Negativní předpovědi počasí se směrem k prvnímu červnovému víkendu stupňovaly. Ján Zákopčaník zřejmě blues nepřeje, nejenže si na sobotu a neděli navymýšlel přibývající oblačnost, ale pokusil se nasadit i trumfy přízemních mrazíků. Chyba lávky, v Řevnicích mu to nevyšlo! Přírodu nepřesvědčil, diváky rovněž ne. Několikrát situace sice byla na krajíčku, desetiminutová nedělní přeháňka řevnický amfiteátr nakonec neminula a tisícovka lidí, která se během tří dnů na festivalu ukázala, stačila tak sotva na pokrytí nákladů, nic z toho však nepřebilo dojem z velmi vydařeného, dramaturgicky bezvadně poskládaného a příznivou atmosférou prolnutého třídenního bluesového mejdanu.

Z pátečního večera by za vypíchnutí stály dva koncerty obohoacené o speciální hosty. Mírně rutinní vystoupení Jana Spáleného a ASPM příjemně osvěžil hostující Slovák Peter Binder na kytaru, v podobném, leč méně ortodoxním duchu zafungoval Andrej Šeban u následujících The Dura & Blues Club - s citem a dynamikou sobě vlastní se mu podařilo krásně zapytlačit v hájenství dvanáctkových harmonií, důsledně vychraptělý a zamlžený hlas zpěvačky Sylvie Josifoské mu byl velkým pomocníkem. Poctivou tečkou za rozesněným večerem byla Žáha s profesionálním "stadionovou" funk-soulovou smrští jak se patří, příjemným překvapením byly nové autorské skladby z připravované desky.

Největším sobotním očekáváním byli hosté z Británie - Stan Webb's Chicken Shack. Možná příliš velké naděje uškodily, možná, že na současném blues-rockovém výrazu kapely není skutečně nic (snad kromě neortodoxního Stanova zpěvu a kytary) tak výrazného, se svou německy čistou (bezesporu o několik tříd než většina zdejších kapel profesionálnější) a chladnou tváří dělníků bez chuti a zápachu, kombinovanou s hysterickým primadónským chováním protagonisty (když přestane fungovat efektová krabička ke kytaře, dokáže to jistě rozhodit, důvodem ke vzteklému gestu několikaminutového odchodu z pódia to snad být nemusí...) však oslnit nedokázali. Roztančit ale ano, v kotli bylo jistě příjemně.

Jinak se styly, žánry, přístupy a výrazy měnily nepřetržitě, od krásně zamrzlých Electric Blue (představte si koncert Canned Heat před třiceti lety - délkou vlasů, stylem i zvukem k nerozeznání), přes bluesově vyzrálé a maximálně autentické anglicko-slovenské duo Stan The Man Bohemian Blues, podobně "od kořenů" a "kořeněné" charlesovské tradicionály Jiřího "Šlupky" Svěráka, až k bluesrockové stoneovské smršti děčínských Dead Camel Blues Band a zakončující šou blues-soul-funkových profesionálů David Murphy Band (USA/CZ).

Jako dramaturgicky šikovný tah se ukázalo zařazení nedělního "odpoledne bez dvanáctek", buďme vděčni, že organizátoři nepatří mezi bluesové teroristy a že se vyvarovali fundamentálně laděnému programu, diváci změnu žánru, rytmu i tempa uvítali s povděkem. Po tradičně uhrančivém vystoupení Petera Lipy a Bandu, jehož číslo s ovládáním počasí (se skladbou "Finaly Rainin'" přišla několikaminutová přehánka, následující "Dobré skutky" ji odehnaly a přivedly slunko) patřilo k těm nejoriginálnějším z celého festivalu, přišli nadšení "remixéři" bluesových hitů z kolébky - Maďaři s Dr. Valter & Lawbreakers, při poslední skladbě se promíchali a výtečně zajammovali s hudebníky následujícího Álomu, ten svým "etno-punkem" zvedl většinu diváků ze židlí a až do konce cikánské plně elektrifikované skupiny Točkolotoč ze Svitav se tančit nepřestalo.

Sečteno podrtženo, většina předpokladů z nedávno uváděného rozhovoru s organizátory Blues v lese se splnila. Přesto, že lidí přišlo několikanásobně víc než loni, na festivalu se mírně prodělalo, program byl pestrý a nejednotvárný, své si našli jak mladší, tak starší, jak bluesově závislí, tak blues netknutí, jak poslechově nároční, tak pohybově neukojení diváci. Na Blues v lese II. se tančilo až se prášilo!

Blues v lese II., lesní divadlo Řevnice, 1.-3.6.2001