Číslovka "65", jež tvoří název nového alba Ladi Kerndla, ukazuje, jakého věku tento český zpěvák nedávno dosáhl. Nicméně i podtitul "filmové melodie" jasně naznačuje, že se nejedná o nějaký výběr, jak by se dalo u této příležitosti čekat, ale o zcela nové album zaměřené na hudbu stříbrného plátna.
5/10
Laďa Kerndl - 65
Skladby: You Are My Last, My First, My Everything, Speak Softly Love, At Last, Rain Drops Keep Falling On My Head, The Way We Where, What The World Needs Now Is Love, Only You, Mona Lisa, Just One Last Dance, Svůj osud znám
Vydáno: 8.11.2010
Celkový čas: 34:02
Vydavatel: Sony Music
Laďa Kerndl minulý rok oslavil půlkulaté narozeniny a u této příležitosti nedostal pouze Stříbrnou plaketu prezidenta republiky, ale natočil i album filmových melodií, které svým způsobem navazuje na dva roky staré a
velmi povedené "Symphony & Evergreens". Jistá kontinuita je zaručená nejen samotným Kerndlem, ale i producentem Honzou Gajdošem, jenž se na "65" podílel. Přesto ale tentokrát tolik důvodů k jásotu není, i když hodně těch věcí, které jsem posledně chválil, se povedlo přenést i na tuto nahrávku.
Předně jsou to velmi slušné aranže a celkové vyznění desky. Honza Gajdoš, ale i třeba i muzikanti v čele s Petrem Maláskem odvedli velmi dobrou práci a hudební podklad vytváří pro Kerndlův zpěv skvělý základ. Stejně jako na předchůdci ani zde se nikdo nepouští do žádných experimentů, ale přesto je slyšet určité osvěžení a odlehčení. Tak v čem je tedy vlastně problém?
Předně je to v délce alba. Nevím, jak vám, ale mně přijde něco málo přes půl hodiny jako docela málo. Přitom by stačily ještě dvě písničky a tento pocit by byl naprosto lichý. Dalším minusem je tentokrát i dcera
Tereza Kerndlová, která jako by se za ty dva roky od svého otce hudebně příliš vzdálila. Jejich dva hlasy a především styly zpěvu se najednou tlučou. "Just One Last Dance" je i kvůli tomu nejhorší písničkou na albu, ačkoli jí hrdě konkuruje "Only You", čímž se dostávám k výběru písní majícímu také své mouchy. Například zmíněnou "Only You" nebo i "At Last" je velmi náročné zazpívat tak, aby zněla přirozeně a ne křečovitě, respektive jako karaoke. A to se Laďovi Kerndlovi úplně nepovedlo. Poslední ne zcela povedená záležitost je samotný Kerndlův zpěv. Nechci tvrdit, že zpívá falešně, ale občas se zkrátka objeví moment, který chtělo ve studiu sjet znovu a trošku jej dotáhnout. Ale třeba to byl i jistý záměr být co možná nejautentičtější.
Ačkoli mají v kontextu s předešlým albem filmové melodie alias "65"
jen průměrné hodnocení, přesto jsou vcelku důstojnou oslavou půlkulatin zřejmě našeho nejvýraznějšího swingového zpěváka. Mohly být o něco delší, mohly být v určitých detailech lepší, respektive dotaženější, nicméně i tak mají svoji atmosféru a osobitost, která bude pro fanoušky Ladi Kerndla tím určujícím.