Usoužené básně hory přenášejí

10.03.2011 05:00 - František Štibora | foto: facebook interpreta

Před několika lety jistá kamarádka popové bohyně Robyn ukázala, jak hluboce mohou zapůsobit mladické romány. Dnes ona dotyčná - Lykke Li - dokazuje, že popových bohyň není nikdy dost, čemu všemu je popový Olymp otevřený a že i poraněné verše mohou ohromit svou velkolepostí. Vydává "Wounded Rhymes".
9/10

Lykke Li - Wounded Rhymes

Skladby: Youth Knows No Pain, I Follow Rivers, Love Out Of Lust, Unrequited Love, Get Some, Rich Kids Blues, Sadness Is A Blessing, I Know Places, Jerome, Silent My Song
Vydáno: 7.3.2011
Celkový čas: 41:02
Vydavatel: Supraphon
Jsou tomu necelé tři roky, co jedna mladičká Švédka poskytla světu další důvod, proč vyhlížet vše, co se na severu Evropy v popových kuloárech šustne. Onou seveřankou byla Lykke Li a oním argumentem bylo album "Youth Novels". Stačilo tehdy spojit jeden kouzelný hlas, dvě ruce Bjorna Yttlinga, pár pro zdejší obor nezvyklých hudebních nástrojů, několik dalších osvícených hlav a lehce návyková substance byla na světě.

Mezi jejími uživateli se ale našli i tací, kterým její návykovost nestačila. Ti, kterým vadilo, jak ono album všechen megalomanský potenciál jen naznačovalo. Jak si to šinula svým závodem o pozornost posluchačů jen s polovičním odhodláním, snad ze strachu z výhry. A pro ty Lykke Li během té doby vyrostla, zesílila, vše potřebné ponechala, další nástroje přidala a rozhodla se opřít do nohou naplno. Tak, aby ji tentokrát stupně vítězů neminuly. Aby si celý průběh běžeckého dramatu všichni přítomní užili bez výhrad. A aby naplno předvedla, jak mnoha velkých věcí je schopná. Jakým vývojem prošla.

Zatímco před třemi lety jí malinko docházel ke konci cesty dech a občas nepatrně zahýkala i během ní, při "Wounded Rhymes" si razí trasu tak suverénně a dýchá tak neotřesitelně, že by pro ni zřejmě nepředstavovalo problém každému z diváků spontánně poskytnout umělé dýchání. Stejnou vervu, s jakou vše otevírá skandování plná "Youth Knows No Pain", je možno najít i při grandiózním finiši v "Silent My Song".

Lykke Li se ale během letošního klání neprojevuje jen jako nějaká roky protřelá běžkyně, která si ze setrvačnosti přispěchala pro medaili. Kdepak, na to jsou teskné líbeznosti jako "I Know Places", "Unrequited Love" nebo "Love Out Of Lust" příliš vítaným zvolněním, které vám umožní pochválit se za to, jaký úctyhodný kopec typu "I Follow Rivers" jste pokořili. Případně si se slzou připomenout, jak nesnadné je někdy při tom utíkání míjet ona známá místa se srdcem obtěžkaným onou neopětovanou nebo neovladatelným chtíčem zažehnutou láskou.

Dohánět ke žhavým myšlenkám samozřejmě švédská svůdnice uměla už dřív, jen na to tehdy šla přes stydlivě lolitkovské kvality. Dnes je tomu ovšem jinak a její účinný sex-appeal stojí na mnohem důraznějším přístupu k oduševnělosti. Místo nesmělého roztančeného pobízení ke sblížení od dívky s krásnými slůvky na rtech hýčkající si v náručí zázračné melodie k vám odvážně přikročí silná dospělá žena, která vám své čarovné tóny, uvědomělé in-your-face texty a smyslné pohyby předvede tak rázně, že se vaše kalhoty pravděpodobně okamžitě rozepnou z vlastní vůle. "Get Some" budiž toho adekvátně rajcovním příkladem. A stěží vám bude překážet, že u ucha možná občas zaslechnete nádherně vášnivé oslovení "Jerome".

Těmto dovednostem také značně napomáhá i významná proměna jejího hlasového projevu. Lykke Li se začal přejídat fakt, že byla na úkor všech ostatních zásadních přísad přikládána přílišná pozornost její debutové vokální roztomilosti, a místo slaďoučce nevinného někdejšího menu je tentokrát přichystán vydatný, chuťově pestrý a přitom pečlivě vyvážený raut. Minule se podávaly takřka výhradně křehké dezerty a na jazyku se jemňounce rozplývaly laskonky jako "Little Bit", tentokrát na stole láká hostina hodná statných mužských a sluchovody čekají i žranice jako "Rich Kids Blues", v níž slečna kuchařka zpívá tak ostře, že se šokované flákoty masa samovolně krájejí na ultrajemné nudličky. I proti eventuální alergické reakci z jahod ve víně hrozící při nepatřičnými emocemi zavánějícím "Sadness Is A Blessing" je hostitelka pojištěna - s tím, jak syrově je ona pochutina podávána, o nějakém kýči snad ani nemůže být mezi účastníky hodokvasu po řádném natrávení řeč. Mňamka po celý večer.

Trávicí cyklus je ostatně pro "Wounded Rhymes" jednou z dalších silných zbraní. Deset písní a každá z nich se vám v paměti může zapsat jako vybraná delikatesa. Žádné bleskově prošlé záruční lhůty jako posledně. Citlivé, promyšlené a ze všech úhlů uhrančivé album dámy, která vás možná kdysi sladce udivila neotřele dělaným electropopem. Tentokrát sice chce vaši čelist nechat spadnout tím, kolik alternativního a rockového koření úspěšně zvládla přidat, ale tím spíše si buďte jisti, že váš náročný jazýček si bude přísun oněch dobrot dlouho pochvalovat. A že se budete těšit, až vám Lykke Li Zachrisson třeba za tři roky během další vydařené oslavy vítězství ukáže, co nového se pro vás naučila.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY