Romana z hlavy nevytlučete

15.12.2010 13:00 - Dan Hájek | foto: facebook interpreta

Roman Podeszwa vysílá z Kolína nad Rýnem jasný kouřový signál: "Pop dinosauři, jděte k čertu, teď tu jsem já!" Jeho bezejmenná deska v sobě skrývá ekvivalent slova POP po všech stránkách. Nápadité kompozice, místy ulítnuté texty, to se rovná zjištění, že nuda s ním rozhodně není a je to obrovský groover!
8/10

Roman - Roman

Skladby: Futura, The Denizens Drum, Despair When Young, Goodbye Bunny, Traffic, Monster In Suburbia, Bones & Barks, Blow, R.I.P. Music, Shoot
Vydáno: 17.9.2010
Celkový čas: 40:12
Žánr: experimental, electronic, synth pop
Vydavatel: Karaoke Kalk
Na předchozích "5 Minutes To Match" a "So Ghost?" Roman Podeszwa dokazoval, jak je nezaměnitelný díky svému hlasu a hudebnímu šamanství. Jeho třetí deska, stroze pojmenovaná "Roman", je však jeho nejdivočejším pelmelem se žánrovým přesahem, kdy každá skladba zavede do zcela jiných vod a tůní nápadů. Z druhé perspektivy je pravděpodobně jasnější fakt, že se jedná o čistě popovou deskou současnosti, která čerpá z nadhledu a hudebního rozletu. Mix Patricka Wolfa, Richarda Reagha a dalších nadšenců do laptopů. Akustika tu ale má také své nepostradatelné zastoupení, nejenom s Patrickem shodné použití houslí.

Roman se pohybuje v lo-fi prostředí. Jeho způsob skládání občas postrádá logiku, výsledek totiž montuje z jednotlivých střípků, a na první poslech se tak jeho tvorba může zdát jako nekonzistentní množina jeho pocitů, podtrhnutá místy dost šílenými texty. Žije si svou realitou, která však strhne svou energií, naléhavostí ("Monster In Suburbia"), podmanivostí ("Despair When Young"), ale i drastickou dojemností a la Dexter v závěrečné "Shoot".

Pokud jste slyšeli "Is This The Blues I'm Singing?" Richarda Reagha, určitě vás osloví dvojice "Despair When Young" nebo "Bones & Barks", které si neberou servítky a nešetří ironií. "Blow" je naopak vkusné taneční funky/synth pop retro a "Traffic" je balada v tranceových otěžích, v níž má své místo i recitativ jeho kamaráda Toma Ashfortha. Roman často míchá elementy D.I.Y. scény, odkazuje na techno, rave vlny nadšení a extatické zážitky pod vlivem omamných látek ("R.I.P. Music"). Popovou avantgardu transformuje do chytlavých melodií, k nimž přidává nemalý kus svého vnitřního světa. Ten může být nehmatatelný, komplikovaný, ale když mu přijdete na kloub, nedáte na něj dopustit, jeho hodně otevřený pohled na cokoliv známého má punc jakési banální originality.

Postelová dobrodružství během natáčení mu dodala neomezené možnosti (nečekejte žádné orgie, Roman jen své studio přesunul do ložnice), jak se zvukově vyřádit, i přesto toto laborování neodrovná vlastní doprovodnou kapelu. Je to nadšenec do nevšednosti. Ta z této desky dokonale a bezelstně čiší. Minimálně polovina písní vás chytne už po prvním poslechu, nevytlučete je z hlavy a je jedno, jestli je pustíte přátelům na rozjeté párty, nebo si je dopřejete jen tehdy, když budete osamoceni bloudit nočním tepem města.


Roman - Futura


DOPORUČENÉ ČLÁNKY

SOUVISEJÍCÍ ČLÁNKY