Priessnitz vstali z mrtvých. To snad ani není bonmot, že?

Můžu říct jediný: hraje se nám dobře, chodí hromady lidí a všude je plno. Vyrostli jsme z punku a všechno vždycky brali naostro. Kašlali jsme na vizuál i na zvuk. Teď jsme s sebou vzali zvukaře a VJ a vyplatilo se nám to. Myslím, že si celá kapela lebedí a je na turné ráda.

Jaké to je, mít zase co dva dny večírek?

Je to takovej návrat v čase (směje se). Ale už to nejsou tak divoký večírky, jak bývaly dřív. Většinou jedeme po koncertě rovnou domů. Ale třeba v Brně jsme si řekli, že si to dáme. Máme to město rádi.

Na koncertech promítáte projekce z připravovaného filmu "Alois Nebel". Jak na ně lidé reagují?

No, oni někteří ani nevědí, o co jde. V dnešní době mi to přijde docela legrační. Nepromítáme ani tak úseky z filmu, jako spíš pozadí, který si VJ Clad vybral. Chceme publikum dostat do atmosféry jesenických lesů, protože právě v nich se film odehrává. Je to víc o prožitku z atmosféry než o filmu jako takovém. Lojza se tam samozřejmě objevuje, ale minimálně. Jde nám o náladu.

Do pražské Akropole, kde turné vyvrcholí, údajně sháníte ventilátory, aby byla v sále kosa jako v tom jesenickém lese. Je to tak?

Koncert proběhne na začátku května. Až lidé půjdou do Akropole, budeme chtít, aby nenašli starou Akropoli, ale hustej horskej les.

"Alois" už je nakreslen kompletně?

Myslím, že teď se finišuje, soboty, neděle, večery. Animátoři maj' statečný srdce.

Nakreslit celovečerní animovaný film, to je určitě makačka...

Makačka to je, s tím jsem tak nějak počítal. Nejvíc jsem se bál, že producenti někdy v polovině práce řeknou šlus, konec, došly peníze. To se naštěstí nestalo a vypadá to, že to dotáhneme do konce. A že ta práce nebyla zbytečná.

Navíc ji uvidí spousta lidí. Což u storyboardů, které jsi k filmům kreslil v minulosti, neplatilo.

Spousta komiksových tvůrců ve světě se učila u Marvelů rozkreslovat příběhy. Ale tady se to nemáš kde naučit. Storyboardy pro mne v tomhle ohledu znamenaly takovou dobře zaplacenou školu, beru je jako historii. Kreslit celovečerní film, to je úplně jinej level.

Kde jsi přišel ke svému výtvarnému stylu? Souvisí nějak s tradičními jesenickými vystřihovánkami?

Nikdy mě moc nebavili Supermani nebo sci-fi příběhy, měl jsem rád grafické novely. Honza Muchow mi jednou dovezl z Londýna komiks od skvělého argentinského výtvarníka Josého Muňose a ten mne hodně ovlivnil. Všichni mě vždycky srovnávali s Frankem Millerem, ale myslím, že on byl taky žák Muňose. Potvrdilo se mi to, když jsem byl v New Yorku na komiksovým festivalu. Byli tam chlapíci jako David B., De Grecy nebo Mazzucchelli. A když se jich zeptali, kdo byl jejich vzor, odpovídali, že José Muňos. Já se vždycky snažil čerpat z tradičních zdrojů. U nás v Sudetech byly tradiční vystřihovánky, takový siluetní umění. Asi jsem je trochu skloubil s tím Muňosem.

Má to někde ve světě obdobu?

Jména samozřejmě z paměti nevím, ale lidí, kteří pracují s tím siluetním uměním vystřihovánek, je spousta. Až si občas říkám, že tohle pole už mám zabráno já. (směje se) Myslím, že nějakou sudetskou vystřihovánkovou sérii udělali svého času u nás Rafani. Podle mne komiks i písničky vychází z lidového umění a to jsem měl vždycky rád.

Takže v podstatě punkový přístup?

V hudbě jsme začínali s punkem, protože jsme neuměli víc než tři akordy. A stejné to bylo v kreslení, kde jsem ze začátku uměl udělat akorát tak čárku. Já mám rád, když mají lidé potřebu sdělení a dělají to po svým.

Máš nějaké komiksové plány do budoucna?

Plánů je hafo. Dostal jsem se do smyčky, kdy už moc neplánuju, ale vymýšlejí mi to lidi kolem mne. Říkám si, že už to musím zastavit a udělat něco svýho nebo alespoň ve dvojici s Járou Rudišem. Jenže posledních pár let dělám jenom práci, kterou mi nabídnou ostatní. Je to zajímavé, ale přece jenom je to nápad někoho jiného. S Járou jsme si dali novou výzvu, bude to zase sudetské, zase tajemné a zase o šílenství. A druhá výzva - měl jsem sen udělat komiks o devadesátkový kapele, jak se vrací na scénu. Skoro komedie. Ale zatím to mám jenom v hlavě.

Vím, že sis svého času sám pro sebe nakreslil "Svatební košili" od Erbena. Neláká tě dotáhnout "Kytici" do úspěšného konce?

Nějaká "Kytice" už vyšla, takže už je to asi pasé. "Svatební košile" byla takovej první scénář, kterej jsem vzal do ruky, a stejně jako u storyboardů jsem se na ní učil sekvenční umění. To je prostě jiný, než když maluješ obraz. Není tam důležitý ten obraz samotný, ale mezírka mezi obrazy. Dobrej výtvarník komiksů je podle mě ten, kterej touhle mezírkou dobře vypráví. Začal jsem to chápat v momentě, kdy jsem začal číst zahraniční komiksy. Dobrej komiks podle mě pochopíš i tehdy, když nerozumíš textu - právě podle obrázků a mezírek mezi nima.

"Alois Nebel" je ze Sudet, stejně jako tvůj další komiks "Bomber". A před chvílí jsi řekl, že bys rád nakreslil další komiks z tohoto prostředí. Čím to, že se stále tak vracíš do rodného kraje?

Už jsem rezignoval na to, že bych vyprávěl o něčem jiným. Někdy možná jo, ale teď mi přijde, že Sudety jsou studnice věcí, nápadů a inspirací, kterou asi nikdy nevyčerpám. Prožil jsem tam nejdůležitějších dvacet let života. Mám témata odtud hrozně rád.

Baví tě vrstevnatost sudetské historie?

Když po Sudetech chodím, říkám tomu archeologický chození. Jdeš krajinou, zakopneš o nějaký šutry a uvědomíš si, že tady stával dům. To mě baví, protože si pod tím představuju příběhy. Jak to bylo, jak to dopadlo. Jak ti lidi přišli a jak odešli.

Vracíš se někdy do Jeseníku?

Jo, jezdím tam. Ale už ne moc často. Spousta lidí se mě ptá, kdy se vrátím, ale já už tam nemusím žít. Pocit Sudeťáka nosím s sebou.

Když se tam vracíš z Prahy, nemáš pocit, že jsi takříkajíc zradil?

No občas to slyším. Ale bylo to spíš ze začátku, teď už moc ne. Teď spíš slýchám, že jsem "ten náš kluk v Praze". Tím, co dělám, se v Jeseníku neuživím.

Jak to vypadá s novým materiálem Priessnitz?

S Priessnitz je to složitější v tom, že s Peťou Kružíkem žijeme několik set kilometrů od sebe. Takže se nic moc neděje. Říkali jsme si, že si dáme pár neutrálních půd, na kterých budeme něco dělat. Vybereme nějaký chaty, který jsou daleko od našich domovů, abychom odtud nemohli utíkat. Něco už proběhlo a vznikly základy pro nové písničky. Myslím, že se to ubírá zajímavým směrem.

A co Umakart? V minulosti jsi říkal, že druhá deska tohohle uskupení bude na rozdíl od té první více živelná, dřevěná, venkovská. Ale přesně tohle splnil projekt The Bombers, že?

Přesně tak. Tíhl jsem k lo-fi, udělat to někde natvrdo v kuchyni a bez kompromisů. To byli Bombers. Ale to, co nám teď vzniká s Umakartem pod rukama, je hodně současný pop. Až do disca, což je vtipný.

První deska Umakartu byla hi-fi, Bombers zase lo-fi. A noví Umakarti budou disco?

Jo, je tam i disco, ale s podivnými texty, takže na Evropě 2 to hrát asi nebudou. Některé texty nám napsal Jan Těsnohlídek, což je mladej básník s nekompromisním pohledem na svět.

Objeví se na desce i "Půlnoční" nebo "Stínohry"?

Uvažujeme o tom. "Půlnoční" i "Stínohry" totiž použijeme do filmu "Alois Nebel". Nazpívali je Václav Neckář, kterého má ráda postava Květy, a Marie Rottrová. Nesměj se, to si nedělám srandu. Nechtěli jsme používat dobovou hudbu. Ale protože má Květa ráda Václava, chtěli jsme tam ten hlas mít. Vašek Neckář se toho zhostil úplně skvěle a možná z toho bude vánoční hit.

V poslední době jezdíš po různých vernisážích ve dvojici s Dušanem Neuwerthem pod hlavičkou Jaromír 99 + Neuwerth. Co hrajete?

Něco z Umakartu, něco z The Bombers, něco z Priessnitz. Je to ve specifickým podání, říkáme tomu ghotic folk. Občas si tam zkoušíme nový písničky. Máme se s Dušanem Neuwerthem rádi, máme k sobě blízko a baví nás bejt spolu. Když nás někdo někam pozve a máme čas, rádi spolu někam jedem.

"Kuku a Koko", které s Dušanem hrajete, jsou už noví Umakarti?

Jsou. A studiová nahrávka zní docela zajímavě. Ty nový věci vznikají jinak než první deska Umakartu. Tehdy to byly moje písničky, který se nikam nevešly, ležely mi v hlavě a Dušan mi od nich pomohl. Udělali jsme Umakart a já se jich zbavil. Teď je to spíš o tom, že Dušan přichází s nápady a já do toho vkládám melodie a texty. Takhle vlastně pracujeme s Peťou Kružíkem v Priessnitz.

Zabrusme krátce do historie. Pamatuješ si své účinkování v TV pořadu "Ladí - neladí" z roku 2002? Tvrdil jsi, že k natočení pořádné desky potřebujete s Priessnitz dost peněz, které nemáte…

Je několik přístupů, jak točit desky. Lo-fi přístup jsem si vyzkoušel s The Bombers, kdy jsem seděl sám na chatě a zpíval na malej mikrofonek od notebooku. Ondřej Ježek to jenom lehce doupravil a ve výsledku zůstalo to, co jsem na té chatě natočil po večerech. Jiný přístup je, když máš šikovný producenty, kteří jsou schopní udělat z tvejch nápadů dobrý věci. To byl případ Umakartu. Ale Priessnitz, kteří jsou o kytarovém soundu, se nedají natočit do počítače. Nebo možná dají, ale nebude to Priessnitz, ale Priessnitz B nebo Priessnitz C. Ta kapela potřebuje dobrý studio s dobrou akustikou, vybavením a producentem, co ví, co chce. Vždyť co je na té kapele kouzelné? Podle mne Peťova hra na kytaru. A to se nedá natočit někde v kuchyni.

Petr Kružík je případ sám pro sebe. Živí se, tuším, nějakými počítači, a zároveň hraje tak fenomenálně na kytaru…

Já vlastně ani nevím, čím se Péťa živí, asi tak porůznu. Myslím si, že kompama to není. Je to naturščik, kterej se sám naučil na kytaru, dělá to po svým. To je na tom to kouzelný. On je pro Priessnitz hrozně důležitej, dodává kapele charakteristický zvuk.

Před loňskými parlamentními volbami jsi kreslil logo pro Stranu zelených. Předpokládám, že to nebylo kvůli penězům, že?

To jsem dělal samozřejmě zadarmo. Čeští zelení mají bohužel takovou podporu, jakou mají, ale podle mne je to strana budoucnosti. Německo to dokazuje, vždyť dneska by tam asi vyhráli volby.

Když jsme tenhle rozhovor domlouvali, psal jsi mi e-mail z iPadu. Jak jsi s tou hračkou spokojen?

Je super v tom, že do ní zachycuju nápady. Mám tam skicák, do kterýho kreslím, a garáž, ve který dělám písničky. Mám to furt u sebe a neunikají mi nápady. Samozřejmě devětadevadesát procent je k ničemu, ale to jedno procento se uchytí. Všechny lidi však varuju: když si to koupíte, koledujete si o čistou závislost!