Michal Kaščák - Pro Pohodu rádi utrácíme

07.07.2011 07:00 - Václav Trávníček | foto: facebook interpreta

Nestává se příliš často, aby byl hudební festival vyprodaný týden předtím, než vůbec začne. Trenčínské Pohodě se to podařilo. V čem je její kouzlo? Odpověď jsme se pokusili najít v rozhovoru s duší festivalu, muzikantem Michalem Kaščákem. Pustil nás za kulisy a pro musicserver.cz poodkryl pokličku fenomému.
Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Jak v těchto dnech spíte?

Mám úplně úžasný spánek. Vstávám brzo ráno a z práce se vracím až večer, takže se vždycky těším do postele. Ani se nenaději a spím. To mi jde určitě dobře (směje se).

Fungujete na kávě, nebo máte nějaké sofistikovanější prostředky?

Piji hodně kávy, ta mě dokáže probrat. A taky sem tam energetické nápoje. Nic jiného však neberu a ani bych brát nechtěl. Chci mít zkoncentrovanou mysl.

Festival se blíží - loni jste jej zahajovali sérií sedmadvaceti hymen. Plánujete letos něco podobného?

Loňský koncert hymen byl reakcí na připravovaný zákon, podle kterého se měla každý týden nebo snad každý den hrát ve školách na úvod vyučování státní hymna. Zareagovali jsme tak, že jsme si jich na úvod festivalu zahráli sedmadvacet (Zákon byl nakonec zmírněn, hymna se hraje jenom na začátku a konci školního roku - pozn. aut.) . Letos to ale chceme posunout jinam, zahajovací koncert tentokrát proběhne ve znamení amerických autorů. Jde o společný výběr Theodora Kuchara, šéfdirigenta ostravské Janáčkovy filharmonie, a nás. Původně jsme chtěli uvést Musorgského "Obrázky z výstavy" a Ravelovo "Bolero". Potom jsme "Bolero" nahradili latinskoamerickými autory a posléze Musorgského severoamerickými autory. Program se úplně změnil, ale půjde o autory, kteří jsou v Čechách a na Slovensku téměř nehrávaní. Takže slavnostní koncert bude, ale nebudou to hymny, ale klasická díla od Bernsteina, Gerschwina a třech latinskoamerických autorů. Je to fantastická hudba.

Koho byste označil za největší tahák letošního ročníku?

Snem každého, kdo dělá festival, je to, aby lidé chodili v prvém řadě na festival jako takový. Podle mne je to nejlepší přístup. Když jdu na festival jako Bestival nebo Big Chill, dopředu mne nezajímá, kdo na něm hraje. Když pak nějaký interpret nepřijede nebo zrovna nemá den, nemůžu být zklamaný, protože na tom nebazíruji. Ale samozřejmě chápu, že lidé chodí často na festival kvůli kapelám a známým jménům. Ta jsou samozřejmě důležitá náplň festivalu. Přesto je pro mne festival dobrý, když funguje jako celek včetně malých částí, a ta nejznámější jména tvoří jakousi ozdobu festivalu. V tomto ohledu budou letos největšími taháky asi Pulp, Moby, Portishead a Madness.

Tyhle "ozdoby", jak jste je sám pojmenoval, si může dovolit už zavedený festival jako je právě Pohoda. Když si ale budu chtít zítra ráno založit svůj festival, asi si je nebudu moct hned dovolit. Co bych měl vlastně udělat jako první?

Základ je vlastně to rozhodnutí, že chcete dělat festival. Od toho se odvíjí všechno ostatní. Nám se velmi osvědčilo, že jsme začínali jako malý festival a v průběhu vývoje se učili zvládat vyšší a vyšší stupně. Stejně jak rostl festival, rostl i náš tým a naše zkušenosti. Vývoj byl velmi přirozený. Nedokážu si například představit, že bych teď ze dne na den založil festival jako je Pohoda v její dnešní podobě. Bez zkušeností, které dnes máme, se tak velký festival asi nedá zvládnout. Snad jen možná s dobrým týmem. Nedokážu vlastně ani určit, co by měl udělat člověk jako první. My jsme začali tím, že jsme si začali dělat program. Psali jsme si, co bychom rádi na festivalu měli. Dnes, po letech, je z programu projekt, kdy už na konci září začínáme oslovovat partnery, základní dodavatele a umělce. A pomáhá nám tradice. Když se někdo rozhodne hrát na našem festivalu, je to často na základě toho, že jsme s jeho agentem udělali v minulosti dobré věci.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Pohoda má pestrý program. Dokonce tak pestrý, že jeden člověk by jej asi nebyl schopen obsáhnout. Kolik vás na to je a podle jakého klíče vybíráte interprety, kteří se na festivalu objeví?

Řekl jste to přesně, jeden člověk to nemůže obsáhnout. A nikdy bych nechtěl dospět do stádia, kdy bych si aspoň trošku myslel, že se to obsáhnout dá. V agentuře je nás sedm a dramaturgii mám na starost já, přičemž mám nespočetně mnoho poradců. Zní to tak vznešeně, ale často jde o kamarády, se kterými se potkáme někde na koncertě nebo v hospodě a bavíme se o tom, kdo co viděl zajímavého. Často ani nevíme, že se možná bavíme o tom, co bude za rok na našem festivale. Nejbližšími poradci jsou všichni mí kolegové a kamarádi, kteří stáli u zrodu festivalu. A pak jednotlivé žánry konzultuji s různými lidmi: klasiku s Jožko Luptákem, ethno s Vladimírem Potančokem, taneční scénu s Braňo Kŕčem. Kino sestavuje Ľubka Orechovská, literaturu Vlado Michal… těch lidí je skutečně neurekom. Já si vždy ponechávám formální právo závěrečného schvalování. Často jde o formalitu a o to, abych věděl, co na našem festivalu vlastně bude (směje se). Snažím se, abychom měli na festivalu vždy skupiny, za které se budu moct postavit. Netvrdím, že všechny kapely, které na Pohodě hrají, si doma pouštím, ale ke všem mám vztah a považuji je ve svém oboru za zajímavé a výjimečné. Kdybych měl možnost je vidět na festivalu, určitě bych na ně přišel.

Michal Kaščák

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
Narodil se 4. července 1972 ve slovenském Trenčíně. V pouhých třinácti letech se stal zpěvákem a textařem kapely Bez ladu a skladu, s níž vydal tři studiová alba. Zlomovým se stal rok 1997, kdy Kaščák založil festival Pohoda. Z lokální události pro 2 tisícovky lidí se v průběhu let stal jeden z nevětších festivalů ve střední Evropě, který letos navštíví 30 tisíc návštěvníků. Pohoda, od roku 2004 pořádaná na trenčínském letišti, si dodnes uchovala atmosféru a skutečnou "pohodu" malé akce, ačkoliv na svých pódiích přivítala desítky velkých světových jmen. Kromě hudební stránky nabízí festival divadlo, debaty, promítání filmů nebo workshopy. Loni se Pohoda dostala mezi 60 nejlepších festivalů na světě podle magazínu DMC a dle internetového serveru greenmystyle.com je 12. nejzelenějším festivalem vůbec. Její šéf se dodnes věnuje hudbě, byť sporadicky. S Petrem Fialou z Mňágy a Žďorp uvádí televizní pořad "Ladí neladí", podílel se na hudbě k filmům "Zostane to medzi nami", "Pôvod sveta" a "Vášnivý bozk". Michal Kaščák je ženatý a má jednoho syna.

Na kolik peněz vás celá organizace festivalu vyjde?

Je to někde mezi dvěma a třemi miliony eur.

Zkusme to rozčlenit na procenta. Jakou část rozpočtu pokryje příjem ze vstupného a kolik musíte získat od sponzorů?

Vstupné pokryje zhruba dvě třetiny až sedmdesát procent. Zbytek zaplatí partneři.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Předpokládám, že zisková činnost to asi není, že?

Je to tak, že festival je dlouhodobě v dluzích. Lidé, kteří v této branži dělají a kteří jsou například našimi dodavateli, nám věří a vědí, co která položka stojí. Máme to spočítáno tak, že jdeme automaticky do ztráty. A pak je otázka, jak velká bude. Letos máme situaci trošku ztíženou tím, že jsme ztratili nějaké partnery a poprvé cítíme něco jako takzvanou krizi ze strany partnerů. Nemáme jednoduchý rok, ale snažíme se udržet finanční záležitosti ve stavu kolem velké nuly. Velmi rádi totiž utrácíme peníze. Děláme naši práci rádi a přiznám se, že když potvrdíme nějakého partnera, okamžitě volám: pojďme zdvojnásobit počet splachovacích záchodů! Jsem rád, že v tomto mám u kolegů oporu. Kolikrát to totiž není jednoduché. Bavíme se o mzdách, já jim tvrdím, že si nemůžeme dovolit to, ani to, ani to… a za půl hodiny potvrdím sprchy za milion. Lidi se na mě dívají, jestli jsem úplně normální, ale je to nevyhnutelné, protože standard je pro Pohodu důležitý. Myslím si, že festivaly tohoto formátu jsou vždy balancováním. Když se bavím s kolegy z Evropy, jsem kolikrát překvapený. I mamutí festivaly někdy vydělají, jindy prodělají.

Třeba i Roskilde nebo Glastonbury?

Ano. Glastonbury končí často kolem nuly. Mají nákladnou logistiku a celý organizační tým, takže jejich nula vypadá trochu jinak. Musejí mít vyšší příjmy, aby vůbec pokryli existenci týmu.

Nicméně pořád jde o nulu.

Přesně tak. Podle mne nejlepší ekonomický koncept je festival postavený na domácích tahácích, které nemají příliš velké nároky na techniku, ubytování a catering. Když cenu takovéhoto festivalu stanovíte na polovinu toho, co stojí lístek na nás, mají lidé pocit, že je to velmi levné. Přitom je to extrémně drahé. Jsou to však koncepty festivalů, které dokážou velmi dobře ekonomicky fungovat. Naopak hodně těžké to mají malé festivaly, které se snaží obhospodařit nějaký region, dát prostor kapelám z okolí a přivést pár věcí, které fungují na republikové úrovni. Nemají to jednoduché, protože se může stát, že jim velké festivaly poberou lidi a najednou je z toho propadák. Ale vlastně každému se může stát, že to vybuchne. Přesto si myslím, že koncept silných domácích kapel na dvou pódiích za polovinu vstupného na festivaly jako je Pohoda, Colours of Ostrava nebo Rock for People, je ekonomicky nejlepší.

Na Pohodě pracujete celý rok. Když pak uběhnou ty tři vysněné dny, nenapadají vás myšlenky, jestli ta celoroční lopota za to stojí?

V průběhu těch třech dnů je všechno tak silně zkoncentrované do sebe, že není moc prostor na negativní pocity. Samozřejmě že vás během festivalu napadne, ať už to skončí, ať už je klid. Ale vzápětí se něco stane a vy nemáte čas to rozvíjet. Není prostor propadat se do nějakých negativních stavů, což je vlastně dobře. Člověk někdy má tendenci se na něco strašně těšit a když ten okamžik přijde, je trošku zklamaný, necítí radost, jakou očekával. Ale tady na to není čas, protože se pořád něco děje. V průběhu festivalu jde o mix euforie a napětí.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Co vlastně dělá šéf festivalu, když se všichni návštěvníci baví na koncertech, promítáních, diskuzích?

Úplně ideální stav by byl takový, když bych už neměl co na práci. Ale to se nestane nikdy. Většinu času trávím tak, že chodím po festivalu a kontroluji, jestli všechno funguje. Jestli jsou všichni na svých místech, jestli je dobrý zvuk, jestli kapely přijely… Pak se hasí některé věci. Nějaký dodavatel dostal defekt, někdo onemocněl a nepřijede, někdo má zpoždění, někde praskla hadice, někde něco vybuchlo. Jsme poměrně malý tým, takže se například stane to, že šéfka produkce řeší něco s elektrikou. A já přebírám její práci. Kdo první vezme vysílačku, ten to řeší.

Kde se vzalo logo?

