Herecké zábavy v rámci hudební scény nezřídka slaví úspěch. Stačí se jen poohlédnout do naší kotliny, kterak se dařilo Migu 21 v čele s Jiřím Macháčkem. Ještě masovější úspěch pak zažil začátkem devadesátých let hudebně zcela zoufalý Orlík, který zahrál na buransko-rasistickou dušičku mnohého našeho spoluobčana. Jenže Nightwork to vzali za zcela jinou stranu a humornou stránku hudby spojili s kvalitními hudebními výkony a poměrně rázně dali najevo, že jsou skutečnou a plnohodnotnou kapelou.

Udělat desku vy stylu nejodpornějšího období naší hudební historie, tedy osmdesátých let, je úkol, na kterém si leckdo zcela jistě vyláme zuby. Jenže pokud to někdo vezme od základu, tak to může celkem dobře klapnout. V tomto případě došlo na geniálně odpornou teplákovou image. Spojení filmových úspěchů Vojtěcha Dyka s moderátorskou kariérou Jakuba Prachaře vytvořily výbušnou směs, kde nová deska zapůsobila jako roznětka úspěchu. Bavme se klidně o nějaké protekci, zvučných jménech, ale již název "Tepláky aneb Kroky Františka Soukupa" hovoří o tom, že se pánové zas tak vážně neberou.

Co tedy vlastně na novince produkují? Chvílemi pop, chvílemi funk a chvílemi to nejpodřadnější disco, ale po celou dobu také tvoří perfektní ironickou zábavu. Ať je to singlovka "Tepláky", která zasáhla většinu populace, nebo vtipná srandička "Dyktátor", kde zazní i legendární "Imperial March" ze Star Wars. Silným momentem je i filmová "Slunce v duši", ale přesto je tu song, který aspiruje na nejzvrácenější a zároveň nejvtipnější pop song naší historie. Tím je "Válka atomů", protože si nedovedu představit, jak dnešní korektní rádia vysílají song s refrénem: "Hurá, hurá, válka už je tady."

V lehkém kontrastu pak stojí "Drevosůstruhár" (a to pomíjím zcela chybně užité ů namísto ú.), který po celou dobu působí jen jako pokus o opakovaný vtip, který předvedli v prvé řadě Horkýže slíže v songu "RnB Soul". Trochu nudně pak působí remix Tepláků, který je zařazen jako poslední stopa. Bez něj by album končilo "Válkou atomů", což by bylo zcela ideální řešení. Ale to jsou asi jediné vážnější výtky vůči desce, která je vtipná, hudebně zvládnutá a ve své podstatě plná, i když poněkud svérázných, hitů.

Nic naplat, s Nightwork musíme počítat, ať chceme, nebo nechceme. Mají potenciál na to, aby nevyčpěli a nestali se jen další nudnou kapelou, která se každý rok umístí ve Slavíkovi v první pětce jen proto, že lidi zkrátka nemají komu poslat hlas… A teď všichni do tepláků!