Corganův malý dezert zachutná, ale nezasytí

Billy Corgan a jeho Smashing Pumpkins měli od svého (polo)reunionu v roce 2007 opravdu napilno. "Dýně" šly z jednoho turné do druhého a ještě stihly během pouhého půlroku od rozporuplně přijímané comebackové desky "Zeitgeist" nahrát kolekci čtyř zbrusu nových akustických skladeb "Teargarden By Kaleidyscope Vol 2".

7/10

Smashing Pumpkins - Teargarden By Kaleidyscope Vol 2. (The Solstice Bare)

Vydáno: 22.11.2010
Celkový čas: 14:21
Žánr: Alternative rock

Skladby: The Fellowship, Freak U.S.A., Tom Tom, Spangled

Vydavatel: Martha's Music

Nutno dodat, že kolekci nadmíru povedenou. Osobně jsem nepatřil k jednoznačným odsuzovatelům tehdejšího Billyho počínaní. Ať už jde o tehdejší comeback samotný (pokud se v sestavě nachází aspoň polovina původních členů, dá se podle mého názoru mluvit o té samé skupině, navíc když šlo v tomto případě o vůdčí osobnosti bývalé sestavy; to, že teď už je v "kapele" jen Corgan, je věc druhá), návratovou desku "Zeitgeist" (není to sice žádná bomba, ale o propadáku zaslouživším si kardinální zavržení se taky mluvit nedá, minimálně polovina desky jsou dobré písničky a platí to především o singlovkách) nebo koncertní turné s třemi "žoldnéry".

Billy Corgan měl v posledních letech ohromnou chuť hrát a působil na jeho dřívější poměry až nebývale otevřeně a uvolněně. A i když se může zdát, že se poněkud vytratil ze scény, zásobuje nás sice v tichosti, zato poměrně houfně novými písněmi, ať už samostatně a nárazově, nebo jako EP. To vše spolu s aktuálním trendem v hudebním průmyslu naznačuje, že další dlouhohrající desky o klasické stopáži se od Corgana zaštítěného značkou Smashing Pumpkins už asi nedočkáme. Nejnovějším počinem, který tento Američan vypustil do světa, je EP "Teargarden By Kaleidyscope Vol 2. (The Solstice Bare)"

Album otvírá velké překvapení v podobě osmdesátkové synthy popové elektroniky "The Fellowship", která podbarvuje výbornou věc se vznešeným refrénem. Následující "Freak U.S.A. " svou uvolněnou atmosférou a vzletným bezstarostným refrénem upomene na autorovy svěží alternativní hitovky "Today" nebo "1979". Krátká zasněná miniatura na závěr "Spangled" pak oplývá lehce melancholickou náladou a zvláštními melodiemi, které nutí posluchače k přemýšlení. Při jejich poslechu se člověk musí koukat z okna na oblohu a přemýšlet o různých věcech a situacích svého života. Aspoň na mě to tedy tak působí - jako retrospektivní pohled do minulosti. A teď nemyslím nějak negativně nebo pozitivně, spíše se na příběh svého života takto dívat s nadhledem a lehce sentimentální melancholií, jakou navozuje čas, kdy si léto s podzimem pomaličku a nenásilně předávají svou vládu. Ale to jsem se nějak moc zasnil...

Od tohoto počinu jsem nic extra nečekal, a proto mě opravdu příjemně překvapil. Jak jsem již uvedl výše, "Zeitgeist" není špatná deska, ale v přitvrzení a téměř metalickém zvuku nevidím pro Pumpkins (respektive Corgana) budoucnost. V tomto hávu navíc nepůsobí příliš přesvědčivě a jsem jenom rád, že se vrátil ke svým nejsilnějším zbraním - (polo)akustickým citlivým baladám s výbornými nápady, které mají pro kapelu onu typickou a nenapodobitelnou atmosféru s nulovým patosem, na rozdíl od balad současných post-grungeových hvězdiček typu Nickelback, Seether nebo Staind. Jen tak dál, jen by to asi vážně chtělo vydávat raději pod svým jménem, které má přece v rockovém světě zvuk samo o sobě, no ne?

• ach jo (gish, 05.04.2011 07:21) Reagovat

  Jsem zarytej fanda SP a jejich devadesatkovou tvorbu bezmezne obdivuju, proto mi je dost smutno z toho, kam to Billy bohuzel dotahl. At uz jde o obmenu cele sestavy (nechapu, proc nemohl proste udelat za SP tlustou caru a zacit znovu pod jinym nazvem) i jeji soucasnou hudebni produkci. S odstupem casu zkousnu jeste Zeitgeist, ktery ma pres veskerou tehdejsi kritiku urcite spoustu silnych momentu, ovsem z tech veci, co vznikly po nem jen tezko najdu nejakou, kterou bych hodnotil nadprumerne. Vsechno mi to prijde takovy tuctovy a hlavne prazdny. I kdyz musim rict, ze druha cast "Kaleidoskopu" uz je na tom preci jen lepe nez ta predchozi, a treba takova "Tom Tom" je po dlouhy dobe zase pecka hodna jmena SP... bohuzel mam strach, ze je to spis jen takovy posledni zachvev pred smrti nez duvod k nadeji do budoucna...
  
  

  • Re: ach jo (Billy , 05.04.2011 09:58) Reagovat

    No první EP mě popravdě nebaví, ale to druhé je lepší (má některé světlejší momenty), ale hlavně se mi líbí nová songa pro 3 EP - Lightning Strikes
    
    

• TG (Patja, 05.04.2011 10:14) Reagovat

  Smashing Pumpkins se vážně lepší a myslím, že od nich můžeme očekávat spoustu dalších dobrých věcí (třeba chystaná Burning Rome bude naprostá špička). Nevidím důvod, proč by se nemohli dál jmenovat Smashing Pumpkins, když hrajou prakticky pořád totéž. Nebyl by pak Billy naopak osočován z toho, že hraje s jinou kapelou stejnou muziku? Ke změně názvu se přistupuje, když chci hrát něco úplně jiného a ne, když mě opustí členové, protože chtějí mít klídek a pohodičku a já bych přitom rád tvořil nové songy (to je důvod, proč odešel Chamberlin, chtěl mít ze SP kapelu hrající staré hity).
  
  

• V perexu asi má být Vol. 1, ne? (andymc, 05.04.2011 10:51) Reagovat

  Jinak pro mě osobně je bezkonkurenčně nej- počin od Billyho TheFutureEmbrace - zatím jedna z Top 10, možná Top 5 desek tohoto století. Na první poslech člověka určitě překvapí nezvyklé aranže (až si říká, jestli to není nějaký demo), ale postupně zjistí, že těmito záměrně strohými výrazovými prostředky Corgan dokázal obsáhnout úplně všechno: Od Kraftwerk přes new romance, shoe-gaze, ambient snad až po house, a přitom to zní jako nic předtím. Mám hodně rád kapely jako M83 nebo The Radio Dept., ale při vší úctě - žádné z nich se nepodařilo natočit tak mnohobarevnou, a přitom zvukově kompaktní desku. Škoda jen, že kritika tyhle věci nedokázala ocenit a snad ani rozpoznat.
  
  

• Detaily (Marek, 05.04.2011 13:25) Reagovat

  Hnidopišsky doplním, že akustické ep neslo název American Gothic a vyšlo někdy z kraje 2008. Neoznačil bych skladby na Solstice Bare za poloakustické balady, tedy s výjimkou Tom Tom. A Freak je skladba nanejvýš vážná, když se zaposloucháte do textu.
  
  

Nové desky 5/2026 - od Nicka Jonase přes Puscifer po Illenium Hudební novinky tentokrát přinesly poměrně pestrou žánrovou směsici. Vedle pop-rockového Nicka Jonase, experimentátorů Puscifer nebo houseových Illenium se zařadili rapper J. Cole, bluesová vzpomínka na B. B. Kinga plná hvězd, trip... čtěte zde

Vydáno: 11.02.2026 14:00 v sekci Novinky | Nové desky

Rozhovory: Beata Hlavenková - Věřím, že hudba je léčivá a že nás může přenášet v čase a myšlenkách i do lepších míst Multitalentovaná hudebnice Beata Hlavenková žije naplno a během minulého roku jí vyšla rovnou tři alba. Ke každému se váže jiný příběh. Všechny nám postupně poodhalila v rozhovoru. Člověk jen žasne, kolik toho tato žena stihne... čtěte zde

Vydáno: 11.02.2026 08:00 v sekci Publicistika | Rozhovory

Naživo: Karlín pod palbou: Slaughter to Prevail rozpoutali rituál zkázy, Dying Fetus a Suicide Silence přiložili pod kotel Praha hostila večer, který představil tři zásadní proudy současného extrémního metalu. Technická brutalita Dying Fetus, groove orientovaný deathcore Suicide Silence a moderně produkovaná, monumentální masa Slaughter to Prevail... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 18:00 v sekci Naživo

9/10

Video: Kuba Ryba napsal vlastní pohřební píseň. Klip k "Nebeské práně" je nejlepší od Rybiček 48 vůbec Už je to pár pátků, co kapela Rybičky 48 vydala desku "BIG⚡️BÝT". Jako předposlední na ní najdeme "Nebeskou bránu" - skladbu, která u kutnohorské party vybočuje z řady. Nesází v ní totiž na humor, spíš na bilancování, které... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 13:00 v sekci Audio / Video | Video

7/10

Recenze: Sugar & Spice Holding Company bilancují. Vinylem "I/II" dělají radost sobě i posluchačům Mít desku na vinylu představuje pro řadu muzikantů určitou prestiž. A co si budeme povídat: fanoušci tu velkou placku ve čtvercovém obalu neodmítnou. Navíc se někdy jedná o ideální příležitost k bilančnímu ohlédnutí - třeba... čtěte zde

Vydáno: 10.02.2026 08:00 v sekci Recenze