Nová deska (dobře, nová už tak docela není) partičky Goro "Self-pity As A Lifestyle?" to u každého fajnšmekra musí vyhrát už na první pohled. Co na tom, že se kvůli velmi netradičním rozměrům nevejde do žádné standardní přihrádky na cédéčka - obal alba je radost držet v ruce. Naoko ušmudlaný papundekl s rozteklými barvami a nečitelnými texty tak potěší i výtvarně laděné posluchače.

Pokud chcete změnit životní styl, téhle bandy se na rady raději neptejte. A když už se zeptáte a uslyšíte, že sebelítost je tou správnou cestou (jasně že neuslyšíte), nevěřte jim ani slovo. Jako jo, možná se Goro vážně chvíli litovali - to když se jim více než dva roky stále nedařilo najít správné, schopné a svědomité producentské ruce (historie všech peripetií během výrobního procesu stojí opravdu za to, viz kapelní Bandzone profil). Jenže foukání bolístek je to poslední, co na desce najdete. Naopak, sestava je naladěná velmi pozitivně.

A také poměrně moderně. "Self-pity As A Lifestyle?" vychází z punkového feelingu a při zběžném poslechu vám nejspíš bude jasné, v jakých prostorách tihle pánové kdysi zkoušeli. Přitom ale nijak netlačí na pilu a i na malém prostoru se snaží být pestří. Dokážou vymyslet triviální a přitom skvěle fungující kytarový riff (n°1 najdete u patrně nejlepšího kousku na desce "Dynamite"), dát do kontrastu melodii a screamo vokál nebo se v přímočarém rock'n'rollovém retro kousku "Fire" vrátit pár desítek let nazpátek.

Zdaleka největší předností téhle kytarové směsky indie rocku, rock'n'rollu a post-punku je její českost. Aneb proč se se špatným výsledkem snažit znít britsky, když můžu znít dobře česky? Ostatně jakoukoliv světovost by jim vzhledem ke zpěvákově angličtině stejně nikdo nesežral, ale nebuďme jízliví. Nedostatky ve výslovnosti vykompenzuje příjemná barva hlasu a celkově sympatický a uvolněný projev kapely. Vlastně to dává smysl - Goro už mají něco za sebou, tak jakápak křeč. A jakápak sebelítost!