Dan Bárta vybral dvanáctku svých oblíbených písní a nazpíval jejich akusticky laděné coververze. Doprovází ho jako obvykle zkušené jazzové Robert Balzar Trio. Původní verze písní známe například od The Police, Jamiroquai, Simply Red, Björk, Led Zeppelin, AC/DC nebo Joni Mitchell, ty nové se ale ne vždy povedly.
Vydáno: 23.10.2010
Celkový čas: 58:09
Skladby: Spirits In The Material World, Brother Wolf & Sister Moon, Too Young To Die, Someday In My Life, Isobel, No Quarter, Beating Around The Bush, Even After All, Slow Car To China, Last Chance Lost, Fool Of Me, O Maria O Felix Puerpera
Vydavatel: Ansambl
tak (Ax, 03.12.2010 10:51) Reagovat
Velice slušně napsaná recenze, v obou významech toho slova.
Dlužno (a smutno) mi říct, že takto na mě působí většina Bártovy tvorby v době po Alici...a to nejsem rozhodně zarytý rocker. Nicméně jeho (?) texty v Alici měli co říct. Nyní jsou to jen pěkná slovní spojení co hezky zní a udělají nějakou tu náladu.
Vokální kudrlinky a jazzově postupy (bez jazzového timingu ale!) dělají pro mě jeho hudbu bohužel bezduchou, respektivě postrádající další rozměr sdělení.
Re: tak (Rodrigo, 05.12.2010 00:36) Reagovat
Takhle přísně bych Bártu určitě nesoudil. Illustratosféra i jeho další původní tvorba patří k tomu nejlepšímu, co tady za posledních deset let vzniklo. Tahle poslední deska mi ale taky moc nesedla.
Re: tak (Panda, 07.12.2010 16:34) Reagovat
Proč si čím dál víc myslím, že se proti Bártovi vytvořila skupina lidí, kteří mu nemůžou zapomenout, že Alice už neexistuje a že Bárta se naučil pořádně zpívat a proto všude do všech diskuzí píší pořád a znovu to samé? V Alici zpíval jako mladý rocker. A texty se okolo toho plus mínus točily, ovšem nijak výrazně. Teď Bárta píše texty zvukovamalebné ukazující jeho práci s češtinou, které MAJÍ SVÉ VÝZNAMY, pokud ovšem člověk umí vnímat - i když tedy kritizovat u desky coververzí jeho texty? Nechápu. A co se týče zpěvu - Bárta je jedním z nejlepších zpěváků u nás, co se týče techniky, cítění a výrazu, kterého u nás máme. Má svůj styl, který je navíc "muzikantský". Upřímně - díky za to, že se naučil zpívat a zdokonalovat se. Ono totiž stárnout a být pořád tvrdý stejný rocker, je absurdní, a funguje to leda v ČR, nikoliv v zahraničí (viz. Visací Zámek a podobné kapely, které se za celou dobu existence nenaučily hrát a nedokázaly hudebně udělat krok stranou ze svého malého rybníčku), kde praví hudebníci "zrají".
pan zadumaný (dzany, 03.12.2010 13:08) Reagovat
protože dáda bárta těžko může dát něčemu hloubku, tak maximálně klišovitý facelift zadumaného mudrlanta. ty jeho pózy jsou přece úplně neuvěřitelný-myslím že je coby komik nepřekonatelný. ale co já vím, možná to funguje na holky...
Svata pravda (Tupolev, 04.12.2010 09:15) Reagovat
Jsem potesen kvalitou recenze. Po dlouhe dobe pohled, ktery bez adorace nebo nenavisti pohlizi na Album.
Formulace "potěšení nad vlastním muzikanstvím často přebíjí prožitek" by se mela vytesat v centralach organizaci, ktere poradaji ruzne hudebni ankety. Pak by tam jiste okamzite zavedli novou kategorii "hlasovy ONAN roku" a tu by mel zmiňovaný interpret kazdorocne vyhravat. Zpevak roku je jina kategorie a tam on nepatri - zpevak a pisne maji vypravet pribehy, coz DB evidentne nechape.
Jakub Smolik je proti nemu Leonard Cohen.
Bylo by skvele, kdyby DB dokazal spojit techniku s vypravenim, ale obavam se, ze pokud bude fungovat jako dalsi clen jazzoveho tria, nestane se to. Zatimco Sting vyuzil takovou muzikantskou ligu ve prospech svuj a prospech pisnicek, tay je to obracene.
Tweet