Pohoda logo
© facebook interpreta
Když Pohoda vznikala, oslovil Michal Kaščák kamaráda z kapely Martina Beďače. Chtěl, aby vymyslel logo, něco, co symbolizuje slovo pohoda. "On je poměrně strohý grafik, takže jsem očekával jen nějaký nápis. Martin přišel s fotkou dvou miminek, sedících v ořechové skořápce. Toto je pro mne pohoda, říkal. První rok jsme měli na plakátech tuhle velkou fotku a malými písmenky jména kapel," prozradil Kaščák. Logo se mu zalíbilo ve své jemnosti. "Zdálo se mi, že se ty děti cítí dobře a bezpečně, že jsou spolu. A až později jsme si k tomu přidali naše vlastní významy: že logo symbolizuje sounáležitost, toleranci," dodal šéf Pohody, podle nějž logo zrálo společně s festivalem. "Jak rostla Pohoda, rozšiřoval se i význam loga. Dneska se mi líbí, že dokázalo všechny ty změny ustát. Občas vidím, že si někdo za logo zvolí obrázek kytary. Ale když pak otevře festival, který je věnovaný taneční hudbě, nevystihuje logo úplně to, o čem festival je. Martinův výběr funguje stále, alespoň já v tom logu vidím významy pořád. Jsem rád, že ho máme," uzavřel Kaščák.

Když se po festivalu pohybujete mezi slavnými nebo oblíbenými kapelami, neprobouzí se ve vás někdy fanoušek s památníčkem v ruce?

No jasně! Když hrála na Pohodě má oblíbená kapela The Prodigy, zažíval jsem až takové chvění. Respekt smíchaný s nadšením, že jsou fakt tu a jsou to živé lidé. Ostýcháte se jim zaklepat na šatnu. I při jménech, které jsem velmi chtěl, se často snažím respektovat jejich právo na soukromí. Když vidím, že se kapela spíš drží v šatně a nevyhledává moc kontakt, tak je fakt nechávám. Nemají to jednoduché. Skupiny jsou často vyčerpané, protože jezdí z koncertu na koncert. Přelety, média… Někdy se stane, že se s někým, koho jsem velmi toužil potkat, neuvidím jenom proto, že cítím, že by mu to nemuselo být příjemné. A občas prostě jdu a chci tomu člověku alespoň podat ruku. Někdy to vyjde a někdy ne. Ale to, že nám do Trenčína přijel Keith Flint nebo Patti Smith… to byly úžasné pocity.

Management interpretů a kapel vám vždy předkládá rider, tedy seznam nezbytností a požitků, které umělec v souvislosti s vystoupením požaduje. Setkal jste se během těch patnácti let s něčím, co vás překvapilo?

Od jisté doby požadavky kapel nezveřejňujeme. Zjistili jsme totiž, že si je často promotéři vymýšlí. Jednou jsem četl v novinách o požadavcích jednoho umělce a když jsem se posléze setkal s jeho agentem, tvrdil mi, že je to nesmysl. Promotéři si občas vymýšlejí v médiích, aby oslovili bulvár. U nás hrají většinou umělci, kteří si nemusí stavět hudební kariéru na tom, že si vymyslí nějaké bizarní požadavky, aby se o nich psalo. Takže se příliš nesetkáváme s tím, že by šlo o nějaké nesplnitelné věci nebo věci, nad kterými by nám zůstával rozum stát. I když je pravda, že nás jedni umělci překvapili požadavkem na slipy a ponožky. Ralph Myerz & The Jack Herren Band od nás zase chtěli lego Star Wars. Pak jsme pořádali i jejich sólový koncert v Bratislavě a chtěli lego znovu. Ptali jsme se jich proč a zpěvák nám řekl, že má syna a z každého koncertu mu nosí lego na hraní. To se nám zdálo celkem milé. Nešlo o rozmar kapely, ale o to, že to lego někomu veze. Líbilo se nám to. Jedenkrát se nám ale stalo, a nebylo to v souvislosti s Pohodou, že jeden pán od nás chtěl dámské společnice. To mě tak rozčílilo, že jsem agentovi musel napsat: nejsme kuplíři!

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Ale tak zrovna tohle by mě v uměleckých kruzích asi moc nepřekvapilo…

Promotér je vůči agentům a umělcům ve velmi nevýhodné pozici. Ale když poví ne, je to v devětadevadesáti procentech respektováno. Dokážeme s lidmi vykomunikovat i náhrady za nějaké technické věci, když si myslíme, že to z logiky festivalu vyplývá, ale požadavky na děvčata jsou pro nás nepřípustné. To neexistuje. Jestli si to chce pan umělec vyřešit, existují zařízení pro toto určená. Ať si tam jde, ale my to řešit nebudeme, ani dopravu, nic. Taxíky fungují všude po světě. Je to věc, o které nechceme vědět.

Prý máte špatnou zkušenost s Kosheen. Byl s nimi nějaký problém?

Z dnešního pohledu to byla nepodstatná věc. Tehdy jsme z jejich strany zaznamenali nejchladnější přístup, jaký jsme kdy zažili. Týden předtím hráli na Colours a měli tam nějaký konflikt. K nám přišli vyloženě nabroušení dopředu. Přitom jsme v tom byli absolutně nevinně. Koncert nakonec dopadl dobře, byli spokojení, ale předtím to bylo dost divné. Až jsem si říkal, proč to ta kapela dělá, když ji to nebaví. Zamrzely mě ale i podstatnější věci. Například španělská skupina Ska-P, která je v rámci ska komunity v Čechách a na Slovensku populární, vykřikovala z pódia "viva intifada" a "viva terrorismo". To je prostě za hranicí. Už bychom je nikdy na festival nevzali.

Neštěstí v roce 2009

Pohoda stan
© facebook interpreta
Před dvěma lety se zdálo, že Pohodě odzvonilo. Co se stalo? Během festivalu se nad Trenčín přihnala bouře, jejíž nápor nevydržel špatně postavený taneční stan. Pod jeho troskami nalezli smrt dva lidé. Festival byl předčasně ukončen a areál letiště během pár minut vyklizen pomocí narychlo svolaných autobusů z okolí. Upřímně zdrcený štáb v čele s Michalem Kaščákem skutečně zvažoval definitivní konec. Navíc - už v roce 2006 došlo na Pohodě k tragické události, když zemřel člen technického týmu. Na podporu festivalu vzniklo několik spontánních petic a výzev, jen k té na Facebooku se během 14ti dnů připojilo více než 33 tisíc lidí. A i na jejich základě se nakonec Kaščák & spol. rozhodli pokračovat. "Festival má své velmi radostné chvíle a ty v jeho čtrnáctileté historii převažují výrazným způsobem. Ale je tam i několik velmi smutných momentů, které tvoří protipól té radosti. Ty momenty jsou roky 2006 a 2009. Ukazují, že je třeba dbát na každý detail, že nic není samozřejmé," říká Kaščák, který loni věnoval obětem koncert Vivaldiho "Čtyřech ročních období". Ve snaze minimalizovat bezpečnostní rizika nyní nechávají organizátoři zkontrolovat každou stavbu nezávislými experty - žilinským Ústavem súdného inžinierstva a společností Neo Domus. Německý dodavatel stanu se bude ze situace zpovídat před soudem, první jednání je na programu v září.

Na Pohodu jste dovezli spoustu zajímavých a slavných jmen. Myslíte si, že pořád je cesta jít výš, dál? Samozřejmě že přání jsou teoreticky určitě neomezená, ale jako jsou vaše realistické vize?

Nevnímám to tak, že bychom příští rok museli mít zase silnější jména než jsou ta letošní. Pulp, Moby, Portishead a Madness, to už jsou takoví umělci, v jejichž rovině chceme zůstat. Určitě nepůjdeme cestou dinosaurů jako jsou Red Hot Chili Peppers. To je kapela, která vám jednak sebere rozpočet na kapely a zároveň i charakter festivalu. Na místo třiceti tisíc návštěvníků festivalu přijde pětadvacet tisíc fanoušků Red Hot Chili Peppers. A tyhle lidi nebudou zajímat jiné kapely, debaty, ani workshopy, ale jenom jedna kapela. Počkají na její koncert a potom zase odejdou. Takže tudy ne. Myslím si, že se pořád dá jít dál, zejména co se týče zlepšování služeb a hraní si s programem. Vždyť na světě je tolik hudby, že kdybychom zůstali v dnešní podobě Pohody, můžeme dělat festival do nekonečna. Rádi bychom, aby se čím dál více chodilo především na festival jako takový, než na konkrétního umělce.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Zaznamenal jsem, že byste rád přivezl třeba Radiohead. Platí to pořád?

Věřím, že se nám to jednou podaří. A nebo Toma Waitse, který na festivaly nejezdí, takže je to velmi dobrá meta. Něco, co se snad nikdy nemůže stát.

Na co se do československého regionu dají velká jména nalákat? Hrají hlavní roli peníze, nebo to, co si o tom kterém festivalu poví manažeři kapel?

Jedno i druhé. Musíte mít peníze, které pokryjí to, co ta kapela chce, nebo se tomu alespoň přiblížit. Někdy musíte kapelu přeplatit a nedostanete na to třeba ani žádnou podporu od vydavatelství nebo managementu. Myslím si, že v našem případě hraje rozhodující úlohu tradice. Máme velmi silná jména na základě toho, že jsme s jejich agenty udělali v minulosti více menších jmen. Ti lidé si na nás zvykli a mají reference od svých umělců. Jsem překvapený, co všechno jsou schopni o nás umělci agentům říct. Jdou až do detailů, což je pro nás dobře. Snažíme se mít detaily velmi silně podchycené. Vztahy jsou opravdu důležité. Agenti vědí, že vždycky zaplatíme, že umělec dostane do občerstvení, které chce, rider, který chce a že všechno klapne. Zároveň to kapele musí sednout do nějakého plánu. Cítíme, že když se kapela rozhodne hrát Pyrenejský poloostrov, máme o hodně menší šanci, než kdyby hrála ve střední Evropě.

Mluvili jsme o těch, které byste rád na Pohodě jednou přivítal. Je naopak někdo, koho byste určitě nechtěl? Kromě hudebních dinosaurů a extremistů?

My si samozřejmě nečteme texty kapel, nechceme fungovat jako cenzor. Tento rok u nás hraje třeba skupina Molotov z Mexika, která je v názorech radikální. Mnozí lidé, kteří u nás už hráli, měli na spoustu věcí jiné názory než my, ale nikdy to nevycházelo z nějakého normálu. Určitě bychom si nezavolali nějaké skinheadské kapely a skupiny, které v rámci Slovenska podporují směry nebo strany, které pro naši zem nepřinášejí nic dobré a smysluplné. Například Smer, SNS nebo HDZS. Je zajímavé, že kapely, které hrávaly na festivalech politické písně, to mají v sobě nějak zakódováno a pokračují i v tom i v současnosti. A popová špička to od nich převzala. Funguje štafeta.

Třeba takoví Desmod.

Nedokážu pochopit, jak může kapela Desmod z Nitry hrát na akci, kterou pořádá strana Smer. Jejich premiér a ministr přitom udělali ze studentky, která byla v Nitře napadnuta, lhářku, která si to celé vymyslela. Jenom proto, aby si trošku zlepšili image. Vadí mi, že to kapely nezajímá. Připadá mi to jako něco, co velmi škodí vztahům mezi lidmi na Slovensku. Máme tu maďarskou menšinu a slovenskou většinu. Jakmile se nějaká politická strana snaží menšinu zneužívat proto, aby z toho vytloukla body, je to pro mne nepřípustné. A pokud je někdo podporuje, je to v přímém rozporu s tím, co chceme festivalem říct. Je to v přímém rozporu s vytvářením prostředí tolerance, komunikace, sounáležitosti, přátelství. Nedokážu si představit, že bych s velkou slávou uvedl kapelu, která týden předtím zahrála na mítinku SNS. Takovýmto kapelám se snažím vyhýbat. Naštěstí jde zároveň o kapely, které jsou pro mne hudebně nezajímavé. Takže nejjednodušším důvodem neúčasti některých skupin je často jenom to, že hrají hudbu, jež se nám zdá nezajímavá.

Když jsem byl na Pohodě poprvé, říkal jsem si, že lepší název jste si nemohli vybrat. Jak to děláte, že tu "pohodu" na Pohodě skutečně máte?

V téhle souvislosti je zajímavé, že pohoda není slovenské slovo, ale české. Když festival začínal, vrcholila na Slovensku éra mečiarismu. Byli tu jazykoví inspektoři. Někdo mi povídal, že budu mít problém, protože "pohoda" je bohemismus. Od té doby se ale stala součástí slovenského jazyka, i když ne úplně regulérní. Zkrátka je domestikovaná, podobně jako některé anglické výrazy. Takže v prvé řadě děkujeme za toto slovo! Je to zajímavé, protože je těžké je přeložit do angličtiny. Nenašli jsme zatím výraz, který by plně vystihoval to, co pohoda obsahuje. Už ani nevím, jak zněla otázka…(červená se)

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
No jak to děláte, že…

…v prvé řadě atmosféru vytvářejí lidé, kteří na festival přijdou. Máme několik věcí, o kterých si myslíme, že tomu pomáhají. Určitě v prvé řadě to, jak jsou nastavené služby a program, navíc neprodáváme tvrdý alkohol. Povím to na takovém příkladě. Když jsme dělali festival ještě na výstavišti, byl problém, že na záchodech byla tekutá mýdélka. Pán, který to provozoval, říkal, že je odmontuje, protože mu je lidé během festivalu rozbijí. Přesvědčili jsme ho, aby je nechal tak, že mu případné škody zaplatíme. Dopadlo to tak, že nikdo nic nepoškodil. Když lidé vidí, že se snažíme, aby se cítili dobře, pomáhá to v náladě. Ale víte co? Vždycky, když vykládám o tom, jakou máme u nás skvělou atmosféru, mám strach, abychom to nezakřikli.

Anketa: Proč se chystám na Pohodu?

Bláha anketa
© facebook interpreta
Tomáš Bláha, novinář
Hlavní důvody jsou poměr cena/výkon a také ten předvídatelně rozumný kompromis mezi "vyjít lidem vstříc" a zároveň "snažit se prezentovat projekty s platnou záruční lhůtou". Bylo by dost odvážné o Pohodě tvrdit, že to je veletrh aktuálností, ale na druhou stranu člověk nemůže mít pocit, že dramaturgie festivalu vidí návštěvníky jako tupé stádo. V tomto Pohoda zabírá ten rozumný střed, který sice hledí dopředu, ale moc dobře si umí pokrýt svá záda.

Bažantová anketa
© facebook interpreta
Klára Bažantová, šéfka neziskovky
Po pár letech jsem v červenci doma a ze všech fesťáků vůkol pro mne byla Pohoda jasnou volbou. Je to festival, který zní a kterému věřím! Rovněž věřím, že si budu libovat nad světoznámými kapelami, zároveň objevím řadu nových skvělých kousků a nechám se inspirovat pytlem přesahů v podobě divadel a promítání. A mé příjmení mluví za všechno.

Berg anketa
© facebook interpreta
Michal Berg, podnikatel
Na jaře jsem byl v Brně na Majálesu a přestože se to nedá srovnat, tak mě úplně ta festivalová nálada nadchla. Pak už bylo jen otázkou rozhodnutí, zda jet na Pohodu nebo na Colours do Ostravy. Vyhrála Pohoda, zejména díky jménům jako Moby, Pulp, Portishead, Beirut a Živé kvety. Každopádně mám aktuálně takové období, kdy si pořád něco potřebuji dokazovat. Na Pohodě si chci dokázat, že ještě nejsem tak starý a zpohodlnělý na to strávit čtyři dny ve stanu na fesťáku.

Kučera anketa
© facebook interpreta
Jan Kučera, student medicíny
Letos jsem se rozhodl navštívit festival Pohoda poprvé. Líbí se mi mix různých hudebních stylů, které tam budou k zhlédnutí. Můžu si vybrat koncert od živoucí klasiky jako Pulp, Madness a DJ Krush, přes zavedené značky jako Moby, Portishead, M.I.A., Imogen Heap nebo Santigold až po zajímavé interprety, kteří nejsou v naších končinách často k vidění. Těším se i na české WWW a Dva. A na Prago Union půjdu podle toho, jestli už má Kato zuby.

Na Pohodě jste si několikrát stihli zahrát i s vaší domovskou kapelou Bez ladu a skladu. Jaké to bylo?

Zvláštní. Hrajeme už výjimečně, takže když se k tomu schyluje, těším se, že uvidím kamarády, které jinak potkávám jen občas v nějakém baru nebo někde na chatě. Na pódiu je to pro mne silné, ale na Pohodě jsem si to nikdy úplně beze zbytku neužil. Pořád mám pocit, že bych měl někde být.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Plná hlava starostí?

Ano. Když odevzdávám vysílačku, říkám, že si na hodinu odpočinu a vypnu. Ale to se úplně nedá. Vždycky, když slyším, že něco začne u monitorové šustit, mám nutkání se sebrat a jít to řešit. Vždy jsou to silné koncerty a zážitky. Je tam radost z toho, že vidím chalany, ale nedokážu si to užít tak, jako jinde. Mám pocit, že bych někde měl být.

Vyrovnal jste se už s tragédií, která se na Pohodě přihodila před dvěma lety?

Já na to myslím možná i denně. Je to něco, co se nedá díky síle momentu a následkům přehlédnout. Máme to v sobě všichni. Expertíza neštěstí z roku 2009 ukázala, že by stan s největší pravděpodobností nespadl, kdyby byly dodržené úplně základní věci a to je kotvení stanu do země. Chyběla jedna velmi důležitá část kotvení plachty a přesně na tom místě se stan roztrhl. Důležitou úlohu v tom sehrála příroda, ale ještě důležitější byl lidský faktor. Laik, který ten stan nestaví, to nemůže posoudit. Věc je v takovém stavu, že v září bude první jednání mezi námi a dodavatelem. Stále se čeká na to, co bude v trestně-právní rovině. Je podáno trestní oznámení vůči dodavateli, kde jsme v pozici čekajícího. Teď je to mezi Slovenskou republikou a dodavatelem.

Jak jste vnímali tu masivní podporu veřejnosti?

Můžu říct, že festival pokračuje díky tomu, co jsem si na začátku vůbec neuvědomoval. Nečetl jsem fóra, sociální sítě, nic. Snažil jsem se koncentrovat na to, aby probíhaly věci spojené s expertízou a abychom řešili následky. Vůbec jsem nemyslel na to, co bude dál. Když přešly dva tři měsíce, čí dál víc se mi dostávaly informace o tom, kolik lidí nás podporuje. Začal jsem si číst maily, které nám začaly chodit bezprostředně po festivale. Bylo v nich několik velmi silných příběhů, které jsou až neuvěřitelné. Také jsem četl maily od lidí zvenku - umělců, agentů… Viděli jsme, že lidé stojí za festivalem i přesto, že má smutné období. Na základě toho jsme se dokázali rozběhnout k dalšímu roku.

Michal Kaščák, Dom kultúry Zrkadlový háj, Bratislava, 24.6.2011
© Marek Gerhard / musicserver.cz
Vaše agentura sídlí v Bratislavě. Necítíte někdy tlak přestěhovat i festival blíže slovenskému hlavnímu městu?

Určitě ne. Pocházím z Trenčína, navíc tamní letiště je vynikající lokalita. Dokud tam budeme moci festival dělat, určitě se stěhovat nebudeme. Trenčín jiný podobný prostor nenabízí. Kdysi jsme využívali prostor výstaviště, ale to už dnes neexistuje. Navíc je teď z Pohody jiný festival. Kdybychom museli z letiště odejít, hledali bychom jiný prostor. Ale doufám, že se to nestane. Trenčín má výbornou polohu v tom, že leží na hlavním tahu. Není daleko ani od Bratislavy, ani od Česka, Rakouska nebo Polska.

Cítíte se jako trenčínský patriot?

Trenčín je malé město, které má pocit, že je velké. Už když jste dítě, vyprávějí vám, jak byl Matúš Čák pán Váhu a Tater. Navíc se nad vámi furt tyčí ten hrad. Myslím, že v Trenčanech je hrdost, která někdy zachází až do toho, že by Trenčín chtěl být něčím větším, než je. Hraničí to s maloměšťáctvím. Zajímavé je z tohohle pohledu to, že je šedesátitisícový Trenčín krajské město, za což vděčí Vladimíru Mečiarovi, který tam bývá. Jsem však rád za to, že pocházím z Trenčína a jsem hrdý Trenčan se vším, co se s tím pojí.

Chodíte na hokejovou Duklu?

Ne, já hokej moc nesleduji. Ale když hrál teď Zdeno Chára finále Stanley Cupu, tak jsem se díval. A byl jsem dojatý.

Přivstal jsem si?

Ano. A když se u jeho jména objevilo "Trencin, Slovakia", říkal jsem si: wau! Jsme tam!

Á propos



DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY