Akusticky vám to znělo opravdu dobře. Jakou zkušenost máte s hraním unplugged koncertů?

Ebbot: Akustické koncerty občas děláme, ale já při nich většinou nehraji na kytaru. V tom je to teď jiné. Na kytaru jsem dneska hrál, protože jsem tady pouze s pianistou a bubeníkem a bez té kytary by to bylo suché, tak abych to trochu zaplnil.
Fredrik: Tyhle akustické koncerty teď děláme v rámci propagace našeho výběrového alba "Golden Greats no. 1". Rozdělili jsme se tak, že my tři děláme dohromady Francii a Anglii, tedy západní Evropu, a zbytek kapely, kytaristi Mattias Bärjed a Ian Person a basák Åke Karl Kalle Gustafsson, dělají promo v Rusku a dalších státech východní Evropy.

Zmínil jsi výběrové album "Golden Greats no. 1", které v Evropě vyšlo letos v březnu. Co vás vedlo k jeho vydání?

Ebbot: Nás osobně víc než tahle výběrová deska zajímá chystané nové album. Tohle byl kompromis s naší vydavatelskou společností - byl to jejich nápad, abychom jej vydali. Já bych ho ani nenazýval best of albem. Spíš je to představení některých našich písní lidem, kteří o nás nikdy neslyšeli. Takže je to spíš taková odbočka od příprav nového materiálu. Teď jsme ale tady a užíváme si to. Obvykle se sice propagace alb největších hitů moc nedělají, ale pro nás je to šance oslovit nové publikum a navíc "Golden Greats no. 1" obsahuje dvě nové skladby "Earthmover" a "Karmageddon".

Nové skladby jste natočili speciálně pro výběrové album?

Ebbot: Vlastně ano. Základy byly sice nahrány před nedávnem, ale dokončili jsme je teď, protože se nehodily na žádnou jinou desku.

Nové album bylo původně ohlášeno na tento rok. Jak to s ním vypadá? A bude se jmenovat "Origin vol. 2" (původně ohlášené pokračování nahrávky z roku 2004 - pozn. aut.)?

Ebbot: Nevím. Je dost možné, že jej tak nazveme, ale taky to možná bude jenom jeden song, který vyjde jako extra album. Ještě jsme tomu název nedali. Každopádně by deska měla vyjít v roce 2012.

Už máte nějakou představu, jak bude znít?

Ebbot: Rozhodně tohle bude to nejlepší, co jsme kdy natočili.
Fredrik: Už máme připravenou spoustu nápadů, které vznikly na nedávných zkouškách kapely. Ještě před sebou ale máme spoustu práce a taky nás neustále napadají nové věci. A jak to bude znít? Jako The Soundtrack Of Our Lives.

Kdo u vás většinou skládá?

Martin: Každý máme svůj podíl, ale nejvíc se skladatelsky podílejí naši kytaristé Mattias a Ian. Ti mají vždycky stovky nápadů.

Kdo nebo co vás v současnosti nejvíce ovlivňuje?

Martin: Spíš mám pocit, že v současné době už jenom recyklujeme. (smích)
Ebbot: Je to především to, co se děje nyní. Samozřejmě že máme různé inspirace tak jako kdokoliv jiný. Inspirují nás i různé kapely, ale jako by se to všechno už dávno zastavilo a my si vytvořili vlastní svět, ve kterém se teď všichni pohybujeme. V poslední době se inspirujeme hlavně jeden od druhého.
Martin: Pokud jde o hudební inspirace, tak já si momentálně velice vážím kapel Dungen a Tame Impala, což jsou výborné groovy kapely, které se o nic moc nestarají a hrají si svou groovy hudbu. To se mi opravdu líbí.

Často býváte řazeni do žánrové kategorie psychedelický rock. Jak si myslíte, že se tento styl změnil od doby svého vzniku v šedesátých letech?

Ebbot: Svět se změnil a možná se snaží dohnat šedesátá léta. Víš, co se děje teď, je kompletně jiný svět než tehdy a všichni teď mluví o šedesátých letech, protože byla tolik pozitivní. Proto mají lidé tendence se často dívat zpátky.
Martin: Hlavně nevinnost šedesátých let je pryč. Psychedelie v současné době je mnohem temnější, protože i časy jsou mnohem temnější.

Často koncertujete v Severní Americe. Jak máte rádi americké fanoušky? Liší se nějak od těch evropských?

Ebbot: Nemyslím si. I když je pravda, že v Americe na nás chodí hodně šprtů. A taky jsou možná víc fanatičtí. Je tam spousta podivínů, na jaké v Evropě nenarazíš. A my je doslova přitahujeme. (smích) Dokud ti neublíží, tak je to v pohodě.

Jaký byl váš největší zážitek z těchto cest?

Ebbot: No my jsme toho s kapelou procestovali víc, ale asi bych vypíchl koncerty v New Yorku, San Franciscu a Los Angeles. A taky v Kanadě...
Fredrik:... a Austin v Texasu, kde jsme byli na festivalu SXSW.
Ebbot: Jinak ale je to stejné jako v Evropě, některá místa jsou fajn a na některých se zas necítíš dobře.

Jaký byl ve vaší kariéře největší Spinal Tap moment?

Fredrik: Třeba dnešní vystoupení. (smích)
Martin: No byla jich spousta, ale vzpomenu na náš největší koncert v Milton Keynes, kde jsme předskakovali Oasis před osmdesáti pěti tisíci fanoušky a já jsem hrál na varhany, které byly totálně rozladěné a úplně zničily naše vystoupení.
Fredrik: Mě teď napadlo, jak náš kytarista Mattias na jednom našem koncertě rozbil kytaru. Pak vzal krk té rozbité kytary a hodil ho do publika. Ten krk zasáhl jednoho diváka přímo do hlavy. Strašná hrůza, člověče, všude samá krev. Ochranka za námi přišla, ať okamžitě vypadneme.
Martin: No jo. Bylo to na nějakém festivalu a chtěli nás z něj vykopnout.
Fredrik: Ochranka na nás řvala: "My se tady snažíme ochránit vás a vy nám zraňujete obecenstvo!"
Martin: Naštěstí jsem slyšel, že je ten týpek v pořádku. Tohle byl hodně Spinal Tap moment. (smích)

Před koncertem ses mi, Martine, svěřoval, že jste hráli v Česku a hodně jste si to tam užili... (Kapela v roce 1999 předskakovala v Praze krajanům Cardigans - pozn. aut.)

Martin: Tohle bylo v roce 1999 a my jsme tehdy poprvé objevili absint, alespoň já jsem ho měl poprvé. Tu noc v Praze jsme toho vypili opravdu hodně a já si pamatuji, že jsem se cítil jako v Disneyho pohádce. Všechno bylo strašně surrealistické a já jsem kráčel se zelenou tekutinou v hlavě.
Fredrik: A ten panák toho absintu vždycky hořel.
Ebbot: (na Martina) Sis málem uřezal ucho!
Martin: (smích) Jo no. Bylo to hodně vangoghisch. (smích)

Co vás teď čeká mimo nahrávání nové desky?

Martin: Teď nás čeká skvělá věc ve Švédsku, kde budeme hrát živě všechna naše studiová alba od začátku do konce. Tohle se uskuteční na našem oblíbeném místě kousek od Göteborgu, které je blízko moře. Budeme hrát akusticky více než tříhodinovou show. Kromě toho pojedeme evropské turné, které zahajujeme v Berlíně, a mimo Německa budeme hrát také ve Švýcarsku nebo v Belgii.

P. S.: Než jsme se definitivně rozloučili, Martin řekl: "See you soon in Prague!", tak snad se u nás The Soundtrack Of Our Lives opravdu brzo ukážou.