Se svým třetím eponymním albem přichází americká rocková parta Weezer.
S
Weezer musí být asi hodně velká sranda. Když v roce 1994 vydali eponymní album se spoustou veselých poprockových vypalovaček a velkým hitem (a hlavně úžasným videoklipem!) "Buddy Holly", byla jejich kariéra téměř jasná. Kapela však překvapila s albem "Pinkerton", které obsahovalo zcela odlišné skladby, než jaké posluchači po debutu očekávali, veselost vystřídala ponurost, melodické popěvky prokomponované skladby, které si pořvávat na koncertě fandové až tak moc nemohli.
Weezer na svou trojku nechali čekat dlouhé čtyři roky a výsledek je vskutku pozoruhodný.
Člověk se totiž téměř až zdráhá uvěřit tomu, že něco podobného jako toto opět nepojmenované album mohou posluchači "sežrat". Ale oni jo - desky je už dávno jen v Americe prodáno přes milion kusů a půjde to určitě ještě nahoru. A co se mi tom zdá zvláštní? Počítejte se mnou, deska má deset skladeb, celkem něco málo přes osmadvacet minut, booklet má jednu stranu a nic se z něj nedozvíte. Tak proč sakra ti lidi za tuhle desku vyhazují své těžce vydělané peníze? Odpověď je relativně jednoduchá - ač je deska krátká a písniček málo, jsou ty písničky dobré.
Kapela se opět vrátila ke svým jednoduchým rockovým skladbám, na nichž je nejdůležitější silný refrén. A když máte v deseti písničkách deset opravdu povedených refrénů (a povětšinou i vyvedené sloky...), dělá to z hodně velké části dobrou desku. Dalo by se říci, že
Weezer prostě jen na desku nezařadili žádný balast, ale opravdu jen písničky, které se jim povedly. Je jich sice málo, ale zase nebudete mít nutkání nějakou z nich přeskakovat.
Celé album v produkci Rica Ocaska drží pěkně pohromadě, ale po několikerém poslechu zjistíte jednu zásadní věc, a sice že i přes slabou půlhodinku se ty písničky nějak opakují a znějí hodně podobně. Obraz gymnaziální kapely, která hraje na plese pro své vrstevníky, je sice téměř dokonalý, ale ve chvíli, kdy od kapely budete chtít něco víc, narazíte hlavou do zdi. Určitě vám však v hlavě zůstanu perly jako "Don't Let Go", "Photograph", "Island In The Sun" či "Glorious Day" a ty ostatní se mezi ně velmi vkusně vklíní.
Weezer se se svou novou deskou vrátili k svým počátkům a nahráli deset povedených poprockových vypalovaček, jaké na našich rádiích rozhodně neuslyšíte. Holt si jejich poctivé drhnutí strun musíte poslechnout přímo z desky nebo doufat, že se objeví jejich videoklip v nějaké televizí relaci.
CD k recenzi poskytla firma
Universal.
Album:
Weezer -
Weezer (The Green Album)
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 28:29
Skladby: Don't Let Go, Photograph, Hash Pipe, Island In The
Sun, Crab, Knock-down Drag-out, Smile, Simple Pages, Glorious Pages, O Girlfriend