První takty otevíráku "Hold Your Hand" znějí jako doprovod nějakého archaického filmového béčka. A "Leisure Seizure" se mnoha těmto snímkům podobá. A ne proto, že baví nebo nebaví (+ vadí-nevadí / vtáhne-nevtáhne / sere-nesere / ...), spíše proto, že se na první pohled může jevit jako taková ta obyčejná splácanina. S odstupem však přijdete na to, že takto nezní nuda. A ta do uší bijící zvuková sterilnost je paradoxně kořením tohoto obsahově i nápady nabitého alba.

Žijeme v době, kdy už je debut The Killers (i přes všechny kvality) zaprášený, někde. Čerstvě třicetiletý Tom Vek si takové věci uvědomuje a přemýšlí možná i nad tím, koho ještě baví ty odrhovací britpopové kytarovky. "Leisure Seizure" působí jako každá druhá deska všech těch indie-low-fi-post-chill-wave-rock-folk-... žánrů s několika rozdíly. Když to zjednoduším, je možné napsat něco, jakože Vekovi na tom albu nic nepraská a nedrnčí, protože hodně současných desek si na toto zvukové křoví a patinu potrpí.

Třicetiletý multiinstrumentalista-samouk Tom Vek se oproti takovým albům drží pevného řádu a čistoty. Netroufám si spekulovat o tom, kolikrát denně se myje, jde ale slyšet, že si puntičkářsky potrpí na pořádek v jednotlivých vrstvách svých songů. To je to, co způsobuje tu výše zmíněnou sterilnost. Tato placka zní možná právě proto jako divné demo, anebo song od Coldplay, když z něj několik těch prostředních vrstev vyhodíte. Deska je tak technicky čistá (ale jinak než ty od P!nk) a asi proto na ni musíte mít náladu. Není to takové to zboží, poslouchatelné denně v jakémkoliv rozpoložení, ale když se na ni cítíte, vyplatí se to.

Předností má nahrávka několik. Výbornou hitovku "Aroused". Nebo "We Do Nothing". A jdeme-li po podstatě, je pozoruhodné, že k té čistotě a promyšlené dramaturgii přidává Vek i řadu jiných prvků. Tento třicetiletý Londýňan si nefrčí jenom v rocku a z nahrávky jde cítit, že ho baví si jet jinak a uvědoměle jinam. A může to být zajímavá jízda, protože v jeho vidině rocku nenajdete vlezlé refrény (pokud nějaké vůbec najdete), ani přespříliš těch milionkrát ojetých kytar.

Je jedno, jestli je "Leisure Seizure" nějakou pomyslnou koláží skládanou tak dlouho a tak pečlivě, že místo hodnoty a patiny geniality zavání nudou. Vek se pokusil vyhotovit něco jiného než obyčejné rockoviny. A i když se nejedná o revoluční desku, která by definovala nové směry a odepisovala ty starší, poslech možná zabaví hodně z vás, těch komerčním alternativním rockem znuděných. Protože se lehko stane, že tato jízda bude fakticky pohodový záchvat. A při poslechu vám nebude vadit ani instrumentální nenáročnost desky a nebude vás iritovat Vekův možná až místy protivný hlas se zjevně omezeným rozsahem.