Clare Maguire v akci

Při svých cestách po světě se v L.A. seznámila s producentem Rickem Rubinem, který ji představil Leonardu Cohenovi. V New Yorku pak na party potkala Jay-Zho, jenž jí prý předpověděl hvězdnou budoucnost. Teď debutuje albem "Light After Dark" a pro splnění rapperova proroctví má slušně našlápnuto. Clare Maguire.

8/10

Clare Maguire - Light After Dark

Vydáno: 28.2.2011
Celkový čas: 45:46

Skladby: Are You Ready? (Intro), Shield And Sword, The Last Dance, Freedom, I Surrender, Bullet, Happiest Pretenders, Sweet Lie, Break These Chains, You’re Electric, Ain’t Nobody, Light After Dark, This Is Not The End

Vydavatel: Universal

Písničky skládá od svých sedmi let, v dětství prý s oblibou vystupovala na rodinných a školních oslavách. "Někdy, když jsem se ve škole nudila, jsem si stoupla na lavici a začala jsem zpívat. Učitelé mysleli, že jsem se pomátla," vzpomíná Clare na své dětství. Smlouvu s vydavatelstvím Universal Music Group podepsala ve dvaceti. Její první deska vznikla v produkci Frasera T. Smithe, jehož jméno je spjato s alby Kylie Minogue, Ellie Goulding, Adele nebo Jamese Morrisona. Je jasné, že má tahle talentovaná kráska z Birminghamu silné zázemí.

"Můj hlas byl vždycky ten nejhlasitější v místnosti," říká se smíchem. Clare Maguire. Už to jméno. "Light After Dark". Už to intro. Zpěvačka má opravdu kolosální hlas, kterým podle mě rozvibruje základy masivních budov na kilometry daleko. A kromě toho, že její hlasivky jsou pravděpodobně aspoň šestirozměrné, má Clare zcela enormní rozsah (podobný jako naše Lucka Bílá). Často dělá dojem, jako by místo drobné třiadvacetileté černovlásky zpívala pětatřicetiletá stopadesátikilová černoška. S přehledem by zapadla do amerických gospelů a spirituálů.

"Light After Dark" je album mnoha tváří jedné ženy. "Chtěla jsem album, kde každý song ucítíte v jiné části svého těla: v hlavě, v srdci, v nohou při tanci." Skladby nemají tendenci se slévat v jedno, místy jako by Clare vypadla z už dříve jmenovaných Florence And The Machine, místy evokuje Annie Lennox, někdy Sinead O Connor, občas se zahalí do téměř neviditelného gothic pláště.

Jednou něžně pohladí po vlasech ("Freedom", "Sweet Lie"), jindy zase hrubě znásilňuje k tanci ("Happiest Prettenders", "Ain't Nobody"). A ve všech případech dělá skvělý silně atmosférický pop, jemuž se dá vytknout snad jen to, že má občas tendence sklouzávat k bižuternímu tuc tuc rytmu.

Druhý pohled: Lukáš Boček

Clare Maguire si skvěle vybrala profesi. Nádherný hluboký hlas a hudební cítění je znát z každé písně, která se na jejím debutu objevuje. Máte rádi klasický klavírní pop? Máte rádi, když se k němu přidají smyčce? A také elektronika? Pak mezi vaše favority jistě patří i Florence And The Machine, ke které by mohla být Clare hudebně přirovnána. První deska mladé Britky jde však o něco přímočařejší (v dobrém směru) a přístupnější cestou, než zastřené putování Florence Welch. Z některých písní je cítit i podobnost s Annie Lennox, a to nejen díky vokálu, ale i žánru, kterému se obě dámy věnují. "Light After Dark" má šanci ukázat posluchačům jiných žánrů, že být pop nemusí být cesta k tomu být flop. Deska má své epické vrcholy a emotivní propady do vnitra nadané interpretky a výsledek působí lehce, propracovaně a nanejvýš zábavně. Pop našel jednu z velkých nadějí, jež by mohla rozvířit moře přesycené tanečním electro-jucháním.
9/10

Snad všechny písně mají chytlavý refrén, který se snadno zapíše do paměti, a přitom nejsou ani trochu laciné, ani prvoplánové. Je-li to vůbec uvěřitelné, z nahrávky jsou cítit silné emoce. Buď je Clare dobrá herečka, anebo to na rozdíl od našich politiků myslí fakt upřímně.

Clare Maguire má dar od boha, o tom není sporu. Čeká ji hodně tvrdá dřina, aby se v momentálním přílivu mladých britských talentů neutopila, a pokud to ustojí, můžeme se možná po dlouhé době těšit na někoho, jehož jméno se bude skloňovat po několik generací.

Clare Maguire - "The Last Dance"

• super (Petr, 28.02.2011 00:21) Reagovat

  skvělé, takové hodnocení jsme si taky představoval!
  
  

• ? (brona, 28.02.2011 10:48) Reagovat

  Nechápu, proč se k recenzi vyjadřuje ještě druhá osoba? Od toho je snad makro, ne? Navíc těch 12 řádů, co napsal expert Boček, jsou jen bláboly o ničem, která opakují vydaná PR nebo to, co bylo již v mnoha médiích nebo jeho starších příspěvcích napsáno. Katarína to napsala naprosto perfektně a je zbytečné to doplňovat hloupou omáčkou!
  
  

  • Re: ? (andy, 28.02.2011 12:08) Reagovat

    Já jsem si naopak názor Lukáše Bočka přečetl se zájmem. Věřím tomu, že jestli interpretku už nějakou dobu sleduješ, tak pro tebe některá fakta jsou dávno známá. Ale nezapomeň, že recenzi bude číst i dost lidí, kteří album ještě neslyšeli nebo ani interpretku neznají - a pro ně je druhý pohled určitě přínosem.
    
    

    • Re: ? (brona, 28.02.2011 13:15) Reagovat

      Abych to vysvětlil, nemyslím si, že Lukáš Boček píše úplně špatně. Občas se to dá číst vcelku velmi příjemně, pak naopak napíše odstavce plné klišé a hloupostí (například ta blbost o Justinovi, kde si opravdu nedal záležet na zdrojích informací a dost sebe degradoval), ale jde o princip. Když někdo píše hlavní recenzi, tak by měl být prezentován jen jeho názor. A když je makro, tak se vyjadřuje dalších pět lidí. Debut Clare je opravdu výjimečně povedená deska a makro si zaslouží mnohem víc než každá druhá velká hvězda. A to už vzhledem k tomu, jaké naděje jsou do ní vkládány.
      
      

  • Re: ? (Lukáš Boček, 28.02.2011 12:20) Reagovat

    Tak já vám to tedy vysvětlím. Makrorecenze se dělá v pěti lidech a většinou jen na "velké" desky. Clare sice natočila skvělou desku, ale rozhodně to zatím není nic masově rozšířeného. Jelikož jsem se však hlásil na recenzi, ale byla přiklepnuta právě Kataríně. Přesto jsem chtěl přidat svůj názor, KS byla jednoznačně pro, takže z toho důvodu se zde objevuje můj druhý pohled. Jestli se vám zdá jako omáčka, to už je věc jiná, s tím já nic neudělám. Pěkný den.
    
    

8/10

Recenze: Koncertní nahrávka "Bratislavská lýra" dokazuje, že Marika Gombitová na tomto festivalu vždy excelovala Jako my máme svou Lucii Bílou, Slováci vzhlížejí jako ke své pěvecké ikoně k Marice Gombitové. Ke zpěvačce, která svůj ohromný hudební dar musela částečně obětovat na oltář svému zdravotnímu stavu, ale nevzdala se. Album... čtěte zde

Vydáno: 10.01.2026 08:00 v sekci Recenze

8/10

Hudba v TV: "Na první dobrou" s Edem Sheeranem pobaví i jeho zapřisáhlé odpůrce Pokud už jste to kvůli stále horším a horším deskám s Edem Sheeranem vzdali, dejte mu alespoň hodinu času, abyste si ho zase zamilovali díky jednozáběrovému speciálu "Na první dobrou". A pokud patříte mezi jeho či filmové... čtěte zde

Vydáno: 09.01.2026 09:00 v sekci Recenze | Hudba v TV

Naživo: "Srdce jako kníže Rohan": Byli jsme na premiéře nového recitálu Michala Horáčka s Michaelem Kocábem a Naďou Válovou Michal Horáček má nový recitál "Srdce jako kníže Rohan". V něm rekapituluje svou spolupráci s Michaelem Kocábem a také nechává nahlédnout do připravovaného projektu "Pozemský prach a Boží dech", na němž pracuje zejména s Ivem... čtěte zde

Vydáno: 08.01.2026 19:00 v sekci Naživo

První místo v rádiích i ve streamování. Taylor Swift se pyšní aktuálně největším hitem v Česku O zatím poslední studiovce Taylor Swift "The Life of a Showgirl" se navzdory prodejním a streamovacím rekordům většinou nepsalo moc lichotivě. Singl "The Fate of Ophelia" se nicméně stal velkým hitem, což dokládají i aktuální české... čtěte zde

Vydáno: 08.01.2026 08:00 v sekci Novinky | České hitparády

7/10

Hudba v tisku: Kniha "Všechno je špatně, zpátky na stromy!" nás vrací do těžké doby normalizace, kdy i u nás začal vznikat punk Kdo by neznal skupiny jako Visací zámek, Plexis, SPS nebo Wanastowi Vjecy? Všechny začínaly v osmdesátých letech minulého století. Jak se český punk a hardcore ještě za minulého režimu rodily, se snaží přiblížit kniha "Všechno je... čtěte zde

Vydáno: 07.01.2026 08:00 v sekci Recenze | Hudba v tisku