěvem Attily Dorna, jehož hlasivky prošly klasickým operním tréninkem na konzervatoři v Bukurešti. Není divu, že jeho ledově chladný vokál dokáže publikum pořádně rozehřát. Velký úspěch za mikrofonem má i nová zpěvačka
Visions Of Atlantis. Statná Řekyně Maxi Nil je typově podobná předchozí Joanně Nieniewské, nicméně hlas má o něco sytější. Na poslech je určitě příjemnější než frontman tuzemské kapely
Seven. I když by svým hlasem porazil i Gullivera v zemi Liliputánů, přece jen by mohl ubrat. O to líp se ale poslouchal hostující Blaze Bayley (bývalý frontman
Iron Maiden) a kytarista Victor Smolski, který současně pokřtil nové CD formace a ještě ten den si na pódiu střihl vlastní show.
© Petra Hubáčková Z tuzemských kapel si pozornost zaslouží ještě
Kreyson. První fanoušci a vlajkonoši pro jistotu hrozí už na "Lost Hero" Seven. Jejich nadšení patřičně stoupá, když na pódiu stane
Láďa Křížek. Fanoušci mu připravili vřelou show - až se mu nechtělo z pódia. Na hardrockové vlně pokračujeme i s Ross The Boss. Kytarista a jeho kumpáni tak tak pokryjí pětasedmdesát minut - vždyť mají vydaná jen dvě alba. To daleko pestřejší arzenál mají
U.D.O. v čele s Udem Dirkschneiderem. Ze třinácti studiových desek včetně poslední "Rev-Raptor" pečlivě namixovali svižný set, ve kterém své místo mají i skladby
Accept. Metalista Jarda, stojící opodál a nejvíc hrozící právě na "Balls To The Wall" a "Princess Of The Dawn", si show musel náramně užívat. Vždyť Udo je i navzdory svému pokročilému věku necelých šedesáti let ve skvělé formě. S podobným ohlasem se setkali i
Guano Apes, kteří na festival přitáhli zase
jinou sortu diváků. I před žánrovou rozdílnost si je umí vychutnat i máničky v koženém ohozu. Právě ty sundávají trička na "You Can't Stop Me" jako první a při coveru
Alphaville "Big In Japan" nebo kultovní "Lords Of The Boards" skáčou o sto šest.
Guano Apes na tiskové konferenci
Pokud patříte mezi fanoušky sólové tvorby zpěvačky Sandry Nasic, budete si muset na její další desku chvíli počkat.
"Úspěch 'Bel Air' je větší, než jsme předpokládali," prohodil kytarista Henning Rümenapp na tiskové konferenci. Dokonce pak zažertoval, že by mohli udělat další split-up, deset let počkat, pak oslavit comeback a mít stejný úspěch jako teď. Naneštěstí právě díky velkému ohlasu na poslední desku nemá Sandra prostor pro vlastní písně:
"Ve studiu mám schovanou spoustu nápadů a ráda bych je dala na CD. Jenže při tom všem shonu nevím kdy," povzdechla si frontmanka.
Den čtvrtý - neděle 17. července
© Petra Hubáčková Finální festivalový den připomíná vždycky dort pejska a kočičky, kdy žánrová pestrost hraničí až s nesourodým chaosem. Z řady jednoznačně vybočuje ruská Arkona. Lidovky v metalovém kabátku a frontmanka navlečená do huňaté kožešiny zaujaly stoprocentně každého a podobné nadšení sklízí snad až koncert
Oomph!. Industriální metal ve stylu
Rammstein neměl chybu a jediné, co atmosféru trochu kazilo, byl hrací čas od půl šesté a velké horko. Při pohledu na line-up kapel se nabízí otázka, proč nemohli hrát místo Třech sester, které celý festivalový maraton uzavřely. I tak se ale Němcům podařilo publikum nažhavit na novou desku, které se snad dočkáme ještě letos.
© Petra Hubáčková Ještě než ale posluchači sní poslední sousto z porce festivalového guláše, vychutnávají si show mladých
Steelwing. Ti jako by z oka vypadli
Van Halen: upnuté elasťáky, ponožky vytažené proklatě vysoko a vlasy dlouhé jako od té nejzasloužilejší máničky.
Pokud se na jejich živelné křepčení dívají němečtí Helloween, můžou tak akorát zamáčknout slzu, napadlo mě ke konci jejich setu. Andi Deris už není nejmladší a je to sakra poznat. Večerní show sice uměli zahrát skvěle, ale zpěv už není, co býval. Při starších skladbách, zejména z éry Michaela Kiskeho jako třeba "Eagly Fly Free", je jasně poznat, jak Andiho výšky bolí. Daleko líp se poslouchají songy "World Of Fantasy" nebo "Are You Metal" z novinky "7 Sinners", která si v Česku co do prodeje vybojovala zlatou desku. Že frontman už nemůže, bylo vidět i při natahování "Future World" a "I Want Out", kvůli čemuž celá show zbytečně ztrácí na kráse.
Slovo na závěr
© Petra Hubáčková Kromě samotných kapel je to zázemí a organizace, na kterou bychom na festivalech neměli zapomínat. Fanoušci si letos oboje pochvalovali: Organizátoři posílili úklidové čety, přidali pár TOI TOI a srovnali cenu piva. Na druhou stranu musím konstatovat, že oproti obřímu festu Colours Of Ostrava by se organizace mohla trochu zlepšit. Pro fanoušky mi chybí možnost nabít si telefon, aniž by museli sedět na zemi u trafo stanic, případně se krčit pod tribunami. Taky postrádám větší množství funkčních kohoutků s pitnou vodou po celém areálu - zejména na betonové ploše, kde se horko drží dvakrát tolik. Určitě by taky nebylo na škodu zapojit fest do ekologického programu, jako má třeba i Benátská noc. Taky ale musím vyzdvihnout zábavní atrakce, které se letos rozrostly o Gambrinus městečko, kde si čiperové mohli zkusit sumo, vylézt na plechovku nebo protáhnout svaly na průlezkách pro dospělé. Nesmíme zapomenout na druhou scénu, která se na Masters Of Rock začíná pomalu rozjíždět. Letos Alfedus Music Stage pohostila asi třicet kapel, a pokud jste tamější dění sledovali, jistě vám neunikli
Votchi. S trochou štěstí by se časem snad mohli dostat i na hlavní pódium.