Před časem se šuškandou rozběhla historka, kterak se kvůli jisté domácí skupině jistý vlivný americký producent obtěžoval přiletět se podívat na jejich vystoupení v jistém západočeském městečku. Historka byla pravdivá, onen pán se jmenuje Ross Robinson a má za sebou spolupráci například se Sepulturou či Korn. Ta zmiňovaná skupina pochází z Tábora a jmenuje se Sunshine. Plánovaná spolupráce se zatím nerealizovala, ale více než 50. koncertní turné po americkém kontinentu (několikrát ve společnosti v současnosti ve Státech docela populárních At Drive In, s nimiž jim vyšlo i společné album) a velmi dobrý prodej jejich posledního samostatného alba "Velvet Suicide", a to především v zahraničí, svědčí o tom, že se jedná - i přes relativně malé povědomí domácího publika o tomto jihočeském triu - o na domácí scéně hodně výjimečný úkaz.

Album "Necromance (Digital Urban Icons)" je čtvrtým řadovým a vyšlo u osvědčené ašské značky Day After Rec. Hned při prvních tónech překvapí, že nahrávka zní jaksi "nečesky", zvuk je vyrovnaný a dynamický, nahrávka byla sice pořízena v Hostivařském studiu Zdeňka Šikýře, ale závěrečné masterovací práce, stejně jako u minulé desky, Sunshine opět realizovali ve Spojených státech. A stejně jako nahrávka, i hudba samotná netrpí běžným komplexem patrným u mnohých českých kapel v podobě jakési uťápnutosti či zakřiknutosti. Dýchá z ní přesvědčení o vlastní cestě, sebevědomí a naprostá důvěra ve své schopnosti. Jakoby hudebníci každým tónem chtěli říci, že se toho velkého světa nebojí, a že neúspěšní jsou jen ti, kteří si již dopředu sami vytvářejí hranice a omezení. A přitom oproti minulé desce nejdou nijak výjimečně dopředu, zavedená schémata nebourají a pro toho, kdo je už někdy slyšel, velká překvapení nepřinášejí. To ovšem nic nemění na faktu, že v devíti skladbách (plus jedné malé lehce utajené) přinášejí opět nemalou porci energie a do vibrací zhmotněných pocitů.

Na to, že bývají řazeni k hardcorové scéně, opět hudba která se po stisknutí tlačítka play ozve z reproduktorů, není nijak nadměrně agresívní. A opět platí, že má blíže třeba k postpunkovým souborům. Že Kayův uhrančivý vokální projev, stejně jako kytara silně upravený efekty, připomíná Johna Lydona a Sunshine se tak místy podobají P.I.L., už bylo řečeno mnohokrát, a ani u nové desky tomu není jinak. Aniž by Sushine byli nějací amatéři, jimž činí problém zahrát více než tři akordy, na instrumentální onanie je neužije a labužníci rychlých prstů musí být u poslechu tohoto alba nutně zklamáni. Také to není deska použitelná třeba jako kulisa k domácím pracím - na to je příliš rozptylující a znervózňující a děje se toho na ní příliš. Zato pokud otočíte knoflíkem volume trochu více nad běžný průměr, na jaký jste zvyklí, usednete pohodlně třeba do křesla a zavřete oči, fantazie může začít pracovat. Tedy pokud nějakou máte. Relaxace zaručená a objevování nových netušených obzorů velmi pravděpodobné.

Jestliže úvodní dvojice skladeb nutně evokuje již zmiňované depresáře - ranné The Cure, Siouxsie nebo třeba Jesus And Mary Chain, třetí "Daydream About White Lines" už jsou naprosto typičtí Sunshine s jejich charakteristickými znaky v podobě nahaleného zpěvu a hlučných ploch a stěn s navrstvenými tóny. Střídají se v ní rychlé i pomalé pasáže, skladba má propracovanou dynamiku a výtečně graduje. Následující kousek pak přesvědčuje, že si táborská trojka nelibuje jen ve střídání nálad a temp, ale dokáže předhodit i slušnou jízdu. Většina příspěvků je důkazem toho, že tady nemáme co dělat s nějakými zastydlými punkáči, kteří po třiceti sekundách už vyčerpali veškerý nápad, ale s nápaditou kapelou, která nemá problém s víceminutovými stopážemi. Na druhou stranu tu nechybí ani pomalá náladovka pro depkaře "Last Your Day". Nijak novátorsky překvapivý, ale přesto zajímavý je závěr. Předposlední track se rozjíždí ve skoro tanečním elektronickém úvodu s nápaditými dominantními samply, které připraví půdu pro opět skvěle vygradovanou záležitost. Po jejím skončení následuje několik desítek sekund ticha, aby zaznělo v plné síle jakési "outro", které teprve definitivně celou kolekci opravdu uzavře.

Jak už bylo řečeno, Sunshine mají na svém kontě i lepší výtvory, ale v současném českém rockovém dění je to pořád ještě nadprůměr. A hlavně mě opravdu těší ona zmiňovaná nezakomplexovanost a koncentrace emocí, pocitů a nálad. Tu převést v takovéto míře na nahrávku se povede opravdu jen málokomu.

CD k recenzi poskytla firma Silver Rocket (vydali Day After Rec.)

Album: Sunshine - Necromance (Digital Urban Icons)
Hodnocení: 7/10
Celkový čas: 38:44
Skladby - Insomnia, Narcoleptic Feedback, Daydream About White Lines, Punk And Chic, Scars Of Love, The Vertigo, Last Your Day, Thru Magnetic Fields, The Spooky Cat Song, Sweet Obituary 3am