Objevitelky neznámých světů

07.01.2011 05:00 - Honza Průša | foto: facebook interpreta

Ty romské holky, které většinově vůbec nejsou Romkami, mají další album. Jmenuje se "Néve", a i když personálně nedošlo k žádným změnám, obsahově je nahrávka hodně jiná než ty dvě předchozí. Triny zpívají česky, opouštějí romskou náladu a vydávají se na vlastní novou cestu.
6/10

Triny - Néve

Skladby: Manikér, Botanik, Prosebnice, Nabíječ, Průzkumník, Zahradník, Galaktik, Modrodinec, Anděl, Výtahář, Vábnička, Čáralky, Víla, Láska
Vydáno: 29.11.2010
Celkový čas: 50:31
Vydavatel: Triny
Romská hudba není na poslouchání vůbec jednoduchá. Najít si k ní cestu může trvat člověku velmi dlouho, někomu se to za celý život nepoštěstí. Když se jí ale otevřete, otevře se i ona vám a objevíte silné emotivní výpovědi a nádherně bolavé tóny a nářky neskutečných zpěváků a zpěvaček. I díky kapele Triny si romské tóny našly cestu ke mně a já mohl nadšeně a s otevřenou pusou vychutnávat koncerty kapel, jako je třeba Bachtale Apsa.

Ironií osudu se Triny na své aktuální desce "Néve" od klasických romských písní přesouvají zcela jinam, do svých autorských světů, většinou za svými láskami. Tu ženskou výpověď navíc Jana Procházková, Iveta Kováčová a Dagmar Podkonická přinášejí převážně v češtině. S třetím albem tak udělala tato kapela ten největší krok od svého založení. Krok, kterým sice nepopírají své předchozí nahrávky, nicméně objevují zcela nové světy.

A objevitelé to neměli nikdy úplně jednoduché. Zatímco v romských krajinách byly Triny zakořeněny tak, že jste jen stěží chtěli věřit, že jsou dámy ze dvou třetin neromského původu, se svou autorskou tvorbou se Jana, Iveta a Dagmar ještě hledají. A bohužel - producent a autor většiny aranží Alexej Charvát jim tady nebyl tou správnou pomocnou rukou.

Deska "Néve" není vůbec špatná. Zpěvačky nádherně používají své hlasy, objevují se tu velmi nadaní muzikanti. Kamenem úrazu je ale příšerný zvuk hned úvodní skladby "Manikér", který může být velkou bariérou k poslouchání dalších tracků. Zní to, jako by si někdo (čímž nemyslím Damona Albarna a jeho iPad) na koleně v kuchyni nahrál demo snímek.

Pokud se ale přenesete přes tento technický nedostatek a soustředíte se jen na písničky, bude vám s albem dobře. I když se v textech čas od času objeví nějaká holčičí klišé (jak by ne, posloucháme desku o ženském pohledu na lásku a vztahy), i když by si ty písničky zasloužily poctivější a lepší aranže, autorský materiál, s kterým Triny přišly, je dobrý.

Možná budete namítat, stejně jako já, že ta romská tvář kapely vám líp seděla a měli jste ji raději. Ale život je změna a každý nový odvážný posun do neprobádaných vod je sympatický. Triny ten první krok udělaly. Teď už se jen obklopit těmi správnými lidmi a příští album bude dokonalé.


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY