Poslední semifinále Česko Slovenské SuperStar v podání pánů a vlastně i celé soutěže mělo naznačit, kdo se zítra odebere domů a kdo naopak posviští do finále. Jenže ono to není vůbec jednoznačné. Nejenže nerozhoduje pouze kvalita jednotlivých výkonů, ale ani v jejich hodnocení se naši dva redaktoři zcela neshodli.
Live: Česko Slovenská SuperStar II
kolo: 3. semifinále - chlapci
datum: 3. dubna 2011
Předchozí kolo
© superstar.tv
O úvod posledního semifinálového kola se tentokrát postarala jedna z porotkyň a vzhledem k tomu, že Gábina Osvaldová by nám toho asi moc nepředvedla, pak to musela být
Helena Zeťová. Ta se dosti výrazně odchýlila od formátu pořadu, když s podporou tří dalších zpěvaček bravurně vystřihla gospelovou "His Eye On The Sparrow". K tomu lze konstatovat pouze jedno: V porotě sedí naprosto oprávněně.
Prvním klukem, kdo okusil v neděli večer pódium, byl
Jerguš Oravec a nasadil laťku pekelně vysoko. Už jen tím výběrem "Wish You Were Here" od
Pink Floyd. A pak hlavně tím, jak ji zazpíval. Nesnažil se ji zpívat jako Floydi, ale jako Jerguš. Sám si zvolil frázování, drobné improvizace a bylo to výborné. Dokonce se pustil i do falzetu, který obvykle obstarává kytara, a i když to nebylo super jisté, tak v tomto případě mi to vůbec nevadilo. Jediné, co mi až tak nesedělo - jak mohli sakra nahradit kytaru piánem?
Zatímco Jerguš vystoupal do výšek, o to větší pád z výšin přišel s
Noahem Ellenwoodem a jeho podáním "Haven't Met You Yet"
Michaela Bublého. Já totiž na rozdíl od poroty originál znám velmi dobře. Začalo to hodně divokým nástupem a ani pokračování nebylo o moc lepší. Vůbec se nemohl sejít s doprovodem, nedokázal zachytit jakýkoli rytmus, natož ten swingový, a co je ještě daleko horší, že to bylo neskutečně falešně. Evidentně si to hodil do naprosto špatné tóniny a to už nezachrání ani sebesladším kukučem. Katastrofa celého kola.
Ještě že po téhle apokalypse přišel
Matěj Piňák se "She's Out Of My Life". Lepší léčení jsme si nemohli přát. Matej si vybral moc dobře, tahle písnička není ještě ten typický Jackson, na kterém si už mnoho zpěváků vylámalo zuby, a je svým způsobem ohebná. Matej si ji ohýbal mistrně. Vložil do ní optimum citu a prožitku, tak aby to znělo, ale přitom to bylo ještě vkusné. Ve vhodnou dobu dokázal přitlačit a naopak zase ubrat - výborný timing.
Ve chvíli, kdy se blíží na pódium
Martin Kurc, můžete si být jistí, že přijde slaďárna. Tentokrát to odnesl "Your Song"
Eltona Johna. Chudák Elton. Jsem si jistý, že ačkoli je gay, tak i on by se tou sladkostí roztekl. Nechci Martinovi upřít velkou snahu a nasazení, ale budu se už opakovat:
Co s takovýmto zpěvákem nejen na hudební scéně, ale i v dalších kolech, kde budou povinná témata?
Po pravdě v disciplíně
sladkost nebyl o moc odlišný ani
Martin Harich, kterého jsem si soukromě překřtil na
Justina Biebera. Nicméně zatímco Martin Kurc "Your Song" odzpíval velmi slušně, Harich "She's The One"
Robbieho Williamse nikoli. Naprosto nepochopitelně ji roztahal, ta písnička se táhla jako žvýkačka a ani intonace nebyla bez chyby. Kdyby se na ten zpěv trošku víc soustředil, mohlo to být lepší, ačkoli je otázkou, co víc zabere na jeho cílovou skupinu.
Petr Ševčík možná leckoho překvapil, když sáhnul po "You Raise Me Up", kterou produkce přiřkla
Westlife. No, ona je to písnička irsko-norských neo-klasických Secret Garden, a já ji třeba znám spíše od
Joshe Grobana. S jeho školeným hlasem se samozřejmě ani Petr Ševčík nemůže porovnávat, nicméně i tak převálcoval všechny, kdo do té chvíle zpívali, tedy technicky. Dokonce si tentokrát odpustil i tu přehnanou afektovanost, která zůstala mírně v pozadí. Faktem ale je, že i přesto na mě Petr nějak nepůsobí a zůstává v určitém vakuu.
Jednou za čas získám pocit, že by tu měla existovat hudební policie, a kdyby měla někoho zabásnout nyní, pak by to měl být
Michal Šeps, protože jakým způsobem zprznil "What A Wonderful World", to nemá obdoby. To byl noční pochod domů z putyky ve čtyři hodiny ráno po dlouhé kalbě. Pravdou je, že ale i mě Šeps nepřímo baví - prostřednictvím následných komentářů poroty a jeho naprosto zmatečnými reakcemi. Mimochodem, nevíte někdo náhodou, zda jsou účastníci SuperStar testováni na přítomnost omamných látek?
Jerguš Oravec to všechno geniálně otevřel a neméně skvěle to uzavřel
Lukáš Adamec s "Imagine"
Johna Lennona. Přiznám se, že jsem si po velmi dlouhé době u SuperStar jen tak sedl, poslouchal a vychutnával. Podařilo se mu vystihnout ducha téhle písničky a přes to jen nekopírovat originál. Vyvaroval se jakýchkoli intonačních problémů a navrch přidal mužný chraplák, kterého není v záplavě sladkých Noahů a Harichů nikdy dost.
Jestliže holkám vládnou Češky, pak jsem po dnešku nabyl dojmu, že u kluků je to naopak. Jediným slabším článkem u Slováků je
Martin Harich, kterého bych do finále nepustil. Naprosto odlišná je situace u české části, kde mi je prakticky jedno, kdo vypadne, a pokud bych měl říct přece jen jedno jméno, pak by to byl
Noah Ellenwood.
Jak to viděl Honza Průša
Zatímco holky se včera většinou trápily, kluci si svůj poslední semifinálový večer užívali (btw. dnes zazněly tři mé opravdu oblíbené skladby). A i když se někteří během zpěvu ztratili a už nenašli, začíná být stále složitější označit dvojici, která je na vyřazení.
A rozhodně to není
Jerguš Oravec. Muzikálnost a přirozenost mu dovolila vybruslit i z písničky, kterou mám sakra naposlouchanou a nějaké plytké kopie by mě hodně tahaly za uši. Oproti originálu mi v ní, pravda, chyběly takové ty všeobjímající hlasové pasáže a stejně jako Tomáše mě šokoval klavír místo kytary. Zpívané kytarové sólo byl ale vynikající nápad a Jerguš pro mě zůstává králem (i když už zazpíval líp). Zato
Noah Ellenwood si vykopal hrob. Byl překvapivě špatný a rozpačitý. Tak, že mi dnes vadila i jeho barva hlasu.
Ani
Matej Piňák mě dnes moc nebavil, přestože zpíval výborně. Na rozdíl od Tomáše mi chyběla v jeho hlase nějaká jiskra a větší prožitek. Ještě hůř ale působil
Martin "Bryan" Kurc, který se nechal trošku poplést smyčci. Zpěv působil hodně nevýrazně a musel dost bojovat a dřít a to bylo hodně znát.
Nikdy by mě nenapadlo, že se mi bude líbit
Martin Harich, navíc zpívající
Robbieho Williamse. I když má v hlase něco trochu divně kulatého, jeho vystoupení mě bavilo. Bylo to přirozené, milé a nenucené.
Petr Ševčík si přečetl naše minulé komentáře, a tak se snažil ubrat maximum ze své afektovanosti. A tak tam poměrně vyrovnaně stál, zpíval, jak umí, a představil svůj nejlepší výkon na té nejblbější písničce, co si zatím v SuperStar vybral.
Naštěstí pak ale přišlo nejlepší vystoupení večera a
Michal Šeps. On je fenomén sám o sobě, zpívá výborně a je magazábavný. A tu skvělou písničku, kterou mám rád jak v originále, tak od
Nicka Cavea se Shanem MacGowanem posunul zas do jiných vod. Vystupovat po tak skvělé show je ale problém, a tak v porovnání se Šepsem působil
Lukáš Adamec až skoro nudně. "Imagine" moc zpíval a natahoval a ona pak vyzněla šíleně pateticky. Tím ale nechci říct, že je špatný zpěvák, jen je prostě s hvězdami, jako je právě Michal Šeps, neporovnatelný.
Opravdu jsem zvědavý, kdo zítra vypadne. Pokud by to bylo na mně, poslal bych pryč jednoznačně
Noaha Ellenwooda a ze Slováků s velkým přemýšlením a nejednoznačně
Mateje Piňáka.