Když před dvěma a půl lety zněly opěvující písně na jejich debut, nebyla to náhoda. Druhý počin FDK s názvem "Earthlinked" vysoce nastavenou laťku potvrzuje. Chvílemi lehce ztrácí, jindy prvotinu převyšuje, ale ve výsledku jde opět o nadprůměrné dílko, jež v Česku jen stěží najde konkurenci.
7/10
FDK - Earthlinked
Skladby: No Love to Scorch, MMX AD, Transocean, The First Dream, Execution, Slurred, Katla, Earthlinked
Vydáno: 2010 (digitálně), 20.1.2011 (fyzicky)
Celkový čas: 47:10
Vydavatel: X Production
FDK fungují nějakých deset let, ale až za poslední roky - vlastně od té doby, co změnili název z Fuck Da Karot na současnou zkratku - výrazněji promluvili do dění na domácí metalové scéně. Zato s pořádnou razancí. Vždyť už jejich tři roky starý debut "Borderline" získal prestižní ocenění Objev roku v anketě Břitva a následovník "Earthlinked" navázal bronzem v kategorii Deska roku v téže anketě. To jen pro představu, s kým máte tu čest, o cenách to samozřejmě není.
Jakkoliv se "Earthlinked" může zdát ve srovnání s
"Borderline" lehce vyspělejší, nijak výrazný posun se nekoná. Je to pochopitelné. Pětice na zmíněné prvotině nalezla osobitý a jasně rozpoznatelný výraz i zvuk, a novinka tak nehledá nové a neznámé cesty, ale prohlubuje (pozor, nevykrádá) ty úspěšně nalezené. Mnohem více pracuje se zvukem a atmosférou, naopak se vytratily i poslední náznaky někdejší přímočarosti. Ostré pasáže ve stylu "Grim Creeper" se téměř nekonají, a pokud se tvorba FDK dala kdy nazývat "písničkami", pak dnes už se nedá.
S ostatními stavebními kameny už se nehýbalo. "Earthlinked" je opět extrémně hlučná a v pomalém tempu se valící deska, jíž vládnou mohutné kytarové stěny se schopností zadupat vás do země. Z hutného základu pak vystupuje na povrch bezpočet dalších vrstev a linek, které se mezi sebou nenápadně a nepředvídatelně proplétají. Produkce FDK by se dala díky svojí členitosti označit (s trochou fantazie) jako alternativně pojatá a neklasickými výrazovými prostředky ztvárněná vážná hudba, taková doom-metalová symfonie. Vyjímá se zejména výpravná a pestrá "The First Dream", patrně nejlepší kousek desky.
FDK se nesnaží být aktuální ani nadčasoví. Nahrávka nereflektuje dobu ani trendy, ale operuje s mnohem méně pragmatickými atributy, v první řadě s emocemi. Právě emoce jsou společným jmenovatelem všech osmi skladeb. V celkově ponuré atmosféře je místo pro mnoho z nich; agresi, melancholii, beznaděj ale naopak i naději. Oproti minulosti jsou jednotlivé nálady ještě méně uchopitelné a mnohem více lyrické, čímž samy dávají ohromný prostor pro vaši fantazii.
Chvílemi je však obsah až přespříliš snový a rozmáchlý do prostoru bez vnitřní pospolitosti nebo alespoň pozvolného vývoje. Díky této nečitelnosti je občas problém proniknout pod slupku, najít "smysl", který ukrývají. Ale možná jej najde jen ten, kdo si to
zaslouží...