Ať už se vám hudba interpretovaná černou americkou trojkou Destiny's Child líbí, či nikoliv, musím v úvodu upozornit na fakt, že podobnou koncepci jsem nedávno slyšel od formace Four Colourz na albu, které mě zrovna nenadchlo. Hudební pointa kolekce mi není zrovna sympatická ani v případě Destiny's Child, musím ale uznat, že po jejím poslechu nabývám dojmu, že touha po snadných ziscích není z osmnácti písniček cítit tolik, jako v případě již zmiňovaných Four Colourz.

Takže za prvé - Destiny's Child umějí dobře zpívat a připomínají mi v tomto směru skvěle sezpívané americké boybandy poloviny devadesátých let, jakými byli (a možná ještě jsou) Boyz II Men a All 4 One. O kvalitě hlasového projevu se lze nejlépe přesvědčit ve vokální nahrávce "Gospel Medley", kterou Beyonce, Kelly & Michelle věnovaly své přítelkyni Andrettě Tillman. Album "Survivor" částečně zdůrazňuje kvalitu ženského faktoru a vytváří lehce feministický dojem. Už názvy skladeb jako "Independent Women - Part I" a "Independent Women Part II" o tom něco vypovídají. Další, podobně zajímavou skladbou, je titulní "Survivor", kterou budete znát také coby první rádiový singl. Deska vám nenabídne nějaké zázračné melodické kousky, je to spíš směs soulu, funky, r'ń'b a nevím čeho ještě. Rychlé pěvecké pasáže mají blízko k rapu a vytvářejí tak trochu představu o problémech černých obyvatel na druhé straně Atlantiku.

Nejzajímavěji na mne zapůsobila skladba "Emotion", kterou napsali členové legendární skupiny Bee Gees. Zpracováním se nahrávka trochu liší od zbytku desky a dodává jí nový a pro mě mnohem přitažlivější rozměr. Podobně bych mohl hovořit o písni "My Heart Still Beats" nebo pomalé skladbě "Brown Eyes". V druhém případě se totiž jedná o jediný song, který může zaujmout i evropskými vlivy zkaženého posluchače. Řekl bych dokonce, že se jedná o nejlepší skladbu, jakou na desce "Survivor" můžeme najít.

Až na některé výjimky se téma písniček stále točí okolo dívčího nazírání na svět a po několika minutách vám výrazy typu "i love you" mohou trochu lézt na nervy. Podle počtu hudebních kousků to sice vypadá, že měli autoři pořádný tvůrčí přetlak v hlavě, ale konečný dojem působí poněkud neuspokojivě. V této souvislosti mohu poctivě prohlásit, že jsem se snažil k desce Destiny's Child postavit čelem, přesto mám pocit, že se mi to úplně nepodařilo. Anebo se mi to podařilo a zbytečně se podezírám ze zaujatosti proti americkým dívčím kapelám.

Nedokážu přesně odhadnout mentalitu amerického posluchače, i když je nám od začátku devadesátých let vyprávěno o báječné americké svobodě, díky níž jsou tamní obyvatelé ve svém vkusu dál než my, prostí Evropané. Otázkou však je, zda není takováhle muzika určena pro snáze zachytitelnou cílovou skupinu, do níž může patřit i armáda amerických analfabetů, o nichž se v souvislosti se zaoceánskou dokonalostí moc často nemluví. Přestože získavají děvčata z Destiny's Child za velkou louží jedno ocenění za druhým, dá se více než sedmdesát minut hudby na jejich nové desce přežít jen s americkým pohledem na věc.

CD k recenzi poskytla firma Sony Music / Bonton.

Album: Destiny's Child - Survivor
Celkový čas: 71:19
Hodnocení alba: 4/10
Skladby: Independent Women Part I, Survivor, Bootylicious, Nasty Girl, Fancy, Apple Pie Á La Mode, Sexy Daddy, Perfect Man, Independent Women Part II, Happy Face, Dance With Me, My Heart Still Beats (feat. Beyoncé), Emotion, Brown Eyes, Dangerously In Love, The Story Of Beauty, Gospel Medley, Outro (DC-3) Thank You