Už při představování úvodního songu "Tacho" jsem chrochtal blahem a podobné projevy se dalšími poslechy této vynikající písně jen zintenzivnily. Daniel Landa nikdy nesložil nic lepšího. Pro připomenutí, co zaznělo v prosinci: Naposledy se tak chytlavý song objevil v jeho repertoáru snad na albu "9mm argumentů", možná ještě dříve. Landa konečně upustil od svých tradičních, místy až tradicionálních témat a podařilo se mu napsat empatický text, který lze aplikovat snad na každý životní osud, a navíc je vynikající skladba slov podpořena i kvalitním hudebním, lehce zapamatovatelným, avšak nikterak přízemním motivem. Tečka.

"Vem si šálu, vysoko v oblacích je mráz a kvílí píseň o loučení. Vykouzli úsměv, v dlani mám zastavený čas, přestaň se bát, nic to není. Chtělas výlet, kterej se nezapomíná, a právě teď se to výtečně hodí, abych ti lásko snes' modrý z nebe do klína, abych tě unes' pirátskou lodí."

Daniel Landa - Tacho I

Další píseň - "Maniak" - je vrcholem němectví. Landa si v jednotlivých slokách hraje s hudební složkou tak jako Westernhagen na svém posledním albu. Experimentuje. V refrénu je to navíc zase ten starý, správný, silný, důvěrně známý Landa, žádný jeho derivát, jak jsme byli ze dvou posledních studiovek zvyklí. "Maniak" se stejně jako titulní píseň může opřít o kvalitní text a změny nálad, což je sympatický posun směrem ven z kvalitativně a kreativně nepříliš šťastného období.

Samotný snímek "Tacho" jsem neviděl, těžko tak soudit, jak moc hudební stránka filmu pomohla, či ublížila. Každopádně ve filmových dialozích zachycených na soundtracku je nutné ocenit Landův civilní, přirozený, herecky neherecký projev. Žádný z fragmentů není přehnaný ani přehraný. Daniel v nich vystupuje přesně takovým stylem, jakým se prezentuje i naživo. Výborně intonuje, rád se uchyluje k sarkastickým, ironickým poznámkám.

Podotýkám, nevím jak ve filmu, ale při osobním setkání i při tom poslechovém zvládá roli baviče a kvalitního společníka Landa se ctí. Navíc ze dvou v úvodu zmíněných písní je cítit, že je i při tvůrčí chuti a formě. Mohl by tak v podobném duchu připravit i další studiové album, které by bylo hřejivou náplastí na chladné a nepříliš povedené "Nigredo". V takové formě jako na soundtracku k "Tachu" byl totiž Dan naposledy v období dnes již legendární "Vltavy".

Žel bohu více než dvě nadprůměrně kvalitní písně ovšem soundtrack k "Tachu" nenabízí, proto tedy jen to průměrné hodnocení.