Přestože v loňském roce sluníčko na stadionu Pod Hájky ve Stádlci pořádně pražilo, patřil festival Stádlecký rockový most se 700 příchozími do jakési kategorie menších akcí. Letošní ročník byl organizátory, tedy agenturou Fishdale, od prvního okamžiku pojat zcela jinak, a řekl bych, že mnohem důkladněji. Mediální podpora totiž přivedla do Stádlce téměř dvojnásobný počet návštěvníku. A není divu. Mezi účinkujícími byla jména takových kapel jako Mňága a Žďorp, Nahoru po schodišti dolů band, Salash, Vypsaná fixa, Divokej Bill, Iné Kafé, Priessnitz nebo Lety Mimo a celá řada dalších.

Už průvodní bulletin sliboval, že se letos bude ve Stádlci pařit podle perfektně připraveného jízdního řádu. Oproti loňsku byl totiž dodržován harmonogram jednotlivých vystoupení a také pořadatelé měli mnohem jasněji. Festivalový program tak začal ve 13.00 úvodní hudební porcí z repertoáru strakonické partičky se zajímavým názvem Taktika kyselejch hroznů. Přestože jsem slyšel jem malou část jejich produkce, řekl bych, že jejich výkon rozhodně nikoho neurazil. Jen mi je líto, že tuhle kapelu čeští fanoušci ještě mnoho neznají. To další účinkující, pražská kapela Salash, už své fanoušky oslovil svým novým albem. Ve své tvorbě čerpají převážně z odkazu tzv. grunge, což je styl, který ve světě proslavila především americká Nirvana s Kurtem Kobainem v čele.

Musím se přiznat, že skupinu Nonsense jsem příliš neposlouchal, ačkoliv jsem byl několika kolegy na její vystoupení upozorňován. Hudba popsaná jako energický crossover/hard core ve velmi profesionálním balení má určitě něco do sebe, ale nemůžu si pomoct, protože já jsem především popař a pop ve Stádlci k slyšení nebyl. Přesto uznávám, že šlo o velmi dobře zvládnuté vystoupení a čas tohohle sdružení určitě ještě přijde. Podobné pocity jako z Nonsense mám i z Nahoru po schodišti dolů bandu, i když vím, že se jedná o jednu z nejvyhledávanějších festivalových kapel. Loni jsem o nich napsal, že by se určitě lépe cítili v osmdesátých letech, ale letos jsem pochopil, že jejich hudba míří trochu jiným směrem, než dokážu pochopit, takže se za své unáhlené resumé omlouvám. NPSDB byli prvním vrcholem sobotního programu a fanoušci je opět donutili k přídavku.

Ani táborská Peshata ve svém kraji nezklamala. Slyšel jsem je sice poprvé, ale mám pocit, že takhle by to mělo být. Neopunková kapela zpívá o molech, holubech, včeličkách anebo o příšeře z jezera Loch Ness. Největšího aplausu se dočkala jejich německy pojatá skladba "Rudi Völler", což bylo poměrně vtipně okomentováno dvojicí Honza Šída a Milan Slezák z magazínu Big Beng, kteří celý program moderovali.

Vypsaná fixa vystupovala ve Stádlci už loni a právě tady si jich všiml Petr Fiala z Mňágy a Žďorp, který také produkoval jejich aktuální desku "Brutální všechno". Fixa se líbí i mně, ač jsem (jak jsem se již zmínil) posluchačem jiných hudebních žánrů. I skupina Divokej Bill se na stadionu Pod Hájky představila již loni a mám pocit, že se kluci za ten rok ve svém pohodovém přístupu příliš nezměnili. V exkluzivním rozhovoru sice přiznali, že muzika je od vydání jejich debutové desky trochu větší dřina, ale tak to chodí všude. Fanoušci byli spokojení, protože kluci jeli opět na sto a více procent a nenechali roztančené publikum ani na chvíli vydechnout.

Slovenská skupina Iné Kafé přijela festivalovým vystoupením zakončit své pětidenní miniturné po českých luzích a hájích. V rozhovoru, který si na MusicServeru budete moci už brzy přečíst, prozradili, že by se rádi stali vyslanci slovenské hudby v Čechách a jejich vystoupení tomu také odpovídalo. Pokud budou kluci takhle pokračovat, mohli by se brzy stát v Čechách známějšími, než na Slovensku, kde se jim jinak docela dobře daří. Jejich posledního alba se prodalo přes 30 tisíc nosičů.

Jesenická kapela Priessnitz se představila také v tom nejlepším světle, uvědomil jsem si přitom, kolika nezávislým kapelám už dala příležitost vydavatelská značka Escape. Ostatně-rozhovor s Priessnitz si můžete na MusicServeru přečíst... Mňága a Žďorp je tradičně největším tahákem a ozdobou všech akcí, jichž se zúčastní. Ve Stádlci byli i oni již podruhé a proudy návštěvníků se u stadionu začali houfovat právě před jejich půlnočním vystoupením.

Nejvíce jsem se v sobotním programu těšil na Lety Mimo, musím ale přiznat, že jsem až do jejich vystoupení nevydržel. Propásl jsem tak i poslední festivalovou kapelu Jumbo Splash, což mě velmi mrzí, ale nebylo vyhnutí. Únava z předchozích dnů a spánkový deficit se projevil v nesprávný čas. Přesto mám pocit, že jsem toho viděl dost. Na prvním místě skvělé a bezproblémové publikum, perfektní organizace, a oproti loňsku bylo také co jíst a pít. Pokud se splní předpověď dvou hlavních pořadatelů, Františka Švadleny a Petra Bíny (jinak člena táborské Peshaty) z agentury Fishdale, mohla by být příští rocková Stádlec dokonce dvoudenní, čímž by se zařadila mezi vrcholné festivalové akce. Takže kluci, držím palce!

Stádlecký rockový most, Stádlec (okres Tábor), stadion Pod Hájky, 21. července 2001