Ze zákulisí - proč & jak...
Ve většině článků, jež na musicserveru vycházejí, se věnujeme konkrétním zpěvákům a zpěvačkám, hudebníkům a kapelám - zkrátka těm, které obvykle vídáte na pódiu. Jenže jsou tu také další důležité články, jež sice na pódiu neuvidíte, ale hudební byznys se bez nich taktéž neobejde. Jde o hudební producenty, promotéry, manažery, organizátory festivalů, zvukové inženýry, představitele labelů, rádiové dramaturgy a další a další. Právě jim se budeme věnovat v nové sérii článků. A jelikož tyto osobnosti obvykle potkáte někde v zákulisí, pojmenovali jsme stejně i tento seriál.
ZVUK
Alfou a omegou zvuku je samozřejmě kvalitní nástroj. Kytara z obchoďáku za dva a půl tisíce sice službu udělá, ale po čase začne limitovat i sebelepšího instrumentalistu. S kvalitním a vhodným nástrojem souvisí také další vybavení - reproboxy, zesilovače, činely, mikrofony a i zdánlivé maličkosti jako kabely. Každý článek je stejně důležitý a celý řetězec do sebe musí zapadat bez kompromisů. Nepůsobí zrovna profesionálně, když uprostřed písničky vypadne baskytara jenom proto, že zlobí konektor od kabelu. Tím spíš, že v dnešní době už není žádný problém sehnat kvalitní nástroj za rozumné peníze. Stejně poslouží malý obchod i hudební centrum typu kytary.cz, na něž během rozhovoru s Michalem Novákem slyšíme několikrát chválu.© flickr.com
Kdo je Michal Novák...
...je známý jako zakladatel největšího portálu hudebních skupin Bandzone.cz, kde denně sleduje desítky nových interpretů a následně oslovuje ty nejzajímavější k další spolupráci. Mezi jeho největší úlovky patří objev posledních let a trojnásobní držitelé Anděla Charlie Straight, jimž v začátcích dokázal zajistit špičkový tým a zároveň produkoval jejich debutovou desku. O podobný úspěch se v současnosti pokouší s dalším objevem Johny Said The Number. Díky své pozici v Bandzone je napojen na české festivaly, promotéry a ostatní subjekty hudebního businessu. Díky tomu má možnost sledovat, jak funguje zázemí a management světových kapel a tyto zkušenosti pak předávat dál. Zároveň působí jako aktivní muzikant v kapele the.switch. S těmi za čtrnáct let existence odehrál stovky koncertů po celé republice, zahrál si po boků kapel jako Korn nebo Disturbed a vydal několik uznávaných nahrávek. V neposlední řadě si v minulosti a zejména za poslední rok všechny v tomto článku zmíněné body s kapelou vyzkoušel na vlastní kůži, a dokáže tak posoudit jejich význam a důležitost.VIZUÁL
Stejně jako v případě zvuku je důležitý nějaký prvek, který bude pro kapelu charakteristický a který ji během jejího fungování bude provázet. Může jít prakticky o cokoliv - logo, symbol nebo použitý font na plakátech a bannerech. V Česku existuje mnoho šikovných grafiků, kteří jsou kreativní a jsou rádi, když můžou dělat na něčem zajímavém. A ani prý nemusí být moc drazí: "Profík tě sice vyplaší hodinovou sazbou, protože si řekne tři stovky až tisíc za hodinu, jenže ten člověk tomu rozumí a ve finále to udělá za tři nebo čtyři hodiny. Nám se jako grafik osvědčil náš kámoš z Atari Terror Dan Kurz." Investice do vizuálu je opravdu důležitá - není nic horšího než použít pro logo kapely font z MS Office, který všichni už stokrát viděli. Zároveň je dobré věnovat čas věcem, jako je koncertní plachta, mikrofony (připomeňme opět Korn a jejich unikátní mikrofon od H.R. Gigera) nebo nějakou legrácku ve stylu příšery Eddieho na koncertech Iron Maiden. Nápaditosti se opět meze nekladou. Může jít také o typickou atmosféru: Na koncertech the.switch už fanoušci vědí, že si mají na začátku písničky "Akvárko" sednout na bobek. Při koncertech Satisfucktion zase zpěvák Broňa seskočí z pódia mezi lidi, kde odzpívá skladbu "Yourself". Do obýváku vás ještě donedávna přenesli Toxique. Jejich atmosféra a typická sofa Kláry Vytiskové fungovaly znamenitě. Zcela svým životem si žijí verbální projevy a hlášky. Kuko z Horkýže Slíže neustále děkuje slovy: "My vás l'ubíme," oblíbené je i Mardošovo pověstné brebentění. Tyhle věci lidi znají a na koncertech se na ně těší. Ne náhodou na Jirku Schmitzera ještě dneska na koncertech pořvávají: "Hovno, hovno..." Michal Novák radí: "Opakovat, hlavně opakovat. Opakování dostane ty věci lidem do hlavy."STYLING
V každé učebnici marketingu se dočtete, že obal prodává. Nejinak je tomu v muzice. Představte si běžnou situaci - jste na velkém festivalu a během několika dní se na pódiích protočí sto padesát kapel. Přijedete domů a kromě headlinerů, kvůli kterým jste tam nejspíš jeli, si pamatujete možná pět českých jmen. "Přece ta kapela, jak měla zpěváka s modrýma kontaktníma čočkama." Anebo: "Ti, jak hráli v latexovém oblečení a všude kolem měli diskokoule," lovíte pak z hlavy. Právě zmíněný obal (v našem případě image, styling nebo oblečení) jsou faktory, díky nimž si z festivalu budete dost možná pamatovat právě zpěváka Dark Gamballe, respektive kapelu Cocotte Minute. Zmíněné kontaktní čočky přitom pořídíte za pár stovek a kolik udělají práce! Tuto hypotézu potvrzuje i Majkláč: "Když jsme se začínali dostávat nahoru, hráli jsme svlečený do půl těla a měli jsme černý sukně. Lidi kolikrát nevěděli, jak se jmenujeme, ale pamatovali si, že je to 'ta kapela v sukních'. Později náš zpěvák přišel na pódium s kolárkem a recenzenti hned začali používat 'zpěvák kazatel'. Musí existovat něco, co v tobě po koncertě zůstane." Pokud nemluvíme o vážné hudbě, ambientu, případně ryzí alternativě, koncert musí být také show a zábava, musí být na co koukat. V případě image ovšem platí, že všeho moc škodí. Hodně teatrální stylistika může hudbu naopak podrývat a odpoutávat pozornost, neboli z image se nesmí stát recese, třeba jako v případě Lordi. Samozřejmě existují výjimky jako Slipknot nebo Marilyn Manson, kteří si právě na extrémním a šokujícím stylingu postavili kariéru. Jenže v jejich případě jde vizuální extrém ruku v ruce s výbornými muzikantskými schopnostmi.MERCHANDISE
© facebook interpreta
KONCERTNÍ FOTOGRAFIE
Není prý lepší feedback, než se podívat na natočené video z vlastního koncertu: "Kup si kameru a natáčej se. Po koncertě se na to podíváš a řekneš si: 'tohle, co jsi říkal, bylo fakt debilní, všechny si urazil. Nebo naopak: 'tohle bylo vtipný, řekni to i příště'. Charlie Straight všude natáčel táta jednoho z nich a kluci na to po každém koncertě koukali. Řešili vlastní hudební projev i hlášky, co říkal Albert, a dneska na pódiu působí naprosto přirozeně a profesionálně." Ve chvíli, kdy už na pódiu všechno funguje, přichází poslední článek řetězce, a to profesionální koncertní fotograf. Mnohem lépe než promo fotky z rozbourané továrny působí právě dobře udělaná koncertní fotografie. Promotér tak může vidět kapelu nepřímo v akci, dýchne na něj její koncertní atmosféra a udělá si představu, co může očekávat naživo. Michal Novák radí: "Dobré koncertní fotky ohromně zvýší cenu kapely. Na lidi kolem totiž bude působit profesionálně a promotér si jí nedovolí nabídnout pět stovek za cesťák jako nějaké 'zaplivané klubovce'. Podívej se na jakékoliv koncertní fotky, které fotil Petr Klapper, a ta kapela u tebe automaticky stoupne."ZÁVĚREM
Jistě, hudba jako taková vždy zůstane faktorem č.1. Tedy měla by, jakkoliv je (bohužel) skutečnost často jiná. V každém případě ovšem platí, že hudba na vyšší než lokální klubové úrovni nemůže být pouze o hudbě. Jde o zábavu a lidé na koncertech nechtějí jen poslouchat - chtějí se bavit, potěšit zrak, zažít něco netradičního, zkrátka si odnést komplexní zážitek. Stačí se podívat na libovolnou světově úspěšnou kapelu a rychle pochopíte, v čem je zakopaný pes. Tušili to ostatně už The Beatles.