Kluci, vy už na první pohled vypadáte, že těžce razíte známé: sex, drugs & rock’n’roll. Pletu se?

Radek: Já bydlím ještě u maminky, takže jo. Doma se napapám štrůdlíčku a pak to potřebuju někde vybouřit. Lidi, co mají starosti s vlastním bydlením, pak už nemají energii bouřit. Takže nejlepší je bydlet u maminky.

Takže ty jsi v kapele největší bouřlivák a Frankey je přes dívky?

Frankey: No, říká se to.
Radek: On je ale hrozně jemnej. Všechny slečny ho milujou.
Frankey: Ale musí mi dovolit na sebe sáhnout. (smích)

Když se na vás dívám - oblečení a vlasy - říkám si, že máte docela blízko k hippies...

Radek: Takhle o tom nepřemýšlíme. To přišlo úplně samo. Já vlastně nevím, proč mám dlouhý vlasy. Jo, vím. Na základce jsem poslouchal Eiffel 65, jenže mě pak začalo srát, jak jsou všichni diskantský, tak jsem se potřeboval vyřadit. Začal jsem si gelovat vlasy a poslouchat Limp Bizkit a System Of A Down. Pak mě ale zase začalo srát, že to samý dělaj' i ostatní. Tak jsem si nechal narůst háro. A zjistil jsem, že mi to nejvíc vyhovuje. Že si připadám hezkej, když se na sebe podívám. (smích)

Ve vašich komentářích často čtu, co všechno jste před koncertem a po koncertě vypili a vykouřili. Dokážete si rock'n'roll bez chlastu a hulení vůbec představit?

Frankey: To je asi o stylu muziky, kterou hraješ. Když jsi střízlivej, tak skládáš klasiku. Když zhulenej, tak reggae. A když vožralej, tak Kabáty. Nebo jsi psychicky labilní a hraješ to, co my. Před koncertem jsme ale zodpovědný, protože nám zatím ještě záleží na tom, co na tom pódiu předvedeme. Nás samotný by štvalo, kdybychom tam předvedli špatnej výkon. Po koncertě je spousta času si to vynahradit.
Radek: My třeba zkoušíme úplně střízliví. Teda teď už jo. Když jsme zkoušeli v Modřanech, tak jsme měli hned vedle zkušebny hospodu, takže jsme byli pořád úplně vyřízený. Asi proto jsme hráli pořád dokola "Smoke On The Water". Na tom koncertě to není o tom, že se vyprasíme do nepříčetna - my jsme schopný bejt takhle nepříčetní i střízliví. Už jsme si ale dokázali vychytat, jak se "připápnout", abychom byli ještě lepší. Musíš znát tu míru. Nejsme Stouni, který se zříděj jak prasata, odehrajou totální hovno a stejně se to všem líbí. Takže Frankey si dá pár plzniček, já si dám dva ibalginy a panáka a pak jdeme na skleněnky.

Na skleněnky?

Radek: No, to nás naučili na Moravě. Když si dáš bong, tak seš moc a ten koncert pak stojí za hovno. A když si dáš jenom malý brčko, tak to s tebou nic neudělá. Ta skleněnka je taková malá dýmčička, z který to na Moravě hulej, protože jsou líný motat normální špeky, a ta je ideální.
(zvoní telefon)
Sorry, volá mi Michal Pavlíček, a když mu to nezvednu, tak se mu už nedovolám.
Frankey: Radek teď s Michalem natáčí, dělá mu zpěvy na novou desku a jezdí s ním i koncerty. Takže přijedou na Moravu a tam stojí padesátiletí chlápci v těch džískách, a když vidí Radka, tak říkaj': "Tož kurva, co je to za sračku toto?" Ale zpátky k otázce. Prostě se nemusíme před koncertem zničit, aby nás to bavilo.

Každopádně si to docela užíváte?

Radek: To užíváme. Jenom není tolik peněz, aby bylo víc srandy. Ještě nemůžeme pořád šňupat. (smích)

Pokud jde o vaše koncerty, úplně se mi zdá, že vám příchodem na pódium něco přecvakne v hlavě...

Radek: To je taková droga. Já přijdu na to pódium a jsem úplně v transu. Vím, že je to klišé, ale je to tak.

A co tvoje oblíbená činnost neboli dráždění vlastních bradavek?

Radek: Ty právě nemám. Mám vadu na dvacátém chromozomu. Kdyby to bylo o chromozom vedle, tak jsem "down", jakože mám Downův syndrom. To není vtip, tak to je. To ukazování nevím, jak vzniklo. Už jako malej jsem holkám ve sprše ukazoval, že je nemám, a ony se z toho mohly posrat. A pak mě to asi napadlo v nějakém takovém transu na pódiu, abych je ukázal. Je třeba dobrý, že když obejmu ženskou, tak do sebe úplně zapadneme.

Jako lego.

Radek: Ty vole, lego! Nemluv o legu. Já mám tolik lega, žes to v životě neviděl. Mám celý město - hasiče, policajty, záchranáře, ranč s koňmi a do toho mám ještě všechny ty vesmírný lega, co vyšly.
Frankey: Já mám indiány, samuraje, aeroplány, jedny domorodce, indiány...
Radek: Jo, indiány, ty mám taky.

Pěkné. Vraťme se ale ještě k bradavkám. Ukázal jsi je i v Tesla Areně Slashovi?

Radek: To víš, že jo. Pak jsme za ním šli, že pokecáme, ale zastavila nás jeho gorila a říká: "Slash is tired!" Odchytnul nás ale nějakej týpek a něco po nás chtěl a já, jak jsem byl nervní, tak jsem ho poslal do háje. Potom jsme zjistili, že to byl Slashův druhej kytarista a že se s náma chtěl bavit. A já přitom myslel, že je to nějakej technik. To mě pak mrzelo.

A jaké to vlastně bylo, zahrát si před Slashem?

Frankey: Bylo to super. My jsme se to dozvěděli den předem. Když jsem pak vylez' na pódium a viděl jsem všechny ty lidi, bylo to nádherný. Hodně lidí nás pak nenávidělo, protože si mysleli, že jsme se tam dostali přes tlačenku. Z toho jsme měli radost, že jsme zrovna tyhle lidi nasrali.

Nedávno jsem se na tuhle otázku ptal Xindla X, zeptám se i vás - mohou k podobným úspěchům pomoci i sociální sítě a hudební komunity? Konkrétně vás k předskakování Slashovi doporučil server Bandzone.cz.

Radek: Zrovna Xindl X je typickej příklad. Bez Bandzonu by se nedostal ani do televize, ani do rádia, vůbec nikam. Je teda pravda, že on je scenárista, takže ty kontakty asi stejně měl a třeba by se dostal. Ale Bandzone mu v tom hrozně pomohl. Jak Majkláč, tak i Sebastian se tomu fakt věnujou a český scéně hrozně pomohli. A o to víc mě sere, že jim někdo vyčítá jejich vkus. Je to jejich server a že na pár kapel zapomněli, to se prostě stane.

A je nějaká šance prosadit se i mimo Českou republiku?

Radek: Na MySpacu se člověk ztratí, to je moc velkej rybník. Musíš začít v menším regionu. A když se česká kapela prosadí v regionu, řekněme v České republice, tak věřím tomu, že se může prosadit i v Německu. A z Německa už je to potom do Evropy mnohem snazší. A bude důležitý, aby ta kapela zněla česky ve smyslu aspoň jinak, aby mohla něčím překvapit. Bohužel se dnes říká, že když něco zní česky, tak je to špatně, něco ve smyslu: "Vy zníte světově, vy jste hustý!" Jenže je to naopak. Nezáleží na jazyku, ale musíš mít svoje specifika. Ta šance existuje. Ber to tak, že Česká republika má něco kolem deseti milionů obyvatel. To je třeba půlka Kalifornie. Takže když je Richard Krajčo hvězda v Česku, tak může bejt hvězda v pěti obvodech Los Angeles. Ale v první řadě by tady muselo vzniknout nějaký hudební centrum.

Jak to myslíš, hudební centrum?

Radek: Je potřeba udělat jedno centrum, kde se bude koncentrovat muzika. Ať je to klidně Brno nebo Ostrava, to je jedno. Ale musí bejt jenom jedno. A ta Praha je ideální. Vem si takovej Seattle. Ten má šest set tisíc obyvatel a co tam vzniklo - kromě Hendrixe ještě Nirvana, Pearl Jam, Alice In Chains...

Chápu, grunge. Ale co s tím dál?

Radek: Tenkrát tam frčel glam rock a najednou nějaká banda vzbouřenců začala s grungem, a protože jich bylo hodně na jednom místě, mohli se prosadit. Jenže my tady nic takovýho nemáme. Není tady platforma, kde by se scházeli lidi, kteří něco umí, mohli by spolu debatovat a spolupracovat. Taky by ze svejch kapel mohli vyházet členy, kteří nic nedělají a táhnou ji dolů, protože by věděli, že narazí na někoho lepšího. Ber to třeba takhle - někde na vesnici bude výbornej kytarista. Jenže mezi tisíci obyvateli tý vesnice má omezený možnosti sehnat někoho schopnýho. Ale kdyby přijel do Prahy, do Brna, do Ostravy - zkrátka někam, kde by bylo tohle centrum, tak si najde ty správný lidi, který potřebuje. Takhle to funguje v tom Los Angeles. Tam se sjede celá hudební smetánka z celého západního pobřeží. Potkávají se, a když se potkají ideálně, může vzniknout giga kapela, která je tak dobrá, že rozbije celej svět.
Frankey: Radek má půlhodinovej monolog jenom proto, aby řek, že my jsme ta kapela, která to zlomí. (smích)

Radku, ty během koncertů dáváš svým hlasivkám zabrat. Chodíš někam k odborníkovi na cvičení, nebo skončíš za pár let bez hlasu?

Radek: Mě právě kdysi někdo varoval, že si svým dosavadním stylem brzo oddělám hlasivky, tak jsem začal chodit na hlasový cvičení. Než doma zpívám, tak se vždycky nejdřív rozezpívám. A hrozně mi to pomohlo, cejtim to. Kdybych se po koncertě nevožral a nevykouřil šedesát cíg, tak druhej den zpívám úplně stejně. Třeba takovej Chris Cornell se nikdy nerozezpívával a po patnácti letech už je slyšet, že má ty hlasivky úplně v háji. Nebo Bono Vox. Taky se nerozezpívával a v pětadevadesátým musel na operaci hlasivek. Toho jsem se lek, takže jsem začal něco dělat.

Zatím jste vydali pouze dvě EP a slyšel jsem, že regulérní deska je v nedohlednu. Proč?

Radek: Ne EP, to byly dema. EP znamená, že se z toho druhej den nepoblejeme, když to uslyšíme. Nejdřív natočíme aspoň dvě takovýhle EP po třech skladbách a pak až normální desku. V tomhle jsme se inspirovali od System Of A Down, kteří taky nejdřív točili třískladbová EP, a když cejtili, že už na to maj' a že se to dá poslouchat, natočili desku. A pozor, teď se chystá song s Atari Terror, to bude pecka! Poprvé naživo ho zahrajeme dvaadvacátého prosince v Lucerna Music Baru, doraž!

A poslední věc - nemůžu se nezeptat na váš všeříkající název - Hentai Corporation. Máte rádi hentai, tedy kreslené asijské porno?

Frankey: Jednoznačně!
Radek: U kreslenýho porna se člověk pobaví, zasměje a občas tě třeba překvapí nějakej "ptákorobot", je to fakt dobrý.