Ty syčáci - Rock'n'roll od vyzrálých

27.06.2001 05:00 - Hynek Just | foto: facebook interpreta

Druhé album "Lék a jed" brněnských Těch syčáků půl roku po debutu? Proč ne.
8/10

Ty syčáci - Lék a jed

Skladby: Různé tváře, Lék a jed, Válka v poušti dvě, Chatrč milování (v letech...), Po hudbě, Nekonečné večery / špatní kmotři, Chtěl jsem jednu, Rock'n'roll, Krasohled, Nepřítel, Buď mně v patách, Hladová hvězda
Celkový čas: 49.20
Ty syčáci, čili nejznámější tuzemský "fyzický básník" Petr Váša (ex-Z kopce), kytarista Tomáš Frohlich a basista Petr Zavadil z nedávno zaniklého Pluta, právě zažívají období tvůrčího boomu. V říjnu loňského roku jim vyšla první (vesměs pozitivně vnímaná) deska "Máj v dubnu", letos v květnu pokřtili druhý nosič "Lék a jed"; a jak se Petr Váša svěřil na tiskovce k desce, už teď mají materiál na další album... což je informace poměrně neaktuální, není vyloučeno, že v době, kdy vyjde tato recenze, bude repertoár syčáků zas o chlup bohatší. A přitom mluvit o přeplácanosti, nedodělanosti, či neschopnosti říci si "ne", by v tomto případě bylo ranou vedle, při poslechu toho, s čím se zatím Ty syčáci oficiálně prezentovali, je nasnadě uznat, že to smysl i význam má a že obě desky mají ve světě příbuzných žánrů své místo.

Jestli se o "Máji v dubnu" dá mluvit jako o písničkovější desce, pak je "Lék a jed" o poznání muzikantštější, poslechovější a svým způsobem vyzrálejší. Z desky je cítit, že syčáci udělali krok směrem k větší stmelenosti, role tří muzikantů se vyvážily a víc než součtem tří orgánů je výsledek produktem jednoho organismu. Ústrojnost jednotlivých nástrojů je od dob "Máje v dubnu" ještě posílena, zároveň mají ale větší prostor a působí víc uvolněně, což vede k příjemné celkové našpiněnosti. A to platí nejen pro kytary Frohlicha a Zavadila, ale i pro slova a zpěv Váši. Nejvýraznější je v tomto ohledu (bezmála desetiminutová) skladba "Chatrč (milování v letech...)", Vášova milostná generační zpověď, která, ač by tomu délka nenapovídala, je jedním z nejsilnějších momentů alba; hudební podklad více než nápadně připomíná současné projekty Lou Reeda (jedenáctistrunná baskytara - stick, volume pedal, střídání atmosferických ploch a dřevního rockenrolu...), text je navzdory své délce hutný a vybroušený, s každým poslechem objevujeme nová místa, nové pohledy, nové výklady. Podobně laděnou zpovědí je i text písně "Rock'n'roll", tentokrát jde o exkurs s vyzrálým rock'n'rollovým průvodcem do doby jeho začátků, následující "Krasohled" má zas k "Chatrči milování" blízko hudebně, navíc se zde objevuje leitmotiv celé desky - ruské mužikovské vokály.

Více než na "Máji v dubnu" jsou slyšet i hlasy kytaristů, dvě písně - úvodní "Různé tváře" a "Nekonečné večery" jsou založeny jen na kombinování a prolínání tří hlasů - tří textů, vokálně rytmickou vložkou je obohacena skladba "Po hudbě". Co do počtu nástrojů je "Lék a jed" pestřejší než "Máj v dubnu", když pomineme novým způsobem zapojené hlasy, nelze si nevšimnout již zmiňovaného sticku, množství drobného perkusového koření a v neposlední řadě balalajky - se kterou stojí a padá titulní píseň "Lék a jed".

Celkový duch desky je přeze všechno podobný debutu Těch syčáků, ani zde nechybí skladby, které by bez problémů zapadly na první album - viz. balaljkový rock'n'roll "Lék a jed", jazzem nasáklá "Po hudbě", textově i hudebně oproštěná "Chtěl jsem jednu", nebo závěrečná hitovka se zdravě vtíravým refrénem "Hladová hvězda". Jak bylo zmíněno již v úvodu, Ty syčáci příjemně zaplňují další z děr na našem dosud nenasyceném nemainstreamovém hudebním trhu, v kombinaci profesionálního přístupu, jasného výrazu a celkové výpovědi patří rozhodně ke špičkám v těchto sférách.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